movie

Vydatné české "whodunit" těžící z kombinace originálního námětu (prostředí obchodu s uměleckými falsifikáty), atmosférické lokace (zámek Ronov) a hodně silných hereckých výkonů (zde mnohokrát zmiňovaný Bohumil Šmída, ale bez řečí i Munzar, Skopeček a Menšík).

Touko Laaksonen aka Tom of Finland je zcela klíčová a zásadní postava pro světovou gay scénu. Natočil se o něm celkem slušný biografický film (ano, TOM OF FINLAND, 2017) a na internetu lze shlédnout mnoho mini dokumentů a rozhovorů. O existenci tohodle díla jsem neměl do nedávna tušení a jedná se o celkem eroticky dusný a originální mix dokumentu (který zde představují rozhovory s Laaksonenem, jeho přátel, přiznivců, vydavatelů atd.) a visualizace ikonického Kake gay stylu, to vše protknuté ilustracemi, archivními záběry a skvělou hudbou Elliota Sharpa.

Hodně originální revenge western, který se vyhýbá všem klišé žánru a nakonec nechá diváka společně s Randolphem Scottem odjet se západem slunce do velmi netradičního vyústění. Opět hodně morální a v něčem trochu pacifistické vyznění zpodobněné zatvrzelým Randolphem Scottem. "Nebudu si s vámi připíjet na to, že jsem udělal něco, co já považuju za normální."

Další z řady netypických Boetticherových westernů. Tentokrát podle předlohy Elmora Leonarda, takže je jasné odkud vané vítr noirového nádechu. Dočkáte se minima westernových klišé a více charakterových studií a názorových potyček (čestný a pracovitý kovboj, který se snaží uživit svoji farmu vs. bandita, který taky touží "jednou mít svoje místo" a špinavou práci za sebe nechá dělat zbytek bandy). Fanoušky žánru potěší instalace Henryho Silvy jako jedno z baddies, mě ale nejvíc bavil vůdce smečky, skutečně důrazně a originálně hrajicí Richard Boone.

70% Pardon, ale ten Armageddon na konci byl trosku moc.

Revenge spaghetti, ke kterému napsal scénář Pasolini a režíroval Carlo Lizzani. Podobně jako spaghetti, které napsal třeba Dario Argento, i tenhle film narozdíl od běžné junk food rychlovky srší originálními nápady (finalní likvidace padoucha, rozstřel hrdiny s padouchem na oprátkách, úkryt v kostelním zvonu, opílé střílení ve viném sklípku apod) a lze ho udržet v paměti mírně výraznější dobu než řadu jiných žánrových kousků. Nepochybuji však, že jediným záměrem Lizzaniho a Pasoliniho bylo žánr využít pouze jako politický manifest o násilí a nesvobodě, a nejen o tom. Ostatně film končí desiluzí hlavního hrdiny, který je zapuzen vůdcem vesnické revoluce (hrajeho Pasolini) pro netaktní násilné způsoby. Hlavní padouch (Mard Damon) je vynikající: vypadá jak kdyby přivandroval z natáčení nějakého gotického horroru a celou dobu působí značně vampiricky. Dal bych 4* nebýt pro spaghetti dost typický problém - zbytečně přepálenou a táhlou stopáž.

Deodato se akčnímu žánru prakticky nikdy nevěnoval a tak možná právě proto svůj téměř jediný akční počin vyhnal do plných obrátek. LIVE LIKE A COP, DIE LIKE A MAN je extrémě přehnaná divočina, která hrdě nosí v uplých džínách koule jak grepfruity. Deodato umně importuje všechny žánrové prvky, akce je sice těžkopádná, ale za to jí je fakt hodně a je over the top. Z dvou přitažlivých "special ops" fízlů dělá supermany, zároveň všam nenápadně obrušuje jejich exponovanou heterosexuální hranu a jejich mačistické chování zpravidla staví na hlavu, to když občas výrazně potrhne idiocii jejich chování anebo je v samotném konci nažene do jasné smrtící pasti, ze které je záchrana pouhou deus ex machinou. Italská akční kinematografie 70./80. let je zpravidla dost přehnaná, ale tohle je fakt pomyslný vrchol ledovce. Doporčuji. I když morálně je na tom samozřejmě spoustu věcí fakt zle.

70% Velice svojská záležitost, na kterou se musí hleděť s odstupem jako na Balabanův lehce ironický take na téma milataristické a přehnáné resucue mission frašky. Když se tohle podaří překonat, může z toho být celkem originální zážitek. Mě to bavilo, a v něčem i lehce fascinovalo, samozřejmě je důležité hned v první minutě vypnout a nebrat to ani chvíli vážně.

(50%) Malý akční low budget od scénáristy Williama Nortona, který se po většinu svoji kariéry specializoval na maloměstské redneck akce (zejména WHITE LIGHTNING a GATOR) a rozhodně měl mnohem lepší momenty než tenhle. Ploché postavy, které nenabudí ani relativně dlouhá expozice, po níž následuje dost rychlá hurá akce, která sestává hlavně z několika honiček (všechna čest, je tu pár docela dobrých automobilních kaskadérských kousků) a pár pěstních soubojů. Hudbu dělal Charles Bernstein, který se na tenhle žánr specializoval, ale přišlo mi, že je tu hodně hluchých momentů zcela bez hudby, což je škoda. Vlastně tohle dílo je vůbec plné odborníků: Bo Hopkins tu hraje další ze své tučné řady křivých a uplacených fízlů. Pokud máte chuť na nějakou softovou 70's akci z malého města, kde jedinec bojuje proti policejnímu či magnátskému bezpráví, tak spíš doporučuji FIGHTING MAD s vyhuleným Peterem Fondou.

Už od dětství mám ohledně Uprchlíka jednu nezodpovězenou otázku: proč v té závěrečné scéně v prádelně na té lanové dráze mezi pytlema se špinavým prádlem visí i ta žlutá traverza, kterou dostane ránu do hlavy Joe Pantoliano?