chamonix

Kapitán Pohraniční stráže Alexandr Blinov (Viktor Proskurin) už není nejmladší. Už mu bylo třicet a přestože kolegové už mají rodiny, on je stále sám. Není to zapřisáhlý starý mládenec, jen ještě nepotkal tu pravou, která by naplnila jeho představy o budoucí ženě. Je celkem překvapivé, že právě poněkud lehkomyslná fotoreportérka Jelena (Věra Glagoljeva), na níž narazil náhodou během dovolenky, ho tak zaujala. Celý den ji doprovází a pomáhá jí, nicméně ta krátká známost nakonec končí roztržkou a kapitánovým odjezdem zpět na hranici. Tomu rozchodu nepřikládala Jelena vůbec žádný význam, jenže s přibývajícími dny začíná cítí jakousi postupně narůstající prázdnotu a čím dál častěji na toho poněkud usedlého a po pravdě ne moc atraktivního kapitána myslí...

Prázdninové dobrodružství čtyř dětí a jejich zvířecího kamaráda, šimpanze Doda.
Na počátku června to uprostřed rozkopaného bojnického zámku, zdejších lázeňských bazénů a sousední zoo vypadalo pro nadšeného radioamatéra Janka (Emanuel Hason) a jeho sestru Moniku (Katka Šulajová) na báječné, i když ničím výjimečné prázdniny u vody, se zvířátky, či na různých závodech a jinak plné letního nicnedělání. Sourozenecká dvojka se ale záhy rozrostla o obrýleného Sovu, který přijel strávit volno u dědečka. Pan profesor vede archeologické výzkumy na hradě, a protože spolupracuje s jejich maminkou, zdejší kastelánkou, seznámili se ti tři hned po jeho příjezdu. Poslední se do party dostala Elen (Daniela Magálová), kterou nejprve neměli vůbec rádi, protože přijela se svým tátou pro Doda. Elenin otec je ředitelem švýcarské zoo a chce si šimpanze odvézt na chov. Tomuhle opičákovi všechno prochází, i když je to rošťák k pohledání – je to prostě jejich nejvíc největší miláček. Hlavně Monika ho nechce vydat. Nicméně ani s těmito starostmi jim neunikla tajemná návštěva z jižní Ameriky. Proč don Romero (Milan Kňažko) a jeho krásná ošetřovatelka tak podezřele krouží kolem rekonstruovaného hradu? Proč se tolik zajímají o profesorovu mapu hradu?

Občanská válka zuří plnou silou. Když velitel Rudé armády Jakov Spiridonov (Alexandr Zbrujev) ztratil během útoku vědomí, zajali ho bílí. Nicméně uprchnul ještě než definitivně rozhodli o jeho osudu a na útěku našel úkryt v jedné ze zdevastovaných vesnic u zdejší mladé učitelky. Ano, dalo se předpokládat, že nesloží ruce do klína. Nicméně to není úplně jeho zásluha, může za to vděčit spíš náhodě, resp. vodce, než uvědomění zdejších obyvatel, že v podmínkách, kdy se ukrývá před pronásledováním, nakonec vznikl ve vesnici rudý partyzánský oddíl. Fronta už je nedaleko, proto se jim relativně rychle podařilo navázat spojení a ze štábu Rudé armády přišel rozkaz obsadit do třiadvacátého nedaleký most a udržet ho až do příchodu jejich oddílů.

Film věnovaný Hrdinovi Sovětského svazu Čečenci Chanpašovi Nuradilovovi. Když odešel ve svých sedmnácti letech jako dobrovolník na frontu, měl ještě celý život před sebou. Prošel ústupovými boji a později byl raněn. Už mu bylo mnohem lépe, když v nemocnici slyšel o těžkém osudu Stalingradu. Tehdy utekl bez vědomí lékařů zpět ke své jednotce, jež také bránila město na Volze...

Sovětští pohraničníci zadrželi v pásmu podezřelou osobu. Tvrdí o sobě, že je archeolog a že se jen ztratil. A na první pohled nic nesvědčí o opaku. Přesto je na něm něco podezřelého. Proč u sebe má starožitnosti, o nichž odborný tisk informoval už před rokem? Proč má s sebou vysílačku? Na tajemství jeho v první chvíli záhadného slovníku nakonec přišli poměrně záhy – jde o šifrovací knihu, takže od teď už nejde o to, kým vlastně ve skutečnosti vyslýchaný „archeolog“ je, ale o to odhalit ostatní členy té špionážní sítě, kterou přijel aktivizovat!

