HellFire

Záběr, ve kterém si Leatherface (Gunnar Hansen) pořeže nohu, byl točen jako poslední. Herec měl na noze plát oceli, na který se uchytil kousek masa a sáček s krví.

Dialogy Leatherface (Gunnar Hansen) byly ve scénáři popsány jako „breptání“ s poznámkami, co jeho věty znamenají. Herec pak musel přijít na způsob, jak věty pronášet, aniž by mluvil.

Tobe Hooper umožnil Gunnaru Hansenovi (Leatherface), aby přišel s vlastními nápady při ztvárnění své postavy. Hansen se rozhodl, že Leatherface bude mentálně zaostalý a nikdy se nenaučil mluvit. Navštívil proto školu pro mentálně zaostalé a sledoval pohyby a řeč zdejších studentů.

Lidská kostra z úplného konce filmu, sloužící jako lampa, byla skutečnou kostrou. Štáb si ji nechal dovést z Indie. Vyšla tak levněji než kostra vyrobená z plastu.

Dům štábu pronajala rodina, která v něm po celé natáčení pobývala.

Pracovní názvy filmu byly „Headcheese“ a „Leatherface“. Gunnar Hansen (Leatherface) prohlásil, že když viděl finální název The Texas Chain Saw Massacre, myslel si, že film a jeho šance stát se hvězdou jsou v troskách.

Britskými cenzory byl film roku 1975 zamítnut, ale díky Radě Velkého Londýna se dočkal uvedení v omezeném počtu kin v Londýně. Po neúspěšném pokusu cenzorů o přestříhání filmu byl snímek roku 1977 opět zakázán. V roce 1984 v éře "video nasties" byl znovu zakázán. Film dostal od cenzorů povolení k promítání v kinech a na videu až po 25 letech, tedy roku 1999.

Byla použita motorová pila Poulan 306A, jejíž logo se přelepilo páskou, aby se tvůrci vyhnuli případným problémům.

Nanesení velice náročného make-upu Johnu Duganovi (dědeček) zabralo spoustu času. Herec tento proces již nechtěl absolvovat znovu a vyžádal si proto natočení svých scén na jeden zátah. Vše se protáhlo na 36 hodin. Natáčelo se během teplot dosahujících 38 °C a většina záběrů pocházela z večeře, kde se sedělo v místnosti plné mrtvých zvířat a hnijícího jídla. Erwin Neal (stopař) prohlásil: „Natáčení této scény bylo nejhorším zážitkem mého života. A to jsem byl ve Vietnamu, kde se mě pokoušeli zabít, což dokazuje, jak příšerné to bylo.“

Režisér Tobe Hooper dostal nápad na film v přeplněném obchodě s nářadím. Když přemýšlel, jak se přes všechny ty lidi dostat, jeho zrak zabloudil k motorovým pilám.

Jenny Lumet již napsala 4 scénáře, ale toto je její první scénář filmový. Jeho sepisováním strávila 7 týdnů.

Scéna, v níž Bonescrusher (Jim Wood) rozpůlí autobus vedví, byla natočena bez použití digitálních efektů. Autobus vycházel z dvoudílné konstrukce, odpálené v pravý čas zabudovanými náložemi.

Ve filmu uvidíme 8 Decepticonů proti 5 Autobotům. Scénáristé tak chtěli zdůraznit týmovou práci Autobotů a hrozbu, jakou pro svět představují Decepticoni.

Poslední záběr z filmu, v němž Starscream (Charlie Adler) odlétá ze Země, je podobný závěru seriálu Transformers (od r. 1984), ve kterém Starscream spolu se Skywarpem a Thundercrackerem odlétají do vesmíru.

Optimus Prime (Peter Cullen) ke konci filmu řekne: „One shall stand, one shall fall!“ ("Jeden zůstane, jeden padne."). Stejnou větu řekl Prime Megatronovi v Transformers: The Movie (1986), v němž však padl Prime.

Během závěrečné bitvy ve městě odhodí Megatron (Hugo Weaving) stříbrné auto s poznávací značkou ENERGON, což je zdroj životní síly Transformerů.

Během natáčení si Michael Bay osvojil psa jménem Bonecrusher. Bay již jednoho psa vlastnil - jeho jméno bylo Mason a ve filmu se objevil jako miláček Milese (John Robinson), který mu dopřává koupel.

Rachael Taylor (Maggie Madsen) je pacifistka a z představy účinkování ve zjevně válečném filmu nadšená nebyla, ale ke svému překvapení si natáčení užila.

Agenti Sektoru 7 jsou oblečeni v černém a nosí černé brýle, což by mohl být odkaz na film Muži v černém (1997), další sci-fi produkované Stevenem Spielbergem.

Tyrese Gibson (seržant Epps) by prý pro získání role dokonce neváhal zaplatit filmařům.