Tom10000

3.díl. John se ocitá ve velice nebezpečné situaci. Poté, co se mu podaří zachránit Leninu i umírajícího Bernarda, musí čelit rozhodnutí, na jakou stranu se vlastně přidat. Ví, jak moc si zahrává s osudem, když oba Novolondýňany skrývá. Zároveň se s nimi ale může dostat do onoho města, a začít nový život. Madison umírá rukou jeho matky. Vůdkyni povstání se nepodaří ho dostihnout, a po chvíli váhání společně všichni čtyři překračují bariéru. Matka Johna je totiž Betou plus, a tedy i on patří k obyvatelům cvilizovaného světa. Bohužel, po pátrání v lese a jejich nalezení, střela vypálená na poslední chvíli Shirou jeho matku zabije. Ve mětě, v bezpečí, se z Bernarda opět stává starý dobrý vůdce, zatímco Beta Lenina pořád váhá. Její staré emoci ji neopustily. Tedy, na chvíli, než opět podlehla klidu a cyničnosti. John trpí kvůli ztrátě své matky. Představená Londýna, Indra, mu však dá možnost seznámit se se zdejším stylem života (...). 75 - 80 procent. Dobrý díl, ale něco u scházelo. Jaksi se zde "tlačilo na pilu"...

Závěrečný díl Vetřelce (se Sigourney Weaver coby Ellen Ripleyovou v hlavní roli) přišel pouze pět let po tom předchozím. A nabídnul nám spíše už pouze fanouškovský pohled na život ostřílené vražedkyně Vetřelců více než 200 let po její vlastní smrti (...). Zde samozřejmě musíme počítat se zcela jiným dějem, se zcela jiným chováním Ellen, a obecně přpracovanou vizí celého díla jako takového. A tak trochu si od sebe oddělit první tři díly od tohoto, víceméně již nepotřebného (...). Poté, co Ellen Ripleyové zemřela pádem do rozžhaveného olova, a vylezl z ní Vetřelec, se Společnost rozhodla najít způsob, jak zachránit svůj zničený sen o výtečné bojové zbrani. Hledala a hledala, dokud nenašla ztracený vzorek krve Ellen, v němž se nacházela i DNA Vetřelce, jehož v sobě měla při kontrole u doktora díl nazpátek. Po dlouhých experimentech se jim nakonec podařilo vypěstovat vetřelčí královnu, jež měla snášet vejce, a dokonce i samotnou Reipleyovou, (číslo 8) napůl s mimozemským tvorem smíšenou. Tvář a celé tělo měla sice lidské, ale krev smíchanou s kyselinou, a mnohem lepšími replexy. Navíc, uměla i Vetřelce vycítit. Moc toho z její paměti nezbylo, ale učila se rychle. Vejce se měla brzy vylíhnout, a vědci chtěli mít hibernovaná těla, jež by tvořila pro Vetřelce hostitele. Jenomže, ti, kdo je přivezli, byli až příliš zvědaví (...). Plusové body si rozhodně odnáší výtečná Call, (Winona Ryder) androidka, jež se již chovala jako skutečný člověk, a měla pro všechny pochopení. Dále též Ripley, samozřejmě, a její dvojí povaha. Zároveň chtěla Vetřelce zabít, zároveň ale byla jejich matkou, a napůl s nimi chtěla soužít. Napůl je milovala jako vlastní děti (jedno i měla). Čili, její souboj mezi Temnotou a Světlem, toť středobod toho, proč se mi její o trochu jiná povaha velice zamlouvala. Zapomenout nemohu ani na vozíčkáře a jeho pár vtipných scén. A poté ani na doktora samotného a jeho prohnanost (...). Celá loď a její propracovanost, čili vše, co se týče laboratoří, místa, kde Ripley přespávala, chodeb a tak dále, znamenala pro mé oči doslova ráj. A aby toho nebylo dost... ve speciální edici, již jsem sledoval, se nám dostalo i pár vzpomínek na Newt, tedy i na Elleninu minulost, přátelství mezi jí a Call, jež nám krásně připomnělo druhý díl jakbysmet. A dokonce i pohled na obě hlavní hrdinky na zpustošené zemi u Paříže, kterak jsou konečně v bezpečí, a mohou spolu dále soužít, opět jako Matka a Dcera (...). 95 procent, Nemohu si pomoci, ale tento (i když vcelku fanouškovský) díl připomínající staré časy se mi líbil ze všech nejvíce...

Šest let, čili o rok dříve než předtím, dorazilo do kin třetí pokračování Vetřelce, v hlavní roli se Sigourney Weaver coby Ellen Ripleyovou, nebojácnou bojovnicí s mimozemskými tvory, nyní již řádně ostřílenou. Tentokrát jsme se mohli podívat do středu téměř zaniklé vězeňské kolonie daleko ode všech známých planet, kde se žije podle přísných pravidel celibátu, a kde ztroskotala nám známá loď Nostromos. Bohužel, v minulém díle se Bishopovi, Newt, Ripleyové a posledním přeživším mariňákovi (Michael Biehn) nepodařilo pořádně zabít všechny Vetřelce, a proto jeden z nich, zatímco všichni spali v hibernaci, zavraždil onoho mariňáka, a udělal díru do modulu Newt. Poté, co loď náhle havarovala do oceánu, Newt se utopila a z Bishopa zbyl jen nepoužitelný odpad. Jediná Ellen zůstala naživu, a stala se středobodem zájmu místního doktora (Charles Dance) a samozřejmě i všech trestanců. Poté, co se Ripleyová ujistí o nepřítomnosti Vetřelce, spálí tělo Newt a vyslechne si podrobnosti o pádu lodi od doktora, může si oddechnout. Chvíle klidu ale netrvá dlouho. Pořád jí není příliš dobře, a navíc, čas od času začnou trestanci nečekaně umírat. Poté, co si vyzvedne zbytek z Bishopa, má ve všem jasno (...). Samozřejmě, jako každého, i mne rychlé "vyřízení si účtů" s minulým dílem nadělalo vrásky na čele. A i pár slz u očí. Newt neměla umřít! Avšak, emoce stranou, a přejdu na hodnocení tohoto dílu: na rozdíl od předchozích dvou, zde šla kvalita trochu dolů. Jistě, měli jsme zde o dost dystopičtější prostory, opravdu vtipné hlášky, a ještě větší drama při zabíjení vetřelce. Ale... něco tomu chybělo. A to něco byla právě ona lidskost. Ta se zcela vytratila, a veškeré scény se nesly v až příliš chladném tónu, jež mi nedokázal přilnout k tělu. Až mrazivé vyzobrazení umírajího Bishopa. Děsivé rozříznutí těla Newt. Oholená hlava Ripleyové, jež se zde chovala zcela jinak než dříve. A poté i konec dílu... naštěstí, ten zase atmosféru vyzdvihnul nahoru, a i proto se i třetí díl celkem líbil. Závěr dokázal docela dost dojmout, hlavněchvíle, kdy si Ripleyová uvědomovala, že jí nezbývá mnoho času. Kdy bojovala se samotnou smrtí, a té se poté zcela odevzdala. Geniální zpracování (...). Zde ale vyzdvihuji jen ji. Nikdo jiný mi nedokázal padnout. Snad ještě Charles Dance. 75 procent. Přeci jen, trochu více chybek. Bez tohoto dílu bych se však neobešel...