V1ctor_

Od filmu Ferrari jsem neměl nijak moc velké očekávání, čekal jsem něco na způsob Gran Turisma s biografickými prvky, ale dostal jsem benzínovým motorem chrčící a dramaticky napjatý výtvor. Na snímek Le Mans '66 to nemá, ale jako "Bčko" v oboru je to opravdu obstojné. Nechybí tu osobní rovina Enza, problematičnost polyamorie, zachycení manipulace tisku, novinářů a jejich bezpáteřnost, italsky paparazzi, a do třetice gró filmu, závody, pořádně hlučné a nekompromisní. Adamu Driverovi role Itala svědčí, spolu s filmem Klan Gucci bych ji zařadil do jeho nejvydařenějších a přirovnal k takovému Marlonu Brandovi, kterého si jinak než jako Sicilského mobstera nedokáži představit.

Ačkoliv se míra přežití u soutěžících nijak zvlášť nezměnila od předchozích dílů, tak se John, přeci jen, velice přesvědčivě pasoval do role dobráka a s relativně funkčně zadaptovaným backgroundem mu to i jde. Disciplíny pro soutěžící byly, jak je u této série zvykem, pěkně nechutné a pro mnohé brutální, což může doložit i pravidelný divák Gore Fun. Jediné co bych mohl vytknout je nepovedený závěr, kde laťka kreativity filmových zvratů spadne hodně nízko a finální hra působí až moc jednoduše.

Výtečně natočený a zrežírovaný naučný film z prostředí války ve Vietnamu, po kterém Vám zaručeně bude běhat mráz po zádech. Opravdu mám rád tyto neortodoxně natočené válečné filmy a spolu s Mariňákem bych je zařadil do seznam filmů, které prostě musíte vidět. Rozhodně doporučuji zhlédnout rozšířené verze, sám jsem viděl Final Cut a ani sekundu bych z konečné stopáže 196 minut nevynechal.

I do třetice všeho dobrého se třetí díl Strážců povedl na jedničku a završuje tak tuto trilogie bravurně. S klidem na duši mohu říci, že je to vůbec ta nejpovedenější trilogie, kterou nám Marvel kdy nadělil. Big shout out Jamesi Gunnovi, který je záruka kvality a člověka s jeho talentem a citem pro filmové řemeslo v celém Marvelu už snad nenalezneme. Dokázal to koneckonců jak zde, tak i u DC, kde je stejně fenomenální. Třetí Strážci splňují vše co od akčního celovečeráku se superhrdiny, jestli to tak lze říct, očekáváte. Je to enormně akční, pro tentokrát i vážný a smutný, ale stále vtipný, což je pro Strážce to vůbec nejpodstatnější. I přes to jak je to skvělý to má stále nějaký ty šrámy, které jsem byl po zhlédnutí upoutávky na další Marvel projekt schopen přehlédnout. Nemyslím to nijak špatně, ale bez tvůrčích talentů jako je právě James, čeká Marvel cesta do záhuby. Blonďatá dívka v  elastickém kostýmu mě se svým feministickým týmem moc nepřesvědčila o budoucích projektech a proto jsem možná tak lhostejný vůči nim.

Babel vypráví příběh hned ze čtyř diametrálně odlišných úhlu, kde každý podává odlišnou část příběhu, který je ovšem všechny spojuje dohromady. Ačkoliv způsob, jakým jsou do sebe zapleteny ony dějové linky, nemusí být až tak přelomový je stále racionální a ani jedno dějství není navíc. Každé je silné, emočně napjaté a zobrazuje stejné nebo podobné společenské a i mezinárodní problémy. Netřeba je po jednom rozpitvávat, ale určitě stojí za zmínku mexicko-americké vztahy a sociální začlenění kriplů, nemíním nijak hanlivě. Žádná z dějových linek mě ani sekundu nenudila, a vždy když se stopáž přepnula na další ze stop, nemohl jsem odtrhnout pozornost od té předešlé. Skvěle natočené a funkční drama s přesahem.

John Wick 4 mě bohužel, a to díky ohromným očekáváním, nenadchl tak jak bych si přál. Nebylo tomu kvůli strohému ději, který je tu opravdu jen do počtu, nýbrž onou "velkolepou" akcí.  Které v první polovině moc nebylo a když už nějaká byla, tak sice nudná a neustále omývaná. Ano střelit někoho do hlavy je v boji mnohem časově úspornější a efektivnější než ho nějak hustě a stylově usmrtit, ale přeci jen jsme ve filmovém průmyslu a divák by určitě ocenil nějaký více brutální fatality ukončující chmat, než jen stále se opakující střílení z té jedné samé zbraně. Druhá polovina nanejvýš naplnila mé očekávání co se týče kvality soubojů, kterých tu je habakuk, a to zejména těch povedenějších, viz. akční sekvence ve squat housu nebo slavné a nekončící schody spolu se závěrečným duelem. Co se týče dialogů, tak ty mi přišly plytké a opět stále se opakující, přičemž absence nějaké té akce mě uspávala natolik, že jsem i přes hlučné reproduktory třikrát upadl do krátkého mikrospánku, ze kterého mě probral až hlasitý výstřel. A závěr? Nechápu, že jsem si za čtyři zhlédnuté filmy k hlavní postavě neudělal žádný vztah.

