Oskar

Výborná reality show plná intrik. Poprvé to běželo někdy v létě 2000 a já jsem byl k tomuto typu pořadu velmi skeptický. Myslel jsem si, že to bude nuda, protože reální lidé nejsou divácky tak zajímaví jako typizované postavy z tv seriálů a co se jim stane, je víceméně věc náhody. Žasnul jsem, jak moc jsem se mýlil. Nejenže charakterový rozptyl reálných soutěžících je obrovský (buran, slizoun, lenoch, naivka, mrcha, podivín, despota...), ale i jejich vzájemné psychologické působení, dvojsečnost chování (se všemi dobře vycházet, ale zároveň chtít vyhrát) je nesmírně zajímavé. Vřele doporučuji.

Po dvanácti letech a čtyřiadvaceti sezónách amerického Survivora a po značném zklamání z české, britské a australské mutace, jsem přirozeně očekával, že izraelský Survivor bude přinejlepším zábavná obskurnost. Ale víte co? Je tak jednoznačně nejlepší ze všech, že mám skoro chuť zpětně všem dříve viděným snížit hodnocení o hvězdičku. To, čeho jsem se nejvíc obával - dvojnásobný počet dílů proti US - se nakonec ukázalo být obrovskou izraelskou předností. Každého soutěžícího opravdu poznáte bez ohledu na to, jak brzy soutěž opustí a oproti poněkud manipulativně "vyprávěnému" originálu zde absentuje tendence tlačit na nižší pudy a dělat z jedněch padouchy a druhých hrdiny. Delší stopáž jednotlivých dílů je efektivně využita (delší a více konfrontační kmenové rady, kromě obligátních soutěží o imunitu ještě dvě další v každém díle). Jediným trochu sporným bodem je přemíra twistů. V roce 2007 by byl samozřejmě nerozum natáčet Survivora podle prvotní přímočaré šablony, ale chvílemi jsem měl pocit, že množství vnějších zásahů do hry změní prohnané stratégy v rezignované apatické loutky, které si řeknou "proč se snažit, když zítra bude všechno stejně jinak". Jen zázrakem se to nestalo. Ještě musím zmínit nejefektivnější a nejdůslednější použití redemption islandu, jaký tato soutěž zažila, a opravdu grandiózní finále. Oblíbené postavy: Neama, Noam, Dan. Neoblíbení: Marina, Shahar, Idan. 100%

Původně jsem na tento pořad narážel spíš náhodou, prostě proto, že je ho plný YouTube. Časem jsem ho začal programově vyhledávat. Princip je jednoduchý, ale nosný - čtyři "panelisté" hádají uzavřenými otázkami profesi neznámého hosta a na závěr (patřičně oslepeni škraboškami) jméno celebrity. Celebritní část pořadu je bezpochyby nejatraktivnější. Protože většinu tajemných hostů by panelisté snadno poznali po hlase, hosté je všelijak matou. Třeba Greer Garsonové se podařilo překvapivě dlouho tajit, že je žena, James Garner na okamžik vyvolal dojem, že je Julie Andrewsová a Yul Brynner omezil odpovědi na hvízdání. Prozradil ho až hysterický smích publika, následující po otázce, zda je kudrnatý blonďák. :) Abych řekl pravdu, už jen hustý výskyt hvězd mé oblíbené éry by mi celkem stačil, abych měl o zábavu postaráno. Nějaká ta celebrita se navíc tu a tam začlenila i mezi hadače (třeba Orson Welles, Jack Lemmon nebo Zsa Zsa Gaborová). Časem jsem ale zjistil, že sledování What´s My Line? je navíc nenásilný způsob, jak si rozšířit znalosti angličtiny. Protože počet negativních odpovědí je omezen, kladou panelisté často kostrbatě formulované otázky jako "Mám pravdu, když si myslím, že na otázku "XY" mi odpovíte ne?" a podobně. :-) Nijak mě neuráží ani slovenská a česká mutace této show (Inkognito, resp. Hádej, kdo jsem?), ale originál se mi zdá zábavnější. 80%