Miša (Nikola Kojo) už není takový ťunťa jako v prvním filmu. Zatímco tehdy si Žika (Dragomir 'Gidra' Bojanič) a Milan (Marko Todorovič) dělali starosti o vnukovu heterosexualitu, dnes se mu naopak v posteli střídají ženy jak na běžícím pásu. Až o něj mají chvílemi strach. Takže se opět rozhodli jeho „problém“ řešit.

Okupované Polsko, rok 1944. Sovětská rozvědka se snaží získat plány zdejšího opevnění, ale oddíl, který na tom pracuje, infiltroval agent Gestapa. Díky němu byla během zásahu polovina členů podzemní jednotky zlikvidována. Z těch zbylých se dva muži prostříleli, jeden se zachránil naprostou náhodu, protože jej otec zamknul doma ještě před akcí, zato u posledního už o náhodu nešlo. O vysoce postaveném sovětském rozvědčíkovi pohybujícímu se v německé uniformě ve městě konfident nevěděl. Po konsolidaci oddílu úkol získat plány pokračuje...

Ejal Gordin (Ran Danker) odešel z armády jako hrdina, který z ohně vynesl bojového druha a otevírá se před ním zářivá kariéra u bezpečnostních složek. Jenže toto není jediný důvod, proč se právě na něj zaměřila pozornost ruské rozvědky. Jeho rodina skrývá tajemství, o němž on ještě neví – a konec konců jen díky tomu prošel přes vstupní psychotesty a detektor lži – všichni, doslova všichni kromě něj jsou agenty řízenými Kremlem. Babička, rodiče a před lety museli otec s matkou zapojit na příkaz centrály do své práce i jeho sestru. Tentokrát se už ale tito dva vzepřeli. Syna chtějí rozhodně od vší té špíny uchránit!

V Soulu zorganizovali další z řady diverzních operací proti severu, před orgány bezpečnosti KLDR však nezůstala utajena dlouho. Vědí už o jednom jihem naverbovaném lékaři a jeho ženě a vědí i to, že je řídí rezident známý jako „Jezevec“. S tímto agentem mají staré účty! Ještě nevědí o koho jde, ale dnes, kdy se po třech letech nečinnosti opět aktivizoval, hodlají dovést pátrání po něm do vítězného konce.

Inspektor GAI Petr Zykin (Sergej Nikoněnko) má své principy a nehodlá z nich ustoupit ani o píď. Po dobrém, ani po zlém. Proč by měl mít někdo výhody, když všichni ostatní celospolečenská pravidla respektují a dodržují. Dovádí tím chvílemi téměř k šílenství jak svého velitele, který už dávno přistoupil na hru plnou drobných úsluh a protislužbiček, tak jistého vedoucího místní autoopravny. Ten se už dávno považuje téměř za Boha – konec konců se k němu tak i chovají, jedině Trunov (Nikita Michalkov) dokáže opravit neopravitelné, sehnat nesehnatelné – a tak odmítá zaplatit pokutu za rychlou jízdu, kterou po něm inspektor vyžaduje. S klidným svědomím mu místo toho vydává svůj řidičák, protože si je jistý, že stačí zatahat za nitky a nejenže se mu vrátí doklady a zamázne peněžitý trest, ale obojí dokonce s poníženou omluvou tohoto obtížného hmyza v uniformě. Jenomže – a už jsme to jednou řekli – inspektor GAI Petr Zykin má své principy, ze kterých nehodlá ustoupit ani o píď...

Kapitán Sergej Žimov není na kluky, jen se mu psychosomaticky vytvořila fyzická alergie na slabé pohlaví. Ostatně slabé pohlaví – kdo tohle vymyslel? To on byl vždy vedle malých holčiček, vedle dívek, jimž se sotva probouzela puberta, i vedle dospívajících žen tou slabší polovičkou. Vyvrcholilo to, když měl s jednou po maturitním plesu přijít o panictví. Ještě, než k tomu došlo, mu řekla, ať se snaží, protože pokud to nebude ono, vyřídí si to s ním její bratři (kdo by potom v takovém stresu podal prvotřídní výkon, co?). To všechno ho dovedlo do armády, jediného místa bez ženského elementu.
Jako náčelník pro fyzickou přípravu branců si nikdy nebral servítky, do pusy si rozhodně nekoukal a mluvil, jak mu zobák narostl. Právě proto to z jeho strany nebylo možno nazvat sexismem, když na vojáky na cvičáku řval, že se vlečou jak starý baby atd. Jenže pak jednotka dostala nového velitele, přesněji velitelku a už to vadit začalo. Dostal podmínečný vyhazov s tím, že do ozbrojených sil se může vrátit jen po dobrozdání psychiatra. A ten ho chce v první řadě opět naučit společnému životu s ženským pohlavím. Má dokonce nápad, jak na to – hodlá poslat Žimova jako vedoucího na sportovně-hubnoucí tábor pro ženy a dívky. Už jen příjezd a první setkání se svěřenkyněmi mu způsobil vyrážku a astmatické kýchání...

