vZeč

Jediné, co tomu chybí, jsou nějaké pořádné killy. Nepotřebuju, aby v hororech pořád stříkala krev, ale když je někdo svině, zaslouží si i pořádně zakuchnout. Navíc mariňáci jsou skoro všichni dost zajímaví na to, aby odcházeli tak, že si toho skoro nevšimnete. Ikdyž to k bitevní vřavě patří, pár by si jich určitě velkolepější demisi zasloužilo. Navíc je pak divný, když nejpůsobivější smrt potká androida a navíc to není ani smrt... Jinak: Zvlášť v rozšířené verzi je ten film samozřejmě ultimátní a nestárnoucí.

Tak tenhle šutr se měl jmenovat Deprese. Aneb katastrofický film pro celou rodinu. Trier si krásně vodí své tragické postavičky po šachovnici, výborně vede herce, dodává pochmurnou atmosféru, pochmurné obrazy, sociální kritiku a zarývá se pod kůži živoucností postav, které v dané situaci jsou.

Po ultra temném psycho teroru ze Seznamu smrti přichází pán Wheatley s dalším filmem, který vsází na společenský realismus spojený s chováním poněkud extrémního charakteru. A tentokrát si z toho dělá srandu. Přibyly tak pohodové písničky i veselé momentky mordování nevinných lidí a pořád je poměrně šokující vidět sondu do obyčejného života naprosto obyčejných lidí a následné krvavé řádění "ze srandy". Na hodinu a půl to opravdu není, ale věřím, že Wheatleymu je to úplně fuk

Neznám hudbu, která by měla větší hloubku. Která by ždímala víc všemožných emocí, vydolovaných z úplného nitra duše. Která by byla kosmická jak z jiného světa, ze kterého na nás zhlíží. Která je jak z budoucnosti, která se za námi ohlíží a rekapituluje, co vůbec jsme a co jsme byli. Hudba, která umí skloubit i ty nejtíživější pocity s optimismem a nadějí. Která tu naději i optimismus umí tak rychle zadupat hluboko pod zem. Která by měla být poselstvím pro další generace, kterým by pomohla v chápání vlastních pocitů. Která by tu po nás měla zůstat navždy jako důkaz, že lidstvo nebylo jen bezhlavé stádo sebezničujícího charakteru, ale že v nás bylo i něco víc. A že jsme se museli prát se sebou samými, abychom mohli hledat smysl života. Nádhera.

Chceš být dravej, zábavnej, nekompromisní, chceš diváka tahat za nos, i když to nebude úplně fér postupy, ale jemu to bude jedno, protože pojedeš jak na speedu? Buď Danny Boyle. Jeho problémy bych chtěl mít. Určitě teď někde sedí spocenej v koutě zděšenej z toho, že mu dochází filmové žánry, které by perfektně zfilmoval.

Atmosféra se dá krájet jako u málokterého filmového počinu, ale je to nuda k posrání. Refn opět umí natočit hezky věci, které jsou hezké. Umí i dokonce natočit vyhřezlá střeva tak, že divák získá pocit, že jsou vyhřezlá střeva něco ošklivého. A opět dělá z komára velblouda tak, že to lidem připadá jako něco strašlivě objevného. Ano, rozhodně se tam něco skrývá a člověk to cítí až v žaludku, ale stejně je to jen barbarská umělecká onanie. Ale Refna známe, je holt už takový nezbeda. Souhlasím s názory, že si měl vybrat buď čistou lyriku a nebo čistou epiku. Dohromady je to divný. Příběh zde vytrhuje a vzbuzuje očekávání, která nenaplňuje. Mikkelsen má však neuvěřitelný kukuč a potkat ho v lese, rovnou si rozmlátim lebku šutrem.

Tohle má hloubku a Happy Tree Friends ne?!!!

I přesto, jak je film pojat (první pohled vraha), nepraští hned do očí svou výjimečností. Stále spadá do té šedé zóny středně dobrých filmů, je ale naštěstí v té lepší polovině. Přes svou jednoduchost a doprovodnou hororovou účast na kalbách je totiž krásně nekompromisní a na své ambice skvěle natočený. Jinými slovy... u mordů mě mrazilo jak sviňa. Začínám mít podezření, že Frodo ten prsten nezahodil. Soundtrack je samozřejmě boží a připomene Drive. Neskrývaný společenský podtext je jen využitý a nerozebíraný (protože skalpování je tu prostě důležitější než psychologická sonda), ale přesto se proti němu nedá říct ani popel a je dobře, že tam je.

Tak vážně nevím. Disney sežral Pixara. Pixar začal točit neoriginální filmy a Disney přijde s Ralphem. Ten se sice drží klasických příběhových základů jako tuna dalších animáků, ale excelentně to schovává za slupkou, která musí těšit každého diváka. Velká tvůrčí srdcovka, kterou nejvíce sráží právě to zakořenění v klišé postupech. Kdo by ale nechtěl pokračování. Nebo klidně dvakrát tak dlouhou verzi se zakomponováním dalších her, dalších odkazů. Jak výborný Shrek kdysi nastavil nový trend neustálých popkulturních odkazů, vedle kterých cokoliv originálního zdá býti se dle tvůrců zbytečné, Ralph je na tom přípo založen a ždíme to parádně. Skvělá zábava.

Monumentální i dnes. Tenkrát se musely z davových/bitevních/závodních scén protáčet panenky. Román jak kráva se všemi klady i neduhy, co k tomu patří. Jen to chce ke shlédnutí opravdu pohodlné křeslo.