movie

Desátý díl ZATOICHI funguje dobře v meditativních polohách, kdy trávíme čas se slepým masérem a těšíme se z jeho radostí jako jsou studené saké, sluneční paprsky či rýžové dobroty a ovárek s wasabi. V akčních scénách už se ale tolik radosti najít nedá a je to spíše vršení scén, kdy se mistr Ichi jednou ožene mečem a padne pět pohunků. Choreografie je tentokrát spíše slabší a smrti kupících se lotrů se dá jen stěží věřit. Přitom zápletka je znamenitá a zasloužila by si silnou katarzi. Tak zas příště.

Době, rozpočtu a diy stylu poplatný dokument kolektivu Yugantar, který v roce 1982 strávil cca. 4 měsíce v Nipani, kde sledoval protesty ženských pracovnic v tabákovém průmyslu. Jejich stávky zažehly vznik odborů a výrazně zlepšily tristní pracovní podmínky (například zkrácení pracovní doby, nárůst platů, ale i třeba taková banalita, že ženy mohly vlastnit vlastní kartičku do píchačky, aby vedoucí nafalšoval rozuměj nezkracoval jejich zaznamenanou pracovní dobu). Když si ale člověk udělá rychlou revizi, občas se konfrontuje s nějakým textem o současných pracovních podmínkách v Indii nebo sousedních zemích (např. https://www.absynt.sk/zivot-na-miru), tak může mít z toho 40 let starého dokumentu pocit, že pro pracující se toho za ty léta příliš nezměnilo, což je dnes možná nejpodnětnější prvek tohoto dokumentu.

Jednoduchá whodunnit hříčka, která si na nic nehraje, ale zároveň na ní není moc masa. Větší smysl by mi dávalo, kdyby tohle byl spíš pilot k budoucí sérii, protože Rockwellova postava není příliš rozvinutá, ale má potenciál. Ale je vlastně fajn, že díky filmům jako KNIVES OUT nebo branaghově resuscitaci Poirota dochází k nenápadné renezanci tohodle žánru. Neurazilo, nenadchlo. Celkově dobře obsazené a svým obsahem vlastně docela meta, což je v rámci žánru vlastně hodně originální přístup, ale na nějaké heavy nadšení to nestačí.