Rok 1921. V provinčním sibiřském městě se odehrály tři zdánlivě nesouvisející tragické události. Čekista Kamčatov (Ernst Romanov) je přesvědčen, že mezi vraždami a jednou sebevraždou existují vazby. Tím spíš, že sebevražda mladého strážce je podle jeho názoru jasně zinscenovaná. Tyto závěry pomohly Kamčatovovi dostat se na stopu bělogvardějské skupině a zneškodnit Meščerjakovův gang.

Slava je zaměstnán jako šofér u jedné podnikatelky. Nemá vůbec zábrany sbalit na ulici holky, naložit je do služební limuzíny, přivézt je do vily své šéfové a tam rozjet pořádný večírek. A jako si nedělá hlavu s tím vypít jí během něj ten její luxusní bar, tak si nedělá hlavu ani s tím, že ho, když se ráno neočekávaně objevila doma, hodlá na hodinu propustit. Přesto to bude on a právě on, kdo Anželině doslova zachrání zadek ve chvíli, kdy ji doženou byznysové problémy.

Na Jense (Kay Ortmann) se valí problémy jak lavina. Ono nestačí, že se o mladší sourozence stará ráno a večer – musí pomáhat mamince, protože táta je v zahraničí na Stavbě přátelství, staví ropovod Družba – on se ode dneška musí o Dirka (Alexander Friedrich) a Silke starat i přes den, protože kvůli příušnicím zavřeli školku. Aby to nebylo jen na něm, vymyslel plán, jak uvolnit mámu dřív z práce. Jenže místo toho nadělal jen chaos v dopravě prakticky v celé Postupimi. Ještě horší jsou ale problémy v jejich třídě a pionýrském oddílu. V sedmičce holt přestávají být kluci a holky jen kamarády a začíná to mezi nimi jiskřit, lépe řečeno skřípat. Zprvu jen malé rozmíšky zhoršují různá nedorozumění a nešťastné náhody. Pomoc jim nakonec přichází z nečekané strany, od sovětských pionýrů z míst, kde jeho otec pokládá potrubí…

Je poslední den školy, rozdává se vysvědčení a všichni rodiče se těší na pěkná vysvědčení svých dětí. Jenže Tobias se nemá čím chlubit, nese domů čtyřku z matematiky! To na prázdniny u babičky nevypadá, přitom se tam se sestrou tolik těšili. Kdyby tak existoval kouzelník, co plní všechna přání...

Mezi 18 a 20 lety musejí mladí muži strávit 2 roky v armádních zařízeních všeobecně považovaných spíše za vězení a tupý cvokhaus. Existuje ale jedno, pojmenované Caserne A.Pougette, které sousedí s dívčím pensionátem. Mezi odvedenci a chovankami bývalého kláštera probíhá všemi možnými i nemožnými formami čilý poštovní styk a téma dopisů je ve věku, kdy všemi na obou stranách zdi cloumají hormony, jen jedno! Přičemž toho jednoho se snaží docílit i ze dvou směrů kopaným podzemním tunelem. Jsou stále blíž, už už to musí přijít… až je to tu. A kasárna se najednou hemží mladými dívkami v nočních košilkách.

Bílí se tlačí na západ. Spojení Kolčaka s Děnikinem a jejich dalšímu pochodu na Moskvu brání obklíčený Uralsk. Tehdy komisař Tanatarov slibuje veliteli frontu M. Frunzemu, že dá v Kazachstánu dohromady dobrovolnickou divizi a přijde obráncům na pomoc. Později na místě je při mobilizaci do Rudé armády tím úspěšnější, čím krutěji se chovají bývalí carští generálové ke zdejším pastevcům. Jejich opovržení vší lůzou je obrovské. Zastřelení každého, kdo se protiví jejich rozkazům, považují za jediný možný trest. Bez výjimky! Vždyť generál Tučnov bez soucitu odsoudil k trestu smrti i svého syna...

