chamonix

Naděžda (Renata Piotrovski), Věra (Anna Čurina) a Ljubov (Kristina Babuškina) jsou největší kamarádky, bohužel mají ale společného ještě něco. Jejich muži chodí ke stejné prostitutce. A na dnešním večírku, poté, co chlapi odjeli do klubu na tah, to prasklo. Holky nenapadlo nic jiného, než si tu děvku, co jim ničí vztahy, pozvat domů...

V daleké Francii, v jedné pařížské redakci, přišel šéfredaktor s nápadem na reportáž „Rumunsko 15 let poté“. Článek má napsat jejich žurnalistka rumunského původu. Ta má už v hlavě jeho základní osnovu – bude se opírat o příběh dítěte, o něm kdysi psaly místní noviny. To dítě se narodilo v temešvárském klášteře uprostřed ozbrojených střetů z prosince 1989.
Narození chlapce je přímo svázané s druhou, 15 let starou dějovou linkou filmu: Námořník Marinică (Cristian Iacob) se vrací po 3 měsících na moři domů. Čeká ho těhotná žena a svatba. Bohužel přijíždí do Temešváru právě v době prvních protistátních demonstrací, jejichž atmosféra je díky demonstrantům i bezpečnostním složkám minutu od minuty vyhrocenější. Jemu samotnému je politika lhostejná, těší se na své první dítě, ale náhodná střela ho zasáhla do břicha...

Stas (Roman Popov), Nika (Maria Arnaut) a Tomyč (Anton Šurcov) jsou přátelé snad odjakživa. Stas pracuje v bance, aktuálně zvýšil své pobočce zisk o třicet procent (stačilo k tomu zdánlivě málo, přišel s nápadem zařídit zde dětský koutek), a proto čeká povýšení. Jenže moskevská centrála jmenovala do vedoucí funkce někoho jiného. Je to o to horší, že tohoto člověka Stas už dávno zná. Tenhle jeho nový šéf ho celé dětství šikanoval a co hůř, zdá se, že hodlá v dávné šikaně pokračovat! Nika je dopravní policistka a podobně jako Stas čeká povýšení, protože má na okrsku nejlepší služební výsledky. A stejně jako její kamarád se dočkává krutého zklamání. Náčelník povyšuje svého syna, o němž všichni vědí, jaký je to lempl. Dokonce jí v nové funkci bude i velet! Zdá se, že jen Tomyč je v zaměstnání spokojen. Chyba lávky – záhy zjišťuje i on, že na něj šéfová ušila podraz. Proto padlo rozhodnutí: jejich nadřízení musí zemřít…

Film popisující závěrečnou část života generála Sabira Rachimova (Zakir Mukhamedzhanov). Po ukončení akademie se generálmajor Rachimov vrací v listopadu 1944 zpátky na frontu jako velitel 37. gardové střelecké divize, která se účastní Východopruské operace. Osobně se, a spolu s ním i jeho gardisté, vyznamenal v polovině února 1945 během útoku na městskou pevnost Graudenz. Nicméně vítězství nad fašismem se sám už nedočkal, během dalších bojů byl 26. března 1945 generál Rachimov při nepřátelském dělostřeleckém přepadu divizního pozorovacího stanoviště v Gdaňsku smrtelně raněn.

Film přímo inspirovaný aférou amerického agrochemického koncernu Monsanto.
V zemědělských oblastech Francie strmě narůstá onemocnění smrtelnou rakovinou. Pozůstalí dávají její výskyt do souvislosti s používanými pesticidy. Vedou právní bitvu s výrobcem Tetrazinu o zákaz jeho používání a výroby, ale je to boj s větrnými mlýny. Bohatá firma má milionové rozpočty na právníky, lobbisty a PR a je navíc ochotna využít všech prostředků od falšování vědeckých zpráv a uplácení poslanců či ministrů, přes vydírání, až k použití fyzického násilí. Když několik let trvající soud s firmou Phytosanis skončil pro žalující stranu porážkou, partnerka jedné z obětí se před sídlem firmy na protest upálila. I proto advokát, který spor proti Phytosanisu vedl, pokračuje ve vyšetřování, aby měl do dalšího kola v rukou silnější, nebo ještě lépe naprosto neprůstřelné důkazy.

Už jako malá přišla Man-ok o svého tatínka, který bojoval v horách s partyzány a dnes se to zlo, proti němuž bojoval, dostalo až k nim domů. Když Japonci a kolaboranti vtrhli do jejich vesnice, zachránili se obyvatelé útěkem do hor k partyzánům Kim Ir-sena, kteří zde mají své základny. Nikdo z uprchlíků v táborech nezahálí a i Man-ok se svým nejlepším kamarádem se snaží partyzánům pomáhat ze všech sil. Nejčastěji pomáhají při zemědělských pracích a s péčí o raněné a staré lidi, někdy je partyzáni využívají i jako spojky, protože tu znají každou stezku. A nakonec se splní i jejich největší sen – při plnění zadaných úkolů si vedou tak šikovně a chytře, že si oba vyslouží členství ve Svazu mládeže a právo nosit zbraň.

