berg.12

Hodně náročný film. Tři kumpáni mají za ženy tři kočky, kterým v rámci přátelské výpomoce producentovi zahýbají s jinými třemi kočkami. Zkombinovat, kterou kočku byste si vzali za ženu a se kterou byste potom zahýbali, vyžaduje vaši stoprocentní koncentraci. A v podstatě je to jediné, co se během těch 140 min. dá dělat.

Pionýrskou vlaštovku znám z druhé poloviny ´80 let, jako pořad, který se příliš nelišil od toho, co se děti oficiální cestou dozvídaly ve škole či kroužcích. Výchovný účel ale v mém případě příliš dobře neplnil, sice se v něm tu a tam objevila nějaká ta zajímavá reportáž, jinak to byl samý modelář či kýho ďasa mladý budovatel a i zásluhou moderátorů nezáživná suchařina, kterou jsem pravidelně vynechával. Střídání českých a slovenských relací bylo fajn, skoro jsem měl raději ty slovenské, díky silně nesympatické Marcele Augustové na české straně. O to větší bylo mé překvapení vidět ji později komentovat "Hry bez hranic" a posléze i zpravodajské relace.

James Cagney se pro role antihrdinů doslova narodil. Postavu Toma Powerse (bez jediného z klasických pólů zla/romantizace) by mohli závidět i Scorsese s Coppolou a patří jednoznačně k tomu nejlepšímu v gangsterském žánru.

Hodně výpravná záležitost, v úvodu dvě velké bitvy, paláce, přepych, taneční scény doslova masové. Většinu času muslimský panovník dobývá srdce své hindské manželky, ten zbylý se k nevoli části státního aparátu snaží stát uvědomělým a osvíceným panovníkem, v jehož říši je místo pro každou víru. Na historii zapomeňte, jde o velkolepě natočené "Muslims and Hindus united".

Filmový Krabat přesouvá děj z Lužice a Drážďan kamsi na alpskou samotu, z čarodějného mistra dělá podnapilého houmlesáka, ale hlavně zbavuje příběh podstatné části magie. Zcela mění význam starého mlýna i života v něm, souboje s mistrem se nedočkáte, Krabat si zakouzlí snad jen jednou. Navíc to je film plagiátorský až hrůza. Kdo nečetl knihu nebo nezná Zemanova "Čarodějova učně", může být o něco shovívavější.

Koho zajímá skutečná historie, vezme do ruky knihu. Jestli je seriál něčím zajímavý, tak právě způsobem, jakým si dovede s historií hrát a proplétat ji obyčejnými lidskými osudy. Je fajn vidět starověký Řím pod jinou než křesťanskou optikou, s vlastním světem morálních a etických hodnot. Jak dalece, může každý porovnat třeba s Ovidiovým "Uměním milovat". Téměř bez výjimky skvěle napsané postavy, které občas sympaticky nabourávají divákovou zažitou představou (Cicero, Kleopatra). A stará pravda, že i velké činy se většinou sestávají ze spousty malých a za vším je třeba hledat ženu.

Půvabná symbióza filmu a operety. "Valčík se sklenkou šampaňského v ruce". Zpívá a tancuje se tu ostošest, přesto film úplně nevykolejí do muzikálové stylizace. Na Lubitsche až přepychová výprava dávající vzpomenout na jeho parádní němé kousky (Bergkatze, Austernprinzessin), úžasné herecké obsazení prověřené už ze čtyř jeho filmů a státní dohazovací aparát také nemá chybu. A jako vždy, srandy kopec. "Tahle milostná aféra musí zůstat jen mezi námi třemi, historie se o ní nesmí dozvědět. Zajisté, Vaše veličenstvo, dokonce ani Vám jsme neměli v úmyslu o tom říci."

Polovina filmu je koncertem jednoho muže a to doslova. Plány na ztrestání nevěry jsou rozdílné podle skladeb, které právě provádí (Rossini, Wagner, Čajkovskij), a které se mu v představě odvíjejí v jejich skutečné délce. Stejné skladby potom ve slapstickové úpravě doprovází jeho zoufalou snahu ten který z plánů uskutečnit. Komedie sice postrádá lehkost i švih Sturgesových předchozích děl, ale za ten nápad si určitě hvězdičku navíc zaslouží.

Podobně jako u Mae West i u Jean Harlow jen stěží hledám pochopení, proč se stala jedním ze sexy symbolů 30. let. Nicméně tahle role, i když tentokráte se zrzavým přelivem, je pro ni ušitá na míru. Cesta ženy za štěstím a úspěchem vedoucí nejlépe jak jinak než přes mužské slabosti a jeden z filmů, který cenzorům moc velkou radost nedělal.

Film plní pověst ukázkového zástupce tzv. předkodexových filmů. Filmů, do kterých se ještě tolik nepromítl Haysův produkční kodex, který vstoupil naplno v platnost o dva roky později. Příběh, odehrávající se na jedné kaučukové plantáži uprostřed džungle, tak není žádným laciným pralesním románkem, ale poměrně dospělou záležitostí a servítky si nebere ani vůči rasizmu. Název má podle barvy prachu, který s sebou přinášejí monzunové bouře. Stejnou postavu si sám Clark Gable zahrál o dvacet let později ve Fordově remaku "Mogambo"