bubun

Dneska jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o tasmánských čertech. Za to musím dát nějaký hvězdičky.

Tento pořad se bohužel dá jen poslouchat (a to ještě s rezervou;  když mluví Dědek, tak se vždycky modlím, aby mluvil jen krátce, když mluví jeho asistentka - počkat, proč tam vlastně je? To, co moderování tohoto pořadu obnáší, by jeden moderátor zvládnul s prstem v nose), ale nedá se na něj v žádnym případě koukat. To ostentativní  houpaní v bocích a poskakovaní obou "moderátorů" při každé hudební ukázce, z toho studem lezu pod židli, fakt, to se prostě nedá, zlatá Policie v akci, ta se aspoň nebere tak vážně a aktéři nejsou arogantní duo, které si ujíždí samo na sobě. Naprosté zprznění potenciálního dobrého hudebního pořadu s hádáním ukázek, vždyť to mohla být zábavná i poměrně  inteligentní soutěž...

O mnoho lepší, než první díl. Uhlík mě baví, hraje to fakt šíleně úchylně, role mu sedne. Chvílema, když koulí očima a různě divně pokyvuje nebo prostě hejbe hlavou, vypadá jako Hurvínek....

Herecký výkony příšerný, zvuk divnej - to jsou snad nějaký postsynchrony, nebo co?, stylizace postav taky děsná, některý dialogy a monology naprosto příšerný (např. výpověď herečky, která si říká "Leona" a asi nemá příjmení, na stanici o tom, jak ji pronásledoval deviant, to byl tak otřesnej hereckej výkon, repliky a celkově ta scéna, že by jeden zaplakal. Ale ona byla děsná už v Sex o'Clock, tak to možná bude hlavně o ní), rádoby umělecký záběry.... Kupodivu (!) mě tolik nevytáčel Mišík, asi se trochu zklidnil (nebo ho zklidnil někdo jinej). Prachař spíš jak karikatura (i když vtipná, uznávám.) Další komický moment přišel ke konci, když se SPOILER sejdou vyšetřovatelé s Kotkem ve věznici, chvíli se s ním nezávazně bavěj, a když je konečně Kotek vyzve, ať kápnou božskou, proč vlastně za nim přišli, tak Markovič s lehkým úsměvem: "Nás by zajímalo... jaké to je... být sadistický vrah?" přesně s těmi rádoby napínavými pomlkami a s closeupem na jeho ksicht, přičemž se ještě pak ozve mlácení do nějakého kovu, jakože obří ŠOK! Úplně jak v těch Lostech, bože můj, kde si taky tvůrci představovali asi bůhví co...

Za Madonnu mi bylo trapně. Věděla jsem, že neumí hrát, ale to, co předvedla předčilo moje očekávání trapnosti a neschopnosti. Chudák Dafoe, muselo pro něj bejt těžký udržet si nějakou hereckou kvalitu, když 90% času měl vedle sebe osobu bez špetky talentu. I ta Glenn Close, která se do role femme fatale podle mě vůbec nehodí, byla mnohem uvěřitelnější v Osudový přitažlivosti, a rozhodně bych do tý postele radši skočila s ní, než s Madonnou, i když pro mě atraktivní není ani jedna. Takže to přisuzuju talentu a charismatu, Madonně se nedostává ani jednoho, a nejsem heterosexuální chlap, ani homosexuální žena, abych tady jako někteří uživatelé mohla  a chtěla přihazovat hvězdičky za Madonniny odhalené bobule. Díky, nepotřebuju, nechci.

Jennifer Morrison neumí hrát (její předstírání jakýchkoli emocí od vzteku přes brek až k ublíženosti je jako sledovat malé dítě, kterému seberete hračku a odmítnete koupit zmrzlinu) a její role je v seriálu neskutečně otravná. Jinak celkově dost děs, ale to je prostě pátá a šestá série celá. Co už.

"Za jeden dolar... jeden dolar... jeden dolar... JEDEN DOLAR!" :D "To nejsou jen plastové figuríny, to jsou moji kamarádi!"

Polášek:"Nemyslete si, že si k vám sedám právě proto, abych vás sbalil." :D aneb Polášek a jeho, řekněme prapodivné a bizarní, formulace. To mě opravdu pobavilo. Jinak co se týče cyklu; úplně by mi stačilo dívat se na pohyblivé obrázky (protože ty záběry hospod a krajiny jsou opravdu pěkné) a vynechat Poláškovy monology, mnohdy bohužel i dialogy (některé ty rozhovory jsou fakt zvláštní). Výběr hospod na Ústecku mě celkem potěšil, ačkoli si myslím, že každý kraj a každé krajské město by si zasloužilo vlastní epizodu, nebo třeba i epizody dvě. Šenkovnu v Ústí mám víc než v oblibě, a pivovar Na Rychtě jsem navštěvovala moc ráda hlavně před rekonstrukcí, každopádně bylo fajn si obě hospody připomenout. A super byly ty staré fotografie Rychty a jejího okolí.

"Je jedenáct hodin. Víte, kde jsou právě teď vaše děti?" "Už jsem ti říkal včera, že ne!"

Něco tak bezskrupulózně předvídatelného jsem už dlouho neviděla. Děj, zápletka a její rozuzlení se dalo odhadnout během prvních minut, hlavně samozřejmě, když se tam objevil plešoun z Californication. Pomalejší diváci možná pochopili, oč jde, ve scéně s fotografováním v léčebně, či co to bylo, a těm úplně dementním se to muselo vysvětlit přímo fotkou, kterou vytáhnul psychiatr (?) při sezení, samozřejmě za doprovodu naprosto SHOCK! hudby, ou, maj majnd is bloun! A na konci se ještě pokusili o nějaký "nepředvídaný" twist (Libby), ačkoli to tam v průběhu Hurley zmíní, takže je to jasný už dřív. A k tomu zas ta hudba jakože "totální šok, to vás určitě nenapadlo!" Asi jsem ještě žádnou epizodou z tohohle paskvilu nebyla tak uražena, jako touto. Edit: musím svůj komentář ještě doplnit, protože další alarmující aspekt této epizody, ale v seriálu vůbec, je to nehorázný plýtvání jídlem. A teď  nemyslím jen Hurleyho, ale například Sawyera a ty sušenky.  Neskutečný. Jako co tím chtěli tvůrci říct?