vZeč

Důkaz, že i Burton, co vykrádá Burtona je vkusnější, než když Někdo vykrádá Burtona. Hnus. Vidět to v horečkách, mám noční můry a zvracím. Zlatej Ježíšek

Slabý tři. Potenciál vykoukne jednou za půl hodiny, zbytek je zapomnění hodná epizoda Xeny s přestřeleným rozpočtem (na Xenu). Největší průser je, že to má všechno a nemá to nic. Proč mám pět minut koukat na pohřeb jedné z absolutně nezajímavých a nedůležitých postav a smutnit tak s hlavními hrdiny, když za tři minuty se mám veselit nad rozverným magorem, pobíhajícím v trenkách. Záporák je divnej, hnusnej, nezajímavej pablb s takovou motivací, že by ho nevzali ani do skupinový terapie záporáků z céčkových komiksů. Herci nemají co hrát. Natalie Portman pózuje jakožto nejzbytečnější a nejotravnější hrdinův protějšek od... od prvního Thora. Kat Dannings je jak Jack Sparrow, prostě v jedničce byla fajn a tady vyleze každých 50 vteřin, aby divák nezačal být nervózní, že už dlouho nebyl humor. Akce je.... no asi tam je, bylo to drahý, ale nepamatuju si. Nejhorší Marvelovka, která měla předurčeno vysoké tržby, protože nikoho pořádně neurazí, nikomu nebude nic chybět a spokojeně zapomene. A však my samozvaní znalci, co si hodní ego v kritických příspěvcích, moc dobře víme, že to dobrý film nedělá. Tři hvězdy tak za herce, kteří prostě dobří jsou, pár vydařených scén a za... za to, co je nejsmutnější. Spoustu vůbec ne špatných humorů i drámo scén, které ale dohromady prostě ubíjej. A za to, že v televizi odpoledne to možná bude fajn rodinná zábava. Když se na to přepne ve správný čas. Potitulková scéna je to nejhorší na celém filmu. PS: Jako obvykle, člověka to mrzí o to víc, když vidí první trailer, lákající nejen názvem na temnou podívanou, která se tváří jako nejdospělejší fantasy od Pána prstenů. Jako však tradičně temnota zůstává v traileru a v názvu. Nolan neudělal revoluci na poli temných filmů. Došlo k revoluci, kdy si všechny filmy na temný jen hrajou.

Ano, toho zbožšťování bylo trochu moc, ale i tak je neuvěřitelné, jak dokáže být téměř tříhodinový dokument poutavý a nenudit.

Neřekl bych film roku. Ale je to precizní práce v tolika směrech, že člověk musí smeknout. Velká pocta jedné době a jedné vášni. Samotný přístup k látce si zaslouží potlesk. Za tím vším je vidět ohromná spousta práce a i díky tomu umí být Rush strhující retro. Bohužel tempo je tak vražedné, že mě téměř celý film emocionálně minul. Na sílu takového tříhodinového Senny se to ani trochu nechytá, ale je mi jasný, že to ani nebyl záměr, navíc se neoperuje s tak mocným příběhem. Jinak... Brühl JE Lauda. Snad se mu dostane nějaké té nominace, ale na to se tam asi moc mrdá. Zimmer opět nenápadně v pozadí dokresluje atmosféru či zvyšuje otáčky při závodech. Řev motorů je neuvěřitelný a když dojde na masochistické obdivování těch jezdících rakví, stříká z toho epika a to můžou stát klidně na místě. Stejně jako u pokecu Frosta s Nixonem Howard vzal výborný scénář a natočil našlapaný nářez, což by se mu nejspíš povedlo i u dramatu o správci atomové elektrárny, co sežral moc projímadla. Po druhém shlédnutí zvedám na pět hvězd, jdu si pořídit soundtrack a radši se vyhýbejte silnicím

Těch pár minut z toho bylo peklo

Velkofilm v nejzábavnějším slova smyslu. Odpouštím i ten hrozný konec. Je radost sledovat děj, postavy, akci, triky, všechno to náramně šlape. V jistým smyslu ten druh velkofilmu, co jede na vlně temnoty, tajemna a velkých přehrávaných dialogů, vypadajích jak nejosudovější věc ve vesmíru, ale zároveň s nejvyšší prioritou bavit a mít šťávu, zkrátka šlapat. Dostává mě scéna v san franciském baru, kde se opíjí Simon Pegg. Celá scéna je komorní, trikově nenáročná s pozadím několika dalších opilých lidí. Jenže Abrams tu scénu uvede giga záběrem na trikově vymazlené San Francisco a až pak s kamerou zajede do té hospody. Bezdůvodně. A kupodivu, není to nesympatické, že by se to třeba oplývalo svou velikostí (zdravím Jacksona). Je v tom hravost a je vidět, že Abramse to baví. Mě taky.