Na baltském pobřeží vyvolává u místních dětí vrak lodi sedící na mělčině nedaleko břehu romantické představy o dalekých zemích. Jeho návštěvu však mají přísně zakázanou. Alespoň si tedy ve vlastnoručně postaveném bunkru hrají na to, že plují na svém zaoceánském parníku. Z průhledů bunkru jako z kapitánského můstku pozorují břehy Grónska, vyhýbají se ledovcům… Jednou byli svědky toho, jak k nim na horizontu pluje nečekaná návštěva, torpédovka vojenského námořnictva. Co už viděl nemohli, jak později námořníci na velitelství hlásili výskyt neznámé jachty s mimořádně silnými motory, jejíž stopu ztratili v husté mlze.
Kluci sice mají zakázáno plout na rezavějící vrak, jenž kdysi patřil vysoko postavenému esesákovi, ale tímto zákazem se nehodlá řídit jejich kamarád, který přijel na prázdniny. Ten je pevně rozhodnut odvézt z něj na jejich kapitánský můstek pravý námořní kompas. A tak ještě s jedním z party, který se nakonec nechal zviklat k porušení zákazu, v noci potají na rezavějící trosku vyrazili. Jenže tenhle vrak skrývá daleko větší tajemství, než jen jak dlouho se ještě udrží nad hladinou. Začalo to tím, že kluci slyší, že na palubě nejsou sami...

Osmiletý Marco (Renato Pozzetto) je zamilovaný do své třídní učitelky Francesky (Giulia Boschi), jenže to mu kromě čistě osobního potěšení přináší jinak samé potíže. Protože je stále s ní, už naopak s ním nechtějí kamarádit spolužáci a ještě k tomu, jak má plnou hlavu první lásky, se už nedokáže soustředit na školu. A se zhoršujícím se prospěchem roste napětí i doma. Ačkoliv nejen proto – táta s maminkou se hádají i kvůli penězům, jejich rodinný rozpočet je opravdu napjatý a táta je příliš hrdý na to, aby se doprošoval o peníze u svého bratra, jak po něm žádá Marcova máma. Když ke svým narozeninám Marco, i z tohoto důvodu, nedostal slíbenou stavebnici Lego, přál si před ulehnutím do postele, aby byl velký...

Potomci Žiky Pavloviče a Milana Todoroviče jsou už pět let svoji, přesto si tihle dva, jejich otcové, k sobě cestu stále nenašli. A odráží se to i na výchově jejich vnuka. Ve vile Todorovičů, kde se servíruje na stříbře, se čtyřletý Michael učí anglicky a na housle, naproti tomu se Žikou tráví malý Miša volný čas v zoo, na rybách, ba dokonce fyzickou prací! Což je mezi prarodiči důvodem permanentních hádek. Konflikt vyvrcholil na oslavě Mišových pátých narozenin. Dokonce málem skončil i rozvodem Boby a Marije, oslavencových rodičů. Nicméně duše Balkánu je široká a nenechá zahubit velkou lásku. Je-li navíc podpořena vínem, dá naopak vzniknout i velkému přátelství.

Jurij Sosnin byl při své poslední akci v týlu nepřítele raněn a při tom i ztratil paměť. Jako rozvědčík neměl u sebe doklady, a tak je dnes pro všechny, poté co se probudil v nemocnici, jen neznámým bezejmenným pacientem. Jeho kontuze se ani s časem nezlepšila a po konci války je propuštěn s novými doklady a bez minulosti. Šťastná náhoda tomu chtěla, že ho na cestě „domů“, prostě někam pryč, potkala sestra a jejich nevlastní otec. Jenže mu také poodhalila jeho minulost – Jurka je zloděj. Než ho povolali do armády, „pracovali“ oba v bandě svého otčíma. A hned ho taky zapojili do byznysu, dostal za úkol ukrást auto. Že to auto bylo později použito při krvavé bankovní loupeži už neví. A už vůbec nemůže tušit, že zločin vyšetřuje jeho dávný spolubojovník z rozvědky, který odmítá uvěřit, že by se Jura, kterého zná jako čestného a odvážného vojáka, mohl tak změnit.

Uprostřed vrcholícího léta se v tajze na břehu Bajkalu ozvou dva výstřely a později je nalezen těžce raněný postřelený lovec. Šlo o nešťastnou náhodu? Nebo má střelba něco společného s ochranou přírody, resp. pytláctvím?

