Rob Roy

Přiznám se, že jsem pochyboval. Po smíšených ohlasech z Toronta jsem šel do kina bez nějakých očekávání, spíš jen abych naplnil "kvótu" hororového fanouška a nevynechal příležitost vidět na plátně. Lucky McKee ale do toho šlape hned od začátku a definitivně potvrzuje status nejpodvratnějšího amerického hororového režiséra současnosti. Tolik nápadů, uvědomělosti, pohrávání si se žánrem a nekompromisnosti se jen tak nevidí. Po Ženě i tady probleskují vážnější tóny, ale tentokrát jde hlavně o zábavu. Energické, svižné a černohumorné, McKee s kolegou do nás za minimum peněz pumpuje jednu audiovizuální bombu za druhou a ve finále nás vyplivne s příslibem pokračování (které nejspíš nikdy nepřijde). P.S. Musím poděkovat Jiřímu Flíglovi, že už několik let takhle tříbí vkus a hlavně nám dopřává vidět tyhle kousky na velkém plátně. A zapříst rozhovor s Davidem Čeňkem, potácejícím se v alkoholovém oparu (kulantně řečeno) nočními žižkovskými ulicemi byla už jen taková třešnička na dortu...P.P.S. František Novák bude tento film milovat.

Přesně moje krevní skupina. Hlavní postava, která se potácí na prahu dospělosti od ničeho k ničemu, přestože ví, že by měl se sebou něco dělat. Formálně blízké Woodymu Allenovi (jazzový soundtrack, pěkná černobílá kamera) a Jimu Jarmuschovi (epizodkovitý styl vyprávění, vedlejší postavy, kafe!) a tématem nerozhodnosti má zas blízko k mému oblíbenci Noahu Baumbachovi (Greenberg) a už teď je jasné, že tenhle kousek by se měl podávat jako dvojfilm s jeho blížící se Frances Ha. Komedie to není vůbec, spíš introvertní melancholická projížďka Berlínem. P.S. Film, ve kterém Roman Hubník vstřelí gól za Herthu Berlín jako třešnička na dortu.

Martin Scorsese’s World Cinema Project -- Established by Martin Scorsese in 2007, the World Cinema Project expands the horizons of moviegoers everywhere. The mission of the WCP is to preserve and present marginalized and infrequently screened films from regions generally ill equipped to preserve their own cinema history. This collector’s set brings together six superb films from countries around the globe, including Senegal (Touki bouki), Mexico (Redes), India and Bangladesh (A River Called Titas), Turkey (Dry Summer), Morocco (Trances), and South Korea (The Housemaid). Each is a cinematic revelation, depicting a culture not often seen by outsiders on-screen. (www.criterion.com)

Real people (CRITERION COLLECTION).

Letošní nejlepší "prázdninový", případně "coming of age" film. Lepší než Kings of Summer a nastejno, možná i lepší než Mud (s tím má společné temnější tóny). I slzička mi ukápla. Po tomhle nepochybuju, že Steve Carell vážnou polohu ve Foxcatcher zvládne. A Sam Rockwell je král. Král akvaparku. Jedna z nejpohodovějších postav filmového plátna.

Námět zní jako uslzené melodrama hrající na city, ale není to tak. Salvo Mancuso je jedna z nejzajímavějších letošních filmových postav. Někteří si určitě vzpomenou na Alaina Delona v Samurajovi. Neprostupný, charizmatický a mlčenlivý. O jeho povaze se musíte domýšlet pouze z toho, jak jedná. Vytříbená forma - dlouhé záběry, minimum slov, zesílený význam zvuku, žádná hudba - je tu pevně spjata s charaktery postav. Promyšlený film, kde třeba tvář hlavní postavy uvidíme až zhruba po 20 minutách, přestože od začátku filmu nesleze z plátna. Špička současného evropského artu. V tom dobrém smyslu slova. Italové letos jedou, Sorrentinova Velká nádhera bude určitě na Oscarech platnější, ale divácky ne tak atraktivní Salvo (které bylo také ve výběru) by taky rozhodně Italům ostudu neudělalo. Parádní debut. 9/10

Film, který vás donutí přemýšlet. Těžko k tomu něco psát, nejlepší je jít do toho, aniž byste předem věděli cokoliv o ději.

Tragickej casting Sylvie Hoeks. Femme Fatale, která vám má učarovat přece nemůže vypadat jako zákeřná nesympatická chladná ženská (Polanski by měl Tornatoreho učit). Celkově mi tady ta chemie nesedla, necítil jsem tam to romantické okouzlení Rushe, sice o tom mluví, ale ve vzájemné interakci mi to přišlo falešný a bez "chemie". Pořád mi spíš připadal jako oplzlej dědek, co chce píchat mladý maso :) Vícekrát zmiňovaná kašírovanost je podle mě na místě. Tornatore se veze na setrvačnosti svého velkého jména, ale krále současného italského filmu v našich kinech hledejte na konci října...

A French comedy master whose films went unseen for decades as a result of legal tangles, director-actor Pierre Etaix is a treasure the cinematic world has rediscovered and embraced with relish. His work can be placed on the spectrum of classic physical comedy with that of Jacques Tati and Jerry Lewis, but it also stands alone in its good- natured delicacy. These films, influenced by Etaix’s experiences as a circus acrobat and clown and by the silent film comedies he adored, are elegantly deadpan, but as an on-screen presence, Etaix radiates warmth. (Criterion Collection) --- http://www.youtube.com/watch?v=6dBKC0eDpBg

Je tady hodně dobrýho, ale taky hodně nedotaženýho. Klukovské fantazie o svobodě "explodující" v působivých stylizovaných slo-mo montážích jsou vrcholem filmu, ale jakmile dojde na dialogy, tak jde trochu o křeč, které ne tak úplně funguje, nehledě na pokus o zbytečně vtipnou rodičovskou linii. Finále je uspěchané a rezonovat ve mně nebude. Bylo zaděláno rozhodně na víc. 7/10. P.S. Tohle léto je hodně bohaté na "coming of age" filmy - kromě "Králů" ještě Mud a blíží se z Benátek dobře hodnocený Joe od Davida Gordona Greena.