Film téměř po celou dobu necloumá emocemi, jak by se z námětu mohlo zdát. Může to být tou schematičností, otřepanými scénáristickými cestičkami, ale spíš bych to viděl na regulerní fakt, že k hlavní hrdince si divák hledá těžce cestu. Je vyloženě originální postava velkého hollywoodu a ještě víc na poli one man show/survivalu. Trauma z minulosti je sice klišé, ale jinak její panické a trochu pichlavé chování nepatří mezi vlastnosti takových postav. (skoro mám pocit, že byla Sandra vybrána právě pro to, jak neoblíbená ve filmových kruzích je a proto, aby si ty sympatie ve výsledku přímo vyrvala z duše každého kritika :) A s tímhle chováním se uhání právě po těch odhadnutelných scénáristických cestičkách, takže to může na leckoho působit naprosto mrtvě. Zvlášť, když Cuarón má ambice a vztah k filmu jiné než průměrný hollywoodský fušer, kterej by vybral nejdojemnější a nejnapínavější hudbu do scén, které by byly napínavé možná na nedělní odpoledne na Nově, ale jinak zcela zaměnitelné. A to tu samozřejmě neni. Možná jste to nevěděli, ale ten film je technologický zázrak. Nebo spíž zázrak lidské vynalézavosti, vůle a trpělivosti. Pro někoho možná chladný film vyráží dech každou chvíli, ale! Není to prvoplánové. Cuarón nás sice nechá kochat se, potit se i sbírat čelist z podlahy, ale rozhodně si nehoní dlouhými záběry ego. Jasně, že v době dnešních technologií už neplatí wow z extremely fuckin long shotu (ikdyž trikaři za to Alfonsa proklínali), efekt je podvědomý. Člověk to zkrátka vnímá a je víc v dané scéně. Ale jak jsem řekl, není to nějaká onanie. Když je třeba, musí se střihnout. Pořád se totiž vypráví příběh. Rozhodně nejde o nějaké technologické demo. A co se týče emocionálního nezasažení v průběhu filmu, závěrečné megaklišé s monstrózní gradací musí vehnat slzy do očí každému, protože tam to do diváka Cuarón začne pálit bez ohledu na nic jiného kromě emocionální smršti. Nechce se mi dát méně jak plný počet. Nemůžu :) PS: Film se tváří ultrarealisticky a jde mu to i přes časté fyzikální kiksy, ke kterým se Cuarón přiznal a já mu odpouštím, protože jakýkoliv film si vytváří vlastní realitu a už je jen na filmaři, co mu projde a co ne.

Kdyby si ty postavy aspoň jednou sdělili nějakou zásadní informaci a nenechávali si jí bezdůvodně pro sebe, film by měl pět minut. Jinak je to samozřejmě hezky namalovaný a když někdo řekne "musim ti něco říct", tak se bude dlouho zpívat. Sympatický je, že se děj snaží být originální a nepředvídatelný, ale aspoň trošku by měl mít smysl, což souvisí s tím, že postavy jsou tupci. Kupodivu si ale myslím, že děti se budou nudit, protože random vygenerovaná zábavná postavička č. 814 (tentokrát sněhulák) se objeví až v půlce stopáže a do té doby se jen hodně mluví o rodinných trampotách apod a zachraňuje to pouze zvíře, co se chová jako pes/kočka č. 114 (tentokrát sob).

Seriál pro ty nejmenší, takže pokud někomu vadí dětinskost, nepřežije to. V deseti letech bych se tomu asi smál, teď vidim fakt bezproblémovou věc, která umí být vtipná, zábavná a každý díl směřuje k ponaučení, které je samozřejmě doslovné a dětem je do hlavy rváno sbíječkou, což ale nevadí, protože jsou to ponaučení celkem sympatická, často předem neodhadnutelná, logická, ne úplně běžná a hlavně vážně dobrá pro děcka. Samozřejmě se nedá měřit s filmem/filmy, které jsou o několik levelů výš a pro starší děti (všeho věku vlastně). Jen škoda, že se většina zápletek rozvíjí z toho, že jsou postavy idioti, co se neumí vyjádřit apod.

Whut?! Dokonalý kraťas. Vydatný děj, spousta lokací, další várka krásných záběrů a scén, akční, dojemný a permanentní podkres ze střípků Powellova geniálního soundtracku. Konec jedničky mě nahlodal, že už to znova nepůjde tak dobře a sklouzne se k přílišné dětinskosti, jednoduchosti, blábolu. Ale ono to pořád funguje skvěle. A znova... výborný kraťas