Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (70)

plagát

Jurský svet: Zánik ríše (2018) 

Více mi sedlo předchozí odlehčenější pojetí spojené s očividnou sebereflexí. Tyto aspekty jsou zde v pozadí a temnější uchopení zůstalo sotva na půl cesty a přineslo mi jedinou děsivou scénu. Při plot twistu jsem sice byl pořádně zaražený, ale bojím se, že si série ukousla příliš velké sousto, jelikož vždy primárně kladla důraz na velkolepost a myšlenky na zamyšlení zůstávaly na vedlejší koleji jako takové popíchnutí. To se teď mění a jsem zvědavý, jestli na to tvůrci příště radši nezapomenou. Jinak ohlédnutí za minulostí s Jeffem Goldblumem bylo skvělé, ale trvalo trestuhodně málo a radši bych naslouchal jemu než se koukal na pokračování v tomto stylu.

plagát

matka! (2017) 

Další jedinečný filmový zážitek. Chápu oba vyhraněné přístupy k filmu. S přibývajícím časem řve alegorie na všechny strany víc a víc, ale stejně je nemožné pochytit každou jemnou nuanci. Naštěstí se nabízí více možností, jak snímek vnímat, a není proto nutné jet podle návodu. Dusno, rozpad vztahu a postupné uzurpování prostoru pomáhají budovat komornost, ale nemají sílu na to být hlavní doménou. Co však nelze zpochybňovat, je režisérská vize, která se nerozpadá a dokazuje nemalou zručnost. matku! mělo vidět co nejvíc lidí, i když předem nezaručím, jak na ně bude působit.

plagát

Upgrade (2018) 

Film jde hodně proti očekávání diváka. Za pouhých pět milionů nabídne velkolepou podívanou, jenom pár aut a interiérů stačí k prokreslení světa budoucnosti a přes přítomnost klišé dokáží tvůrci s příběhem čarovat. Do toho přesvědčí o své zručnosti několika akčními sekvencemi, které uchvátí v automobilové honičce, přestřelkách i soubojích zblízka, aniž by se okoukali. Díky tomuto sebevědomí nakonec nespadá do škatulky béček. A nesmím zapomenout ani na chytrou kameru, která krásně zobrazuje propojení člověka se strojem.

plagát

Zrodenie Planéty opíc (2011) 

Film, při kterém se s dalším zhlédnutím prohlubuje zážitek. Má hloubku, výborný děj a ohromuje slovy a nepotřebuje velkolepé akce. Neobvyklý blockbusterový mix, který bych rád vídal častěji, nejen v pokračováních. A hlavně se zde „zvířata“ herecky vyrovnávají lidským protějškům. Navíc se film dostal do exkluzivního klubu, který zahrnuje prequely a rebooty, které se nemusí bát, že by dělaly předchůdci ostudu. A já tento díl řadím ještě výš.

plagát

Temný rytier (2008) 

Nejlepší film na motivy komiksu. Nolan podává dokonalou podívanou, kterou mu baštím i přes ty klišé, která jsou přednesena s takovou epičností, že mu vše ještě rád odpustím. Ta husí kůže je krásnou odměnou. A fakt nemohu přijít na lepšího padoucha. Joker přesně vystihuje mou představu o něm a svou nevypočitatelností a svým pokrytectvím vyniká nad konkurencí. Připočtěte k tomu monstrózní hudbu Hanse Zimmera a máte nezapomenutelný film, který vás uchvátí každým zhlédnutím. PS: Jediný film, u kterého lituji, že jsem na něj nešel do kina, když jsem měl tu možnost. Snad to někdy napravím.

plagát

Profesionál (1981) 

Belmondo má dost charismatu na to, aby mohl být film vystavěn výhradně na něm (nezáleží jestli dostane humornou, nebo vážnou roli). Když se s ním spojí slovutný Morricone, jehož hudba vytváří city pouhým poslechem, když se k nim přidá důvtipný scénář, který přichází se skvěle vygradovanými situacemi a humornými momenty, tak zaručeně vznikne nadprůměrný filmový zážitek.

plagát

Skala (1996) 

Úvodní sekvence patří k tomu nejlepšímu, co akční žánr nabízí. Představil výborného protivníka (i zbytek hlavního trojlístku je výborný), nastínil zápletku a neuvěřitelně mě vtáhl do děje. Zbytek stopáže na začátek navázal vysokým tempem, nabídl propracovanou honičku, akci i dialogové špičkování. Ale místo toho, aby snímek konečně finišoval, tak pokračuje dál a dál, a i když je poháněn Zimmerovou hudbou, stává se rozvláčnějším. Naštěstí ale Skála skončila přece jen v čas a výsledný dojem se nepokazil.

plagát

Prepadovka 2 (2014) 

Všude, kam se pokračování rozroste (a že toho není málo), tak uspěje a i přes odbočky baví natolik, že mi ani nepřišlo o necelou hodinku delší. Scházelo mi akorát větší využití střelných zbraní, ale to je jediná výtka, protože kontaktní akce je ještě propracovanější a vyšperkovanější i díky protivníkům s rozmanitým vybavením.

plagát

One Punch Man (2015) (seriál) 

První epizody mi přišel zajímavější nápad než samotný seriál a k dalším dílům jsem se musel prokousávat. Ale nakonec jsem mu propadl a od čtvrtého dílu jsem si je pouštěl automaticky. I když by se mohlo zdát, že akce bude jednotvárná, tak tomu tak není, jelikož se představí spousta rozmanitých protivníků i hrdinů, z nichž spousta vyniká bizarností. Z toho plyne i nenásilný, i když ne zrovna sofistikovaný, humor, je to však bohatě vynahrazováno parodováním superhrdinských klišé. A potitulkové scény byly příjemným bonusem. (Netflix)

plagát

Počiatok (2010) 

Tohle je pro mě dokonalé umění. Ještě jsem nezažil bravurnější scénář a excelentnější režii. Kochám se každým úchvatným záběrem i každou myšlenkou. Epická a monumentální hudba Hanse Zimmera táhne film opět o level nahoru. Snímku si cením o to víc, že se zde sešlo spoustu mých oblíbených herců a hereček, přičemž si jejich chemie pravidelně dopřávám. Všechny scény jsou přehledné přeskakování mezi časem a prostorem navzdory. I po deseti letech na piedestalu neochvějně stojící dílo. Ani s reprízami mě nepřestává fascinovat, jako když jsem ho viděl na začátku puberty. A stále mě baví hledat kazy na kráse a žádné nenacházet.