Dubron

Prozatím jsem viděl pouze česky dabovanou verzi a pro korektní hodnocení bych chtěl shlédnout originál. Ale herecké výkony byly VELMI dobré.

Podařený seriál, kterému bych vytkl snad jen to, že v rámci jedno dílu slyšíme některé z rad snad až příliš často. No alespoň si je máme možnost zapamatovat - až skončíme sami někde ve Skalistých horách, nebo na Aljašce nebudeme tak zaskočeni.

Nevybalancovaný humor. Scrubs dokáže překvapit pozitivně i negativně.

Za postavu Kobliháře a asi 3 vtipy, které mě rozesmály

3* za to, že tato pohádka byla uvedena na Štědrý den :)

Použitý humor mě nějak nedokázal oslovit. Ze všeho pro mě číšela trapnost, křečovitost, nesmyslnost. Doceňuji velmi málo scén a film sem doslova a do písmene protrpěl, ale nakonec přišly titulky a já mohl odejít.

Nejtěžší film k hodnocení? Pár skečů zajímavých, natolik, že hodnotím, tak jak hodnotím. Nějaký duchovní přínos ale nečekejte - spiš hnus, demenci, extrémy a vtípky balancující na nejzažší hranici humoru.

Osudy lidí, kteří jsou na dně, životní příběhy, sny, alkohol, deprese, naděje, láska k bližnímu. Několik velmi silných okamžiků a celkově nadprůměrný dokument, oceněný roku 2003 islandskou cenou Edda Award hned ve dvou kategoriích: Dokument roku a Hudba

Rok 1989 a taková animace? Jsem v šoku v pozitivním slova smyslu.

Plný očekávání padám do sedačky a v hlavě si promítám Lynchovi díla - dnes to bude zážitek a bude to jeden z nejlepších filmů sezóny. Kotouče se roztáčí a plátno ožívá v typickém rukopisu a rytmu Mistra, který dokázal nadchnout mou duši již několika překrásnými "výtvory". Hodinu nehnutě sedím, spřádám roztodivné teorie, snažím se proniknout k samotné podstatě, pochopit autora, jeho myšlenkové pochody a rozluštit jeho šifry a symboly. Zatímco se film přehoupává do prostřední části, marněji a marněji hledám pohodlnou pozici pro posed a mou mysl opanovává apatie. Teorie jsou rozdrcené na prach - vytvářím další, aby byly po pár dalších minutách nemilosrdně odpraveny, jako ty předchozí. Lobotomie, výplach, utrpení... Lynchův mentální průjem mě dohání k hranici sebevraždy, sedačka se už dávno proměníla v místo věčného utrpení, sekundy se protahují na hodiny, minuty neexistují. Je tu jen Lynch - mučitel. Poslední scéna, titulky a můj úprk ze sálu, doprovázený šíleným jekotem. Prosím, už nebudu hřešit - jen ať už se to NIKDY neopakuje.