Ne__Ty

Rozleželo se mi to v hlavě a skutečně se jedná o mimořádnou pecku a nejmilejší filmové překvapení roku 2017. Guy Ritchie si k obrazu svému přizpůsobil i Artuše a je to jízda ve velkém stylu, která mi vykouzlila úsměv na tváři. Slabší efekty na dokreslení příběhu stačily a zbytek součástek už jede naplno. Řadím se do zástupu lidí, které mrzí mrzké výdělky a nulová šance na pokračování. Říkal jsem si, že mi jsou oči Àstrid Bergès-Frisbey povědomé a po krátkém hledání jsem si vzpomněl.

Když jsem zjistil, že uběhla teprve hodina, tak mě to zaskočilo. Pro mě to však nebyl důkaz toho, že se film vleče, nýbrž mi to ukázalo, jak moc mě vtáhl. Nevydechl jsem si ani poté, co vypršely zbývající minuty. Spielberg se úplně nezbavil motivů, která s oblibou do svých děl dává a ani to nevypadalo, že se snažil přinést změnu nebo konkrétní odpovědi. Když ale natočí vážné snímky, tak jsou pro mě povinností, přestože možná bude hrát na jistotu. Mistrovský závěr s prostřihy to potvrzuje. Účel splněn.

Některé filmy a seriály se mi dostanou pod kůži, aniž bych přesně věděl proč. Dokáži sice popsat, co se mi na nich líbí, a vyjmenovat jednotlivé kvalitní aspekty, ale nemohu přijít na to něco, co mě tak dostalo a kvůli čemu je pro mne dílo nějakým způsobem výjimečné. Ticho i mráz mi byly příjemné a zároveň odtažitost s nehostinností ukazovala, že to není nic bezpečného a krásné je to pouze na pohled. Obyčejnost vraha, odhalení motivu a důvod úmrtí mě odrovnaly a do konce se mi to nepodařilo vydýchat. A přestřelky byly právoplatnou součástí šponování intenzity, ne pouhým nutným nebo podbízivým vyvrcholením.

Takhle jsem chtěl, aby na mě působila jednička, i když to bylo nereálné přání, jelikož neměla předchozí díl, na který by mohla navazovat a rozšiřovat ho. Pokračování takovou možnost má a dělá to citlivě. Zároveň si jde i odhodlaně svou vlastní cestou. Byl jsem hypnotizován každičkým filmovým políčkem a nemohl jsem se zbavit dojmu, že to nemohlo být zpracováno precizněji. Nesnažil jsem se odhadovat následující kroky, protože jsem si naplno vychutnával přítomnost, a tak jsem se dočkal i překvapení. Třeba nějakou nedokonalost odhalím při dalších zhlédnutí, kterých bude nespočet. Nevím, komu přesně a do jaké míry mám poděkovat za hudbu, nicméně jsem za ni vděčný.

Film se točí kolem jediné věci. Když už to vypadá, že se stočí jiným směrem, tak se ukáže, že to byla pouhá vějička a brzy se vrátí zpět k hlavnímu tématu. V ostatním případech na mě často otírání se a zobrazování sexu působí lacině, zbytečně, nebo dokonce směšně. Kubrick je však výjimečný nejen po řemeslné stránce a dokáže bruslit na tenkém ledě jako málokdo. Jeho uchopení tématu má šťávu, je chytré nejen v dialozích a nepůsobí vulgárně, přestože se neostýchá v zobrazování nahoty. Opět za plný počet.

Už od začátku mě snímek chytil za srdíčko a nejednou jsem měl slzy na krajíčku, a ne vždy to bylo díky dojemnosti. Humor totiž fungoval stejně dobře. Film si mě získal i kvůli inovativnímu zacházení s tradičním pohádkovým schématem, který byl posunut ještě dál než v případě Ledového království. Ale na rozdíl od něj mě bavil celý film a z písniček mě nebolela hlava. A nádherné scenérie pak výsledný dojem podtrhly.

Jelikož jsem si jedničku velmi užil, ani jsem se nesnažil snižovat svá očekávání. Tentokrát se je tvůrcům dokonce povedlo naplnit, a to vrchovatě. Sice se všechny známé ingredience objevují pouze ve větším množství, ale stále se jedná o trefu do černého a absence momentu překvapení filmu nijak neubližuje. O to víc potěší, když sem tam probleskne originalita v podobě ztvárnění záporných rolí nebo se úspěšně představí vedlejší postavy, které chci určitě znovu vidět. Nevadil mi ani vážnější začátek a pomalejší rozjezd. Případný třetí díl by už ale nemusel být jen další porcí toho samého, i když bych si asi ani tak nestěžoval.

Je to tam. Několik dní před premiérou jsem nemohl ani dospat, jak jsem se těšil. Stejně tak jsem nedokázal pořádně spát ani po ní, jelikož ze mě nechtělo vyprchat nadšení. V kině pro mě totiž bylo nachystáno spoustu různorodých lahůdek a překvapení. Film se nesesypal jako domeček z karet pod návalem obrovského množství postav a jejich dějových linek, které se postupně protínají a neúprosně ženou dílo do finále. Dokonce se podařilo eliminovat chyby, které se většinou v marvelovkách objevují (hudba, záporák, nevhodný humor), a právem tak Infinity War zatím sedí na pomyslném trůně. A kdyby se jednalo o poslední snímek MCU, tak bych se ho nebál postavit po boku Temného rytíře.

To nejlepší, co série v minulosti přinesla, si tenhle díl vypůjčuje a přetváří v čirou filmovou esenci. Vyčítat se mu dá pouze to, s čím žánr běžně operuje. Další kroky a dějové zákruty se sice dají odhadnout dopředu, ale jsou tak precizně vysoustružené, že navzdory tomu dokáží ohromovat a lahodit zároveň. I když jedna akce střídá druhou, tak se nezapomíná ve správnou chvíli zpomalit a ani na postavy, které jsou tím nejdůležitějším, což ne vždy platilo. Ale i když je díl sebelepší, tak se nemůže zbavit toho, že už se v některých fázích začíná opakovat. A při opakovaných zhlédnutích scény typu první přepadení konvoje narušují vyprávění.

Spousta času se věnuje uvedení do děje a rozdání karet. Ty však dostane jenom divák, takže když se poprvé na scéně objevila Audrey Hepburn, ani jsem nedutal. Podobných momentů se přitom ve filmu objeví víc, přičemž například k jednomu z nich bohatě postačila pouhá černá obrazovka a ťukání slepecké hole. Postupně jsem měl radost čistě z toho, že jsem se na snímek mohl koukat a užívat si jeho preciznost.