berg.12

Na ikonicky zjednodušeném jevišti vystupují odvaha a čest, zbabělost a zrada, zodpovědnost a čin, Valkýra totiž nemá žádné skutečné postavy. Těží především z pohledu "druhé strany" a slušně budovaných scén napětí. Relativně zdařilá a srozumitelná rekonstrukce.

I když se to samými soudruhy, tajemníky, odboráři a lidovým nadšením jen hemží, do jednoho pytle s Anděly&spol. bych to rozhodně nedával. Jako film to kupodivu funguje a jako muzikant se u toho opravdu upřímně bavím.

Průměrný potapěčský snímek bez přidané filmové hodnoty, který podle režisérčiných vlastních slov nemá jiné ambice, než ukázat krásný a barevný život pod vodou tak, jak ho zažila ona sama. Autorčina upřímná předmluva a její autorství je na celém snímku to nejzajímavější, jinak je to (jako většina potápěčských filmů) ideální uklidňující uspávadlo.

Animace trochu nahrubo otesaná, jinak ovšem v duchu lidového vynášení smrtky působivě zachycený souboj jara se zimou, s pěknou hudbou Vladimíra Merty. Na ten humus na YouTube se zvukem snad o minutu napřed raději ani neklikejte.

Kdepak to samé. Posun humoru je v příbězích W&G patrný stejně, jako proměna jejich vztahu. Poplácat po ramenou by si dříve Gromit nedovolil, stejně tak, jako se zamilovat. I Wallace a vedlejší postavy dostávají tentokrát větší prostor. Nick Park chtěl podle jeho vlastních slov po velkých projektech udělat zase něco pro sebe a fanoušky svérázného plastelínového dua. A je to znát, protože vedle parodických a pastišových skečů poprvé cituje také sám sebe. Přesto je to krásně propečený kousek.

Ten převratný vypravěčský postup, který tu všichni tak mohutně spiolerují, byl podle Hitchcockových vlastních slov jeho druhým největším režisérským omylem, kterého si údajně všiml až na premiéře. Vida, jak podnětné může být, když se i mistr tesař utne.

Je fakt, že tolik hvězd v jednom filmu jsem ještě neviděl a asi už ani neuvidím. Kdo si tam nezahrál, v Bollywoodu jakoby nebyl. Zápletka se dá brát jen s totálním nadhledem, ale Bollywood si tentokrát hraje tijátr hlavně sám pro sebe. Což potvrzují i parádní závěrečné titulky.

Sára je počtvrté vdaná. Zdá se že šťastně, i když jako jediné zůstává její poslední manželství stále bezdětné. Ráda by upevnila rodinná pouta a tak se bez vědomí manžela rozhodne pozvat všechny bývalé na společnou vánoční oslavu. Taková milá etudka s atmosférou vpravdě vánoční o rodinných hodnotách vpravdě relativních.

Neděle 7:58 - čekání u monoskopu na zahájení vysílání. 8:00 znělka ČST. Přetrpět nekonečných 5 minut u čtených zpráv a pak už konečně mohl začít nejsledovanější dětský pořad. Nejsledovanější proto, že do příchodu "Magionu" a "Vegy" nebylo prakticky co jiného sledovat. Stopáž pořadu umožňovala nasazení delších (povětšinou inscenovaných) pohádek, součástí Studia Kamarád býval i "Malý televizní kabaret" a pokud si dobře vzpomínám, i zbylý obsah tvořila téměř výhradně československá produkce. Scénky ve studiu hrané černým loutkovým divadlem jsem moc rád neměl (odporný Harry Šoumen), na druhou stranu Mufovy zlořády měly celkem úroveň. Celkově vzato to byl pořad, ke kterému jsem už jako malý měl poměrně ambivalentní vztah, a když přišel "Walt Disney uvádí", přeběhl jsem k sobotním ránům bez většího záchvěvu nostalgie.

Sluníčkáři proti Hvězdičkářům, dva kapitáni pod světelkujícím přístrojem na stříhání a parádní vědomostní či sportovní klání, jehož jsem se chtěl vždycky zúčastnit. Pozdější "Hip Hap Hop" byl už jen slabý odvar. Jo a snad vždycky jsem fandil Sluníčkářům.