Gwaihir

Mstitelé jsou stále především výtečnou zábavou, která však pro tentokráte trochu ustupuje a tvoří spíše pozadí pro poněkud vážnější tóny a také některé filosofičtější otázky. Čas a prostor jsou rozloženy mezi všechny protagonisty rovnoměrně a vše působí skutečně jako kolektivní "práce", v němž je možné sledovat jak vnitřní démony jednotlivých postav, tak i vývoj celého týmu. Jediné, co lze této audiovizuální jízdě vytknout je prakticky absence opravdu velkého vyvrcholení daná relativně stálým tempem, jímž se děj ubírá a které narušují jen občasné klidnější pasáže umožňující krátké vydechnutí a zamyšlení, ale ze kterého současně nijak nevyčnívá ani závěrečný souboj. 85 %

Tak velkolepou poctu by dnes už asi nikdo natočit nedokázal. Samozřejmě, jde především o zobrazení a oslavu hrdinství sovětských lidí, kteří se nesporně o vítězství nad nacismem zasloužili ze všech nejvíce. Zároveň se však jedná o poměrně komplexní pohled na celé vítězné tažení započaté u Stalingradu, jehož hlavní osu sice tvoří největší bitvy východní fronty, ale která neopomíjí ani větší či menší zmínky mapující rovněž důležitá dění na jiných místech, pro mě poněkud překvapivě zahrnující například operaci Valkýra nebo zatčení a osvobození Musoliniho, a diplomatická jednání. Je jasné, že odboček na jiná bojiště mohlo být mnohem více a osobně bych byl velmi rád, kdyby byl významný prostor věnován i partyzánskému boji, ať už na území Jugoslávie, nebo jinde. Toto ztvárnění je přesto velmi působivé a, díky využití některých původních materiálů, jejich výborného zakomponování do celku, v němž se chytře střídají scény hraného dokumentu se scénami válečného filmu, jež jsou často až epických rozměrů, vyvolává velice autentický dojem, podpořený i tím, že neukazuje jednotlivé události v jednoznačně černobílém světle, ale vytváří skutečně barevný obraz války. 90 %

Nebýt toho závěru, který mi zcela nezapadl do předchozího děje, což nutně nemusí býti chybou filmu, mohlo to v mých očích dopadnout takřka bez výhrad. Nicméně, i přes tuto výtku, je to velmi kvalitní a chytré science-fiction, které dokáže vtáhnout, a příjemně minimalistická hra, s níž je možné polemizovat a z jejíhož obsahu lehce mrazí. 80 %

Pro pokračování, v němž se z odlišných stávají povstalci, platí do značné míry totéž, co pro počáteční díl série. Zejména prolínání simulace a skutečnosti je opět působivé, stejně jako vyznění pointy této části příběhu, která dosavadní dění dává v závěru do širšího kontextu, čímž prakticky přidává celému pozadí nový rozměr a vytváří živnou půdu pro další potenciálně zajímavé dobrodružství. Ti, kdož vzbuzují největší strach, mohou být totiž zároveň jedinou nadějí. Vyprávění trochu nabírá obrátky, od začátku směřuje kupředu bez zbytečných odboček, a tak jsem se znovu dobře bavil až do samého konce, Jen škoda, že tentokrát nedostaly o něco více prostoru některé další postavy. 70 %

Je trochu škoda, že ta astrologická složka většinou nepůsobí jako přímá součást jednotlivých případů, ale spíše jako taková chatrnější nástavba. Kvalita dílů se odvíjí od promyšlenosti případů, z nichž některé jsou napsány a také natočeny skutečně působivě, jiné naproti tomu velmi průměrně. Zajímavé je, že i herecky to je trochu jako na vlnách, jakoby lepší příběh dovedl protagonisty k lepším výkonům. 65 %

Číslo 22 žije! Ten film má duši a umí chytit za srdce, což jsou vlastnosti, díky nimž se na něj vždycky znovu rád podívám. Je to příběh zrodu umělé inteligence vyprávějící o lidství. Jednotlivé postavy se v průběhu děje, odehrávajícího se prakticky na pozadí totálního rozkladu společnosti, neustále vyvíjí, jejich vzájmné vztahy se mění podle prožitých situací a ze všeho jsou cítit emoce. Navíc se jedná o poměrně promyšlenou záležitost, zejména z pohledu uchopení daru vědomí, které zde není jen "pouhým" uvědoměním si sebe sama, ale představuje hlavně prostředek k proměně v bytost rovnocennou člověku. To všechno dělá z tohoto snímku kvalitní vědecko-fantastickou podívanou, která sice míchá různé žánry, ale od začátku jede přesně vymezenou trasou až do cíle. 85 %

Válka zjevně není tématem, které by Clintovi tolik sedělo, tedy až na jednu výjimku potvrzující pravidlo. Nedá se říct, že by to byl přímo špatný film, ale bohužel v něm nedostávají prostor jakékoli větší emoce, což je vskutku obrovská škoda, protože téměř všechno, co se na plátně děje, a že toho není zrovna málo, vyznívá tak nějak do ztracena. Nepředpokládal jsem, že budu v tomto případě muset napsat něco podobného, ale je to pro mě celkem zklamání, vzhledem k tomu, o čem to vlastně je. 65 %

Už hodně dlouho se mi u českého filmu nestalo, že bych byl po něm tak na větvi, jako se to podařilo hadím bratrům, Už jen příběh sám je fakt síla, ale to, co předvádí páni Hádek a Hádek, je naprosto neskutečné, přičemž zejména Kryštof snad ani nehraje, ale opravdu je Kobrou. Všechny postavy tu mají promyšlenou psychologii a vývoj během vyprávění, což tvoří úžasně realistickou podívanou. Každá její složka, a to včetně hadích přezdívek a děj podtrhující písně bratří Orffů, pak takřka dokonale zapadá do působivé drsné skládačky, která diváka rozhodně nešetří. Je to prostě nářez. Doufám, že si na to za rok při udělování cen někdo vzpomene. 95 %

O pohnutých osudech lidí nezdolné vůle je třeba vyprávět s citem, a to se tady nepochybně povedlo. Není to věru nikterak zvlášť originální námět, nicméně taková posloupnost různých druhů dramat není rozhodně k vidění příliš často. A přitom všechny části jsou odvyprávěny výtečně, s velkou dávkou pokory a v poměrně intimním duchu. Tomu napomáhá i pomalé tempo, které nechává všechny situace patřičně doznít, vynikající kamera a krásně decentní hudební motiv. Ten, skoro až starosvětský styl, se k takto působivému příběhu skvěle hodí. 90 %

Svou zálibou v audiovizuálních představeních jdoucích až na samou hranu možného se Wachowští rozhodně nezapřou, a ve 3D formátu tak je na co se dívat. Jejich science fiction pohádka pak sice nemá příliš komplikovaný ani nějak výjimečně chytrý děj, ale odehrává se v zajímavém a dobře fungujícím světě, na němž je vidět, že nebyl nastřelen jen tak z ničeho, a z něhož bych velmi rád viděl mnohem víc, než mi bylo dopřáno. Háček je tedy hlavně v jasném vítězství formy nad obsahem odkazujícímu umě na soudobou vládu peněz, ale nedávajícím prostor pro rozvinutí čehokoli hlubšího. Postavám v mých očích jasně vévodí Balem, kterého si střihnul Eddie Redmayne. 65 % (ČSFD premiéra)