HellFire

Mírně nadprůměrný dětský animák s předvídatelným příběhem a jedinou vtipnou složkou v podobě slimáka a šneka (kteří jsou zde mimochodem jen pro to, aby ve filmu existovala komediální složka.... to, že jsou údajně strážci květu v průběhu celého filmu neprokážou jediným činem). O to horší, že záporáci jsou zajímavější než dobrá strana, hlavní hrdina jedná ve svém vlastním zájmu, nehledě na následky a vědátor je nechutně ukecaný.

Velmi vtipný animák, ve kterém lovec s jeho věrným psem narazí na grizlyho a z následné konfrontace vzniknou velmi humorné scénky :).

Viděno v mizerné kvalitě, ale i tak jde poznat, že jde o prvotřídní animaci. A příběh? Ten je jednoduchý. Zvědavé štěně se dostane do zábavního parku, kde probudí hlídacího psa a z následné naháněčky vzniknou všechny vtipné momenty.

Průměrná rodinná pohádka z prostředí knih, plná odkazů na slavná díla. Možná by tomu neuškodila delší stopáž.

Krásný film. Tak pohodový, že se na něj dívá jedna radost. Všechno je tak nenucené, přirozené. Hlavní představitelé jsou sympatičtí a co je hlavní, funguje mezi nimi ono kouzlo, které činí romantické filmy dobrými. Poněkud jsem v Martym viděl sám sebe :).

Neočekával jsem od toho nic světoborného a mé domněnky se potvrdily. Co se příběhu týče, je to na úrovni páté třídy. Co se monster týče, mám z toho pocit, že tady se pouze vyhodily spousty a spousty milionů dolarů za digitální efekty, které ale nejsou vůbec efektní. Neměl jsem nutkání si říct "Wow, to bylo úžasné". Možná i pro to, že drtivá většina akce se odehrává ve tmě! Nehledě na celý ten koncept Jaegerů, kdy jsou piloti uvnitř robotů... Do čeho se to del Toro uvrtal :(. Jediným pozitvním faktem na celém filmu jsou dva srandovní doktoři. Největším výsměchem ale je, že v průběhu filmu Jaegeři s monstry bojují zatraceně dlouho, než se jim podaří je dostat a ve finále se monstra krájí jako cibule na guláš.

Mohl bych sice přivřít oči nad tím, že jde o skoro sto let starý film. Na druhou stranu i u tak starých filmů bych si měl říci "jak tohle v té době dokázaly?". V kabinetu doktora Caligariho ale žádný takový moment nenacházím a můžu se pouze usmívat nad hereckými výkony, které sestávají v mnohých případech z vykulených pohledů do dáli, zřejmě ve snaze býti dramatický. Nemluvě o velmi průstřelné zápletce a velmi nudném průběhu, kde se každá minuta zdá jako minut deset.

Parta dospělých dětí snažící se zmrzačit se navzájem. Co na to říct...

Only God Forgives není typický mainstreamový film a je mi jasné, že rozdělí diváky na dvě poloviny. Ta první bude zbožňovat v 99% záběrů statickou kameru a detailně vybrané záběry, Goslingovu (opět) tichou postavu, symboliku, cestu za pomstou, vykreslení hlavních postav, zvláštní vztah matka-syn a thajské prostředí. A ta druhá polovina? Ta bude všechno tohle nesnášet :). Refn totiž neumí točit filmy nám známým způsobem, jak jste si mohli všimnout u Bronsona nebo Drive. A to je dobře, protože to dělá filmy zajímavými :).

Mírně nadprůměrné sci-fi se skvělým začátkem, kdy máte opravdu pocit, jako byste byli osobně ve vesmíru na vesmírné lodi. Z filmu přímo vyzařuje ta čistota, smysl pro detail, prázdnota a narůstající zoufalství. Hodně tomu samozřejmě nahrává kamera, kdy máte pocit, že vše je dílem lodních záznamů. Škoda konce, kde se atmosféra postupně vytrácí.