Marty

Delbert Mann svojim filmovým debutom zažiaril a odniesol si Oscara za réžiu i film. Značne mu k tomu pomohol priamočiary scenár Paddyho Chayefského ( Oscar ), v ktorom hrajú prím dialógy. V tomto duchu netreba zabudnúť na vynikajúceho Ernesta Borgnineho, ktorý dal svojmu staromládeneckemu Martymu veľké srdce. Postava outsidera vo veciach lásky, večne atakovaný poznámkami , že by si mal nájsť ženu, je uveriteľná a krásne civilná. (25.12.2007)

Tajne, v skrytu duše som dúfal, že postavu, ktorá by čo najlepšie vystihovala môj charakter nájdem v nejakej Tarantinovke, no stalo sa to tu. Veľmi dobre som chápal všetky Martyho pocity, aj reakcie na otázku "Kedy sa už oženíš?". Jeho skúsenosti so ženami sa podobali tým mojim, proste som sa v ňom našiel a držal som mu palce. Veľmi pekný film aj o odvrátených stránkach nadväzovania vzťahov s výborným Borgninom. (18.04.2021)

"Obecně si myslím, že by tchýně neměla bydlet s mladým párem"/// Nerad bych ve čtyřiatřiceti vypadal tak jako Marty. Čímž nechci říct, že vypadá zle, ale že mu prostě v době natáčení už bylo přes čtyřicet a bylo to dost vidět./// To se takhle sejdou dvě báby a mluví se o tom, kdo všechno umřel= klasika./// Marty jako kamarád z armády za pět babek./// Marty telefonuje- nejdřív oči dokořán, když se zaběhlý scénář opakuje a je dívkou odmítnut- má oči zavřené, je smířený s osudem./// Kamenujte si mě, ale ten dabing se vůbec nepovedl, mluví hrozně rychle a stejně jim to na obraz nevychází. Předpokládám, že originál bude mnohem lepší, ale tenhle film vidět víckrát nemusím (ani mě na konci nezajímalo, jestli se staromládenecký řezník přeci jen ožení). Byla to nuda, a to je jeden z nejhorších ortelů, které můžu k filmu vyřknout. Takové filmy se mi líbí jen atmosférou doby, jo padesátá léta v Ameru, kdybych jen mohl alespoň týden v té době ochutnat. (02.07.2008)

Jedna z oceňovaných hollywoodských klasik 50. let, kterou podle jedné knihy prý musím vidět, než umřu :o) , ale osobně mě příliš nevzala. Mám pocit, že nevidět Martyho, o nic zásadního bych nepřišel. Dost mě bavilo prvních a posledních 15 minut, oceňuji podání závěru nejen bez patosu, ale i bez jednoznačného happy endu a Ernest Borgnine se do hlavní role dobře hodil. Ale celkově mi ten film připadal trochu neslaný, nemastný a nepociťoval jsem u něj moc ani z onoho tradičního kouzla naivních romantických filmů pro pamětníky. Humoru je zde totiž často stejně málo jako napětí, takže nekonala se komedie, ani pořádné drama, a jako obyčejný jednoduchý příběh bez přidání napětí, hlubší psychologie postav nebo humoru má Marty zase málo realistické zpracování na to, aby mě pořádně pohltil. Přispívají k tomu (s výjimkou sehrané mužské dvojice Borgnine – Mantell) i slabší herecké výkony. Přistihl jsem se víckrát nejen, že se nudím, ale že vnímám vše ostatní, než příběh. Dialogy jsou často založené více na promluvách některé postavy, než vzájemných rozhovorech. Betsy Blair ztvárňuje ošklivku a skutečně nevypadá jako žádná kráska, ale když přijde hezky oblečená a učesaná k Martymu, usměje se a začne pronášet romantické řečičky, cítil jsem z ní daleko víc té krásy, než skutečných emocí a případného hereckého talentu. I navzdory tomu, jak se tvůrci k závěru umně vyhli tradičnímu klišé, mi ta romantika připadala často strojená a nefungovala na mě. *** Cože? 4 Oscary v hlavních kategoriích?? Tak se holt zase jednou s mocipány z Akademie nestotožním. [50%] (24.10.2022)

Naprostá čistota. Tento film je oproštěn od všeho nadbytečného a vypráví extrémně přímočarý příběh o jednom nesmělém dobrákovi, který konečně najde tu pravou. Trénovanější divák bude logicky očekávat nějakou zradu, nějaký nečekaný dějový zvrat v druhém plánu, ale Marty to nepotřebuje, zbytečně by mu to ubíralo na síle spočívající právě v jednoduchosti. Martyho lze vnímat také jako obrázek poválečné generace, která nutně potřebuje zaplnit velký kus prázdnoty, zející v jejích duších. Pro své optimistické vyznění jde o mile idealistický snímeček, o příjemné pohlazení po duši, neohánějící se přehnanými ambicemi. Scénář není žádný zázrak, ale zaslouží si být zbožňován za to, jak hezky úhledně divákům servíruje to, co chtějí slyšet, tzn., že není důležité, jak člověk vypadá, ale jaký je, že naděje umírá poslední, že na každého čeká ta/ten vyvolená/ý apod. Překvapivě civilní, překvapivě oscarový je Ernest Borgnine, který mi byl z celé divoké bandy stejně vždycky nejsympatičtější. Možná vás při nečekaném zjevení se nápisu The End napadne, že Akademie s oceněním pro nejlepší film trochu přestřelila, na druhou stranu, co si budou někteří diváci za padesát let říkat u – již dnes povrchního – Crashe? Jinými slovy: nedoporučuji přikládat Oscarům přehnaný význam. 80% (05.06.2007)