Léto 1942. Valja Merežko (Irina Korytnikova) je partyzánská spojka a je vyslána, aby se ve městě spojila s tamějším podzemím. Jejím kontaktem se k její radosti ukazuje Stěpan (Michail Dolginin), ti dva se do sebe zamilovali ještě před válkou. O rok později přilétá v létě z velké země s důležitým úkolem Máša (Natalja Andrejčenko). Má se jako rozvědčík infiltrovat mezi Němce a k tomu jí má pomoci jak Valja – bezpečně ji doprovodit do města, tak Stěpan na místě. Máša je krasavice, zamotala už hlavy všem klukům v lese a Valja se teď bojí o Stěpana. Žárlí tolik, až jednou uteče na zapřenou do města a tady přichází… přímo na svatbu těch dvou. Neví a dokonce ani nechce pochopit, že vše je pouhý plán, že partyzáni uspořádali svatbu, aby zorganizovali sabotáž na zdejším nádraží a umožnili jeho bombardování.

V meziválečném Polsku je spousta vnitropolitických problémů a i mezinárodní situace se směrem ke čtyřicátým létům očividně zhoršuje. Bez ohledu na to si běžní lidé žijí svými soukromými problémy a i v tomhle koutu hornického Slezska se mladí zamilovávají, dospělí si vypijí, hašteří se a kluci z dvorku uprostřed chorzowských výsypek mají stejně jako jinde hlavy plné rošťáren a hlavně fotbalu. Že je hrozba Německa blízko sice cítí, když kolem mašíruje Hitlerjugend, i oni, nicméně na to, co okupace nakonec skutečně přinesla, připraveni nebyli. Na to nebyl připraven nikdo.

Je srpen 2018 a favela Alemão je stále prolezlá zločinem a zamořená drogami. A plně vyzbrojená policie se s tím stále snaží bojovat. Někteří z policistů jsou dokonce čestní a nezkorumpovaní.

Revoluce a občanská válka spolykala nejlepší muže svého národa, jež bojovali za nový, lepší svět. Samochin (Vitautas Tomkus) byl jedním z těch, kteří přes to všechno boje přežili. Jako námořník bude sloužit na místě strojníka na remorkéru Delfín, ale tamní posádka? Sbírka flákačů a neschopných marodérů s kapitánem v čele! Když se kapitánovi navíc vnutila na palubu mladá manželka, před níž se chtěl vytáhnout, jakou má na lodi a nad posádkou moc, nebyl na palubě jediný člověk, který by pochyboval, že tahle plavba nemůže skončit dobře. A nešťastný osud se přiblížil po setmění se zvedající se bouří. Remorkér na laně sice táhl nákladní loď, ale jakmile v divokém větru a vlnách narazili na útes, nikdo na Delfínu se nesnažil nastalý problém řešit. Zato o to rychleji ho všichni zbaběle opustili, nalodili se na taženou loď, přesekli lano vedoucí od vraku a… děj se vůle boží. Jenže když tak překotně mizeli z potápějícího se člunu, nechali tam ve strojovně Samochina! A stejně jako nezjišťoval kapitán, zda se zachránila celá posádka, stejně tak nezjišťoval ani rozsah poškození remorkéru. Protože by zjistil, že neměl proražené dno a vlastně neutrpěl ani žádnou škodu. Dokonce ho za chvíli proudy opět odnesly na otevřené moře. Samochin, sám na palubě, zprvu nechápal, co se děje. Přesto malomyslnosti nepropadl ani na chvíli, hlavně proto jak byl na všechny rozzlobený. A ani jeho nečinnost netrvala dlouho. Nicméně rozjet opět loď nebylo tak snadné – je na všechno sám, oheň pod kotlem vyhasnul a na lodní šroub se namotalo přeseknuté lano...