V roce 1929 rozhodl výbor Komsomolu o zapojení svých členů do boje s negramotností. Týká se to i pionýrů z Balašovského dětského domu. Tři zdejší obyvatelé, nejlepší přátelé Péťa Ostaškov, Kuzma Žuravljov (Igor Bočkin) a Saňa Vostruchin dostali nejtěžší úkol – ves Pěňki. Negramotných je tam celých třicet obyvatel, kolchoz ve vsi odmítají založit… Když přijeli na místo, ujaly se jich tři ženy. Místní jim říkají „vojačky“, jsou to vdovy po padlých rudoarmějcích. Každá si vzala na byt jednoho z nich a i domy daly k dispozici jako školu. Jenže druhý den na vyučování nikdo nepřišel! Částečně je to vina polních prací, které jsou v létě v plném proudu, ale z větší části za to může spíš Mitrij Rožnov, nejbohatší zdejší hospodář, který se staví proti těmhle „novotám“. Na něm je každý závislý, bez jeho koní nesvezeš seno z louky, pole nezoráš…
Hned po tetě Duně, rázné tetě Marje (Olesja Ivanova) i tiché tetě Paše si tři kluci s rudými šátky, díky nimž se jim už neřeklo jinak než ohníčci, získali srdce zdejšího dorostu a pak už jim přišly do školy i zdejší ženy. Třináctiletí učitelé to vzali za správný konec: začneme u písmena 0, to si snadno zapamatujete, začíná jím slovo okurka a stejně i vypadá … I počty byly ze života – kolik je nutné prodat sena a koz, aby bylo možné koupit koně? Pro „vojačky“ to už ale přestává být jen obyčejná úloha z aritmetiky, najednou si spočítaly, že si skutečně jednoho můžou pořídit a přestat se doprošovat u Rožnova. Právě v tu chvíli se pozice největšího boháče ve vesnici začíná chvět.

Carola Huflattich (Nicole Lichtenheldt) chodí do čtvrté třídy. Učení moc nedá, zato průšvihy přitahuje tohle děvče jako magnet. Kromě toho věří na duchy, například na ducha baronesy Fridy z hradu nad městečkem, ale nakonec se to stane v její škole – třináctého ve 13:00 – že se po mnohém vzývání všech možných přízraků zjeví jeden ve sklepě její školy. A Carolina, kterou dosud držel se známkami nad vodou jen nejlepší kamarád Willi (Ricardo Roth), se seznámila s někým, či spíše něčím, co slíbilo chodit za ni na matematiku, pokud si vymění těla. Jak jen odolat příležitosti zazdít neoblíbený předmět a mít místo toho příležitost létat!

Bylo by to obyčejné ráno obyčejného pracovního dne, kdyby soused nezburcoval celou jeho domácnost, že za sebe potřebuje nutně záskok na zájezdu do Sovětského svazu. A tak se Herr Hurtig (Rolf Herricht) ocitl jako vedoucí skupiny rekreantů nejprve v letadle, později na palubě výletního parníku během okružní plavby po Černém moři. Jeho klienti, to je doslova výstavní síň východoněmecké pracující inteligence, jsou zde profesoři, filmaři i další zasloužilí pracovníci – a všichni s rodinami. Pravda, na dovolenou vyrazila třeba i Fräulein Helena (Eva-Maria Hagen), či Ronny (Hanns-Michael Schmidt), ale odbarvená krasavice si zakoupila lístek, protože má v plánu ulovit zde manžela na úrovni a Ronny? Nevíme sice, jak ten se zde ocitl, ale je nám jasné, že Helena jako cíl jeho otevřených námluv jistě vydrží nedobytná jako pevnost až do samého konce třítýdenní plavby. Tím spíše, že naopak jeho uhání jedna sedmnáctiletá profesorská dceruška. A Sybille (Evelyn Opoczynski) nevynechá doslova žádnou příležitost vetřít se mezi tyhle dva. Ani na lodi, ani na souši.
Když dopluli do Batumi, všichni vyrazili prohlédnout si krásné letovisko, i Helena a Ronny – se Sybillou v patách. A hezké mladé děvče bylo nakonec důvodem, že majestátní Ivan Franko odplul bez ní a Ronnyho a že se ocitli ti dva sami a bez pasů v, jak brzy zjistí, tak přívětivé Gruzii. Vlastně sami ne. Při návratu a nastupování své skupiny se vedoucí Hurtig nedopočítal dvou pasažérů, a tak se je vydal hledat. Co k tomu dodat … Ještě před pár dny by nikdo z těch tří nehádal, jak báječná dovolená před nimi může být, kolik dobrodružství mohou zažít, či kolik toho během honby za svou lodí cestou po Kavkaze a černomořském pobřeží uvidí. O lásce nemluvě...