Rob Roy

Príjemně se na to dívá ( moc pěkná kamera ), příjemně se to poslouchá, ale emocionálně mě to až na pár okamžiků nechalo poměrně chladným. Pocity, představy a touhy Renata mě míjely ( možná je to tím, že jako menší jsem žádný podobný objekt svého zájmu neměl ). Bohužel humorná rovina s tou melancholickou nějak nesedí dohromady ( ale Renatův otec by si zasloužil vlastní film ). Přiznám, že úplný závěr za tónů Moriconeho mě dojal a přemýšlel jsem o čtyřech*, ale za 2 minuty emocí? Ne. 70 procent.

Zajímavý nápad, dobří herci, humorné situace, solidní režie. Těžko říci, jestli v tom je nějaká myšlenka, ale docela to na mě zapůsobilo a nechutné to rozhodně není. Lepší tři hvězdičky.

VYNIKAJICÍ herecké výkony dělají z tohoto dramatu rozhodně nadprůměrnou záležitost.

První polovina je jen klišovitá, druhá navíc neskutečně podbízivě slzopudná. A herci ( především Spacey ) zklamali. O tom, co všechno je na tomto filmu špatné, by se dalo napsat hodně...A ten závěr, bože!

Režisér se vskutku evidentně snaží o mistra Leoneho a musím říci, že úplné zklamání to není. Morriconeho hudba ( hlavní motiv byl použit v Kill Bill v 5. kapitole ), pistolníci, drsné hlášky. Bohužel nikdy nedosáhne jeho režijní schopnosti gradace a dramatizace. Navíc některé hlášky Johna Phillipam Lawa působí někdy až nuceně a trapně. Moc se do své role nehodí, takový mladíček. Nikdo neumí podat hlášky jako Eastwood. Souboje jsou odfláklé. A po obrazové stránce je to slabé. Leone by z tohoto scénáře udělal minimálně čtyřhvězdičkový western.

Zbytečný film, pokud znáte dokonalý Scorseseho remake. Ale mám pocit, že i kdybych ho neznal, hodnotil bych maximálně 3*. Původní scénář je mnohem triviálnější, žádná ambivalentnost ( pravda vs. spravedlnost ) se nekoná, herecké výkony i režie průměrná, jen Herrmannova hudba je vynikajicí.

Plytké to není, spíše jen konvenčně natočené. Od 60. let, zlaté éry naší kinematgrafie by člověk čekal přece jen něco víc. Příjemný smutný poetický příběh, ale do hloubky nezasáhne. Je vidět, že Otakar Vávra je stará garda, žádná nová vlna se tady nekoná. Navíc má místy problémy s tempem příběhu. Ale dědovo putování je vážně roztomilé a herecké výkon příjemné.

První setkání s Kurosawou. Ano, něco takového jsem čekal. Výpravné, pomalé, dobře zahrané. Kurosawa je podobně jako třeba Leone mistr obrazové kompozice. Ovšem to, co tady psal např. Tsunami X a Kaka...na tom něco je. Tragický příběh, postavy hodně mluví ( až umělecky ), ale je to trochu strnulé, příliš konzervativní. Žádné spontánní výlevy emocí, všechno to je jakoby připravené, naplánované. Ale pár silných emocionálních scén tu je ( Hidetora trhá květiny, Hidetora chce do hrobu ). Kostýmy, masky a herectví "velkého pána" Hidetory se mi především ve druhé polovině ohromně líbilo. Jeho šílenství bylo velmi působivé. A taky ta hudba...

Bohužel jsem film viděl ve špatné technické kvalitě ( navíc se slovenskými titulky, které se někdy nedaly přečíst ) a rušilo několik neukázněných diváků. Proto nemohu film plně docenit. Škoda. I tak se mi to líbilo a jsem vděčný, že se mi něco z francouzské nové vlny vůbec dostalo pod nos. Doufám, že to někdy uvidím v lepších podmínkách... doufám.

A já říkám super! Už ve Scorseseho celovečerním debutu byl znát jeho režijní rukopis. Hned ve druhé scéně se dočkáme scéy s typickými scorseseovskými prvky: rvačka bandy mladíků, kamera se svižně pohybuje a hraje do toho říznej song. Stejně tak i některé dialogy a herecké výkony - přirozené, svižné, postavy si skáčou do řeči, zadrhávají se. Navíc je tu vidět jak moc velký fanda do filmu Scorsese byl. Joe (Harvey Keitel) zaníceně hovoří ( řekl bych přímo tarantinovsky ) o westernu Stopaři (1956) režiséra Johna Forda, nebo o westernových rolích Lee Marvina a se svojí přítelkyní byl v kině na klasickém westernu Rio Bravo. Taky je tu zcela zřetelný odkaz na francouzskou novou vlnu. Možná, že průměrnému filmovému divákovi to nic neřekne, ale filmoví fandové a taky obdivovatelé Scorseseho tvorby ( počítám se mezi obě skupiny ) by měli být spokojení. Ale film by jste si měli vychutnat i bez znalosti zmíněných westernů a nemusíte vědět, co to byla fr. nová vlna - to je jen takový bonus. Harvey Keitel už tady ukazuje, že z něj něco bude. Jedná se o vcelku jednoduchý příběh, ale vyprávěný zajímavým nelineárním způsobem s nečekanými flashbacky. Často se line hudba z autorádíí. A ještě jedna zajímavost - v jedné scéně zazní slavná píseň od The Doors, kterou máte asi spojenou se slavným válečným filmem - ano, je to ta píseň, kterou F. F. Coppola použil o deset let později ve své Apokalypse.