Rekonstrukce atentátu na křesťanskodemokratického prezidenta sicilského regionu Piersanti Mattarellu (David Coco). V létě 1979 byl v čele italské vlády Giulio Andreotti (Umberto Cantone), ještě nikdo v historii nedokázal stanout v této funkci sedmkrát. Měl kromě jiných těsné vazby i na sicilské regionální a municipální politiky jako Salvo Lima, dlouholetého starostu Palerma, či Vita Ciancimina (Tony Sperandeo), křesťanského demokrata pocházejícího z Corleone, majícího pod palcem místní stavební zakázky, jejichž vazby na mafii byly veřejným tajemstvím.
I v této atmosféře se zde přesto vyskytovali čestní lidé. Dokonce na nejvyšších místech. Jenže jejich snaha o právo a pořádek narušovala zavedené pořádky tím spíše, že pro to museli hledat spojence mimo své řady. Jako Piersanti Mattarella, který kvůli zamýšleným reformám neváhá přistoupit na spolupráci s komunistickou stranou. Už kdysi dávno, přesněji 10. května 1978, mu v bytě zazvonil telefon, jehož číslo mělo být přísně tajné a neznámý hlas ze sluchátka tehdy řekl: „Zabili jsme tvého přítele Alda Mora a teď jsi na řadě ty!“ Od té doby se ale řady jeho nepřátel – v první řadě mafie a všech možných na ni napojených kolegů reprezentujících většinu politických stran, zapojených do rozkrádání státu rozšířily i o neofašisty, kteří spoluprací s mafií obrátili oproti minulosti o 180 stupňů.
Bezprostředním důvodem, který rozhodl o Mattarellově smrti, je projekt výstavby šesti státních škol. Nabídkové řízení nese všechny znaky zločinného spolčení, sice každý projekt předkládá jakoby jiná firma, ale všech šest těchto firem udává sídlo na stejné adrese. Dokonce si ani nedali práci, aby napsali text na různých psacích strojích, texty jsou totožné a nabídky podávají jacísi pologramotní řemeslníci splňující definici slova „bílý kůň“. Zamýšlené očividné krádeži se rozhodl prezident sicilského regionu postavit.

Sergej Lapin má sice rodinu, ale veškerý svůj volný čas věnuje novému hobby. Propadl počítačovým hrám, jako virtuální tankista se dokonce prostřílel už na 34. level. Proto se jeho žena tak nudí, že jí není proti mysli ani malá aférka se svým dávným spolužákem a jeho syn vyrůstá jako kůl v plotě, respektive padl – jak Sergejovi sdělila Dimova třídní – do osidel partičky v čele se spolužákem Samsonovem. A jak mu ta zkušená pedagožka řekla: musí narušit autoritu šéfa. Takže se s nimi vydává na adrenalinovou jízdu na vlakovém nárazníku, zorganizuje mladým večírek i s něčím na zapití… Jenže Samsonov nehodlá svou vládu pustit jen tak. Má jiné plány!

Páťák Hannes (Andreas Roll) je zamilovaný do své spolužačky. I bílé oblaky mu ji připomínají. Jak moc je ale silná jeho první láska, tak silná je i jeho žárlivost. Carolin (Constanze Berndt) nechápe, proč by se nesměla kamarádit s jinými kluky, a začíná to mezi nimi skřípat. Nakonec to spraví klukovská rvačka a když zanedlouho Carolin nalezne svou maminku v bezvědomí, běží o pomoc požádat právě Hannese. Tato nehoda by neměla žádné následky, kdyby se Hannes poté, co Carolin navštívila maminku v nemocnici, nepustil se svou bárkou a se všemi kamarády na palubě domů přímo přes záliv. Přichází totiž bouře, vítr sílí a zvedají se vlny...

Simon (Avet Gevorkjan) s Nazan (Laura Gevorkjan) se milují. Navzdory tomu, že on je chudý. Navzdory tomu, že ona už byla kdysi vdaná. Navzdory předsudkům začátku 20. století. Krásná vdova nicméně nedává spát ani místnímu boháči a k prvnímu konfliktu mezi mladými muži došlo během slavnosti, když se Ruben (Rudolf Gevondyan) opil a všechny ohrozil divokou jízdou v kočáru.
Simon si přivydělává jako pouliční umělec a pár dní po roztržce odjel na trhy do Jerevanu. Jenže Ruben nezapomněl na domnělé ponížení, kterého se mu veřejně dostalo a je odhodlaný využít absence svého soka a jeho ženu získat stůj, co stůj. Už to by mohlo ve vsi zažehnout požár. Jenže do toho přijeli ještě výběrčí daní, jež si nikdy nebrali ve službě servítky. Tihle drábové vyberou vše do poslední kopějky a ještě něco navíc do vlastní kapsy. K tomu navrch hledají ještě uprchlého revolucionáře. Když se Simon vrací do tohoto sudu s prachem plného soukromých i společenských problémů, můžeme jen hádat, co bude onou pověstnou jiskrou...

Max (Félix Moati) a jeho židovská matka mají mezi sebou vztah, který už by někdo mohl nazvat nezdravým. Přesto, nebo právě proto jemu jedinému nedokázala říct, že je těžce nemocná. A i proto to pro něj byla tak těžká rána, když ji jednou našel v její posteli mrtvou. Vyřídil dědictví, zorganizoval pohřeb, udělal zkrátka vše, aby se s ní rozloučil, přesto později, přesně ve chvíli, kdy klesla rakev na dno hrobu, se tu znova zjevila jako živá. Je v tom jen malý háček, vidí ji pouze on.