Skvělé natočená válečná osvěta o válce v Zálivu, ale i o tom jaké to je být vojákem, americkou produkcí, jenž konflikt zobrazuje z druhého úhlu pohledu, toho méně známého ovšem stále pravdivého.

Jelikož mám od mistra Baye zhlédnutou celkem pestrou paletu snímku, troufám se považovat za odborníka co se týče jeho tvorby. Netřeba zmiňovat originálně přehlednou akci, tohle není ironie, které výsledná kamera zaznamenávající všechny akty z více úhlu ve výsledku jen mírně napomáhá k dosažení již tak perfektním záběrům. K obsahu filmu, všichni víme, že správnou demokracii nenastolíte jen ozbrojeným převrácením režimu, v tomto případě režim Muammara Kaddáfího, a přejmenováním státu na demokratickou zemi. Islámské anarchisti, kterým nejde o nic jiného než vyhnat americké stoupence ze své posvátné země a převrátit opět režim totiž nic a nikdy neodradí. Snímek se opět, a to podle pravdivých událostí, alespoň tak to prezentují autoři, zabývá reálným ozbrojeným konfliktem v již demokratické Libyi, kde se hrstka, rozebráno více do detailu šest, bývalých mariňáků utká s mnohými, více než sto, bezskrupulózními a radikálními Islámisty. Jména oněch vojáků si bohužel a to i bezprostředně po filmu již nedokážu vybavit, nejspíše nějaká vnitřní nesrovnalost a chyba v postřehu diváka, každopádně to asi není podstatné. Dostalo se jim, a to přes mé očekávání, závěrečného poděkování od strýčka Sama i v samotném filmu. Postavy řeší jak konflikt ve které jsou přítomny, tak si současně najdou chvíli i na rozebírání jejich civilních životů, rodin, dětí, globálních problémů a mnohdy do toho zakomponují i nějaký ten humor. O akci, jak jsem již zmiňoval, je postaráno a vám nezbývá nic jiného než sledovat reálně vypadající moderní konflikt Američanů, ve kterém nedisponují jejich technickými vychytávky a stíhačky nechali odstavené někde kde se na ně nepráší na letišti, proti jejích typickému a už i přirozenému nepříteli.

Sakra dobře udělaná akční pakárna. Navzdory tomu, že z toho Michael Bay nechtěl udělat generickou řadovou věc, bohužel se tak z části stalo a charaktery, které tu vybudoval, a jenž nelpí ztrátou o život, si ve výsledku tak trochu hází klacky pod nohy. Jinak je to opravdu povedený, díky úžasnému Michaelovi Bayovi, kousek, který možná zapadne, pod tíhou ostatních podobných žánrovek, do truhly zapomnění, ale je svou zábavností odlišný a pro autora charakterní.

Podle mnohých toto dílo vycpalo díru již existujícímu hernímu světu a zároveň ukázalo jak se tvoří nadstandardní anime. V úvodu jsem byl nadšen a okouzlen, ovšem stejně jako hlavní hrdina začal instalováním nových součástek šílet, mě jakožto divákovy seriál začal připadat stále více předvídatelný a nesmyslnosti přibývalo současně s chromovými vychytávky na těle ústřední postavy. V posledním díle vygraduje David do jeho finální podoby cyber-psychouše, stejně tak jeho romantický vztah s Lucy a mně i přesto zakončení nepřijde dosti adekvátní v poměru s prvními díly a velkými ambicemi obou dvou hlavních protagonistů. Chápu, že závislost je těžce vyléčitelná, ale proč se furt seriál opírá o to, že je cesty downgradu, když se tak stejně nikdy neučiní. Stejně působí Lucy, popřípadě Rebecca, které ačkoli jsou proti dalším Davidovým vylepšením, nikterak jeho evoluci nezastaví ani nepřibrzdí. Na závěr nutno zmínit chytlavý soundtrack, který jsem měl natolik oposlouchaný, a to nejen z důvodů toho, že se v celém seriálu, mimo pár ojedinělých výjimek, a intru střídaly jen dvě písníčky. Slušné čtyři hvězdy, ale jen z principu slibného začátku.