Moraldo

Odhlédnu-li od jisté dávky najivity a od nesmyslného zaškatulkování do žánru komedie, musím říci, že se mi to líbilo. Původně jsem si to nechtěl ani pustit, DVD mi vrazil na jednou náměstí placený PR ODS jako film o tom, jak strašné to tu kdysi bylo a jak báječné je to tu dnes.... Pozornému diváku neunikne břitká kritika jak socialismu, tak konzumního kapitalismu - prostě jsme si moc nepomohli. Řadu věcí jsme získali, řadu věcí jsme ztratili. Film brilantně vystihuje atmosféru té doby, sám jsem jí jako dítě zažil, prožíval jsem první let sovětského raketoplánu.. později jsem zažil i euforii prvních hypermarketů a západního konzumu, jakožto i řadu tvrdých vystřízlivění. Tenhle film bylo hodně příjemné překvapení. PS: A ten nádhernej modrej Trabant Universal je naprosto nedostižnej :-)

Spolu s Profesionálem můj nejoblíbenější film s Belmondem. Skvostná hudba, vtip, napětí, šarm, styl, nádherná Marie Laforêt a hlavně...."Časy jsou zlé, Kamile".. Nebo Tlusťochu zaplať?

Zdejší nízké hodnocení mě zprvu odradilo a tak jsem DVD dlouho přehlížel. Dnes jsem si to pustil a byl jsem více než příjemně překvapen. Komorní atmosféra, avandgardní barvy doplňující atmosféru spolu s klasickou hudbou starých mistrů. Chvílemi napětí, chvílemi mírné mrazení v zádech... V druhé polovině jsem se přistihl, jak nevědomky držím královně a jejímu básníkovi potají palce.... Takhle má vypadat televizní adaptace divadelní hry; krásně poetický herecký výkon s prvky romantismu přecházející nenápadně v neodvratnou tragédii. Tenhle film má vše, o čem si např. taková Královna Alžběta: Zlatý věk může nechat jen zdát.... Má to atmosféru a nezaměnitelné kouzlo své doby.

Tak jsem si to pustil. Věděl jsem, že mě bude čekat silný filmový zážitek, už titul filmu napovídal, že se bude jednat o můj (ne)oblíbený filmový žánr (nízkorozpočtové, béčkové, americké akční filmy (ne)jsou odjakživa mým šálkem kávy), ale…. Ale výsledek předčil moje očekávání. TENHLE FILM MĚ OPRAVDU DOSTAL. A to i přesto, že jsem ho vydržel sledovat pouhých čtyřicet minut. Co k tomuhle odpadu napsat !? Nejdříve snad k trikovým efektům filmu. Na jejich „dokonalosti“ je postavený celý film. Když se hned v úvodu filmu objevil na obrazovce plastový model válečné Dakoty (nebo to byl Grippen?), vybavilo se mi mé dětství. Podobné modely jsem slepoval už jako malý kluk, výrobcem byla Sigma České Budějovice tuším… Netušil jsem však, že se podobný model může o dvacet let později objevit v americkém filmu. Ve chvíli, kdy jsem kmitající letadélko spatřil na obrazovce, musel jsem se smát. Lépe zpracované trikové efekty byly už ve filmech pro pamětníky. Když asi po pěti nekonečných minutách, kdy se letadélko zmítalo na mé obrazovce, do kmitajícího letadélka udeřil blesk a objevil se oheň na jeho motoru, ocitl jsem se rázem v říši triků legendárního Duke Nukena (první použitelná počítačová 3D hra). Prvních 40 minut filmu, co jsem viděl bylo vyplněno skupinou autistických dementních herců, kterým dal někdo na hlavu černé helmy a do rukou zbraně a nechal je zuřivě pobíhat po parku plném stromů, aniž by jim řekl, co skrývá scénář. První skupinka autistů honila skupinku druhou, jež unesla prudce inteligentní, drsnou, nebojácnou a vševědoucí ženu. Herecké výkony jsou nulové, dialogy také, o ději se snad ani mluvit nedá. Málokdy a málokdo řekne větu delší pěti slov. Je to velmi akční, tvrdí chlapi mluví prostě jinak, než my, chcípáčci z města. Kdo v jedné větě řekne více než tři slova, není správný tvrďák. Dívat se na dva herce-autisty, jak spolu komunikují prostřednictvím prostých, neskutečně tupých frází, byl pro mě zcela nový, nečekaný filmový zážitek. V parku, kde pobíhají herci – autisté, je jedna hora, ze které se kouří a vyletuje popel. Když se po chvíli začne silně klepat obraz – nejdříve jsem si myslel, že kameraman dostal opět jeden ze svých epileptických záchvatů- i průměrnému divákovi dojde, že je na ostrově aktivní sopka. Když Muž a Žena – autisté, dojdou do nějaké jeskyně, Žena, jež se kromě zbraní, bojových umění, chemii, fyzice, jaderné energii, psychologii,atd. atd. vyzná i geologii, přiloží ruku na skálu a po dlouhé pauze, vyplněné slovy ach ne, to ne, dramaticky pronese: Skála je teplá, sopka je aktivní !!! A já hlupák si celou dobu myslel, že se z té hory kouří proto, že si tam pionýři dělají podzimní ohníček !!! Celé toto velkolepé akční dílo zachytil kameraman, jež v průběhu natáčení prodělal několik epileptických záchvatů – takhle roztřesenou kameru jsem v živote neviděl. Málem bych zapomněl na to nejdůležitější z celého filmu. Na ještěry. Hyperaktivní, poskakující, řvoucí figurky, zběsile kmitající nožkami, ocasy i hlavami, pohybující se v podivných skocích vpřed. Pokaždé, když se některá z těchto potvor ukázala na obrazovce, doslova jsem slzel smíchy. Takové záchvaty smíchu jsem už dlouho neměl. A takovouhle slátaninu jsem ještě neviděl, proti tomu jsou i mexické telenovely vrcholným uměleckým dílem.

Klišé vždy filmu škodí... safra, ale ne v tomhle případě. Film jsem viděl poprvé v kině, v původním znění s titulky a.... a od této chvíle budu mít vždy svou Casablancu.

Úchvatné.. Malokterý film má takový styl, atmosféru a nadhled. Společně s Hlubokým spánkem vrchol noir filmu.

Spolu se Zpíváním v dešti a Hello Dolly můj nejoblíbenější muzikál. Herecký koncert "staré školyů, o které si dnešní hvězdy můžou nechat jen zdát. Úchvatná podívaná.