Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Animovaný

Recenzie (3 587)

plagát

Gotham (2014) (seriál) 

Gotham - město, kde fyzikální zákony neplatí a ulice každou noc osvětluje jasný úplněk. Město s největší koncentrací bláznů, kriminálníků a vrahů. Město, které na příchod Batmana teprve čeká. A bylo fajn tohle podivné místo prozkoumat úplně od začátku od období, kdy Gotham ještě relativně prosperuje a vládnou mu vcelku obyčejné mafiánské gangy soupeřící o moc, až po jeho naprostý pád do temnoty a zrození nám známého Batmana. Tenhle gothamovský origin mi jako původních komiksů neznalého dlouhá léta chyběl a byl to jeden z důvodu, proč jsem do šíleného světa Batmana nikdy nedokázal pořádně proniknout, porozumět mu a tím si Batmana, potažmo jeho antagonisty naplno užít. To se s tímto seriálem změnilo, i když je nutno brát v potaz, že tenhle Gotham je spíše jakýmsi paralelním světem a jde si do určité míry svou cestou. První série se mi svou střídmostí (připomínající nolanovskou trilogii) a faktem, že je z velké části spíše temná krimi, líbila asi ze všeho nejvíce. Teprve až od druhé řady začíná klasický bizár, který se celým seriálem ještě stupňuje. Penguin, Riddler, Scarecrow, Hugo Strange, Mr. Freeze a další obskurní postavičky rozjíždí svoje superzločinecké inferno. Najednou tam všichni na střídačku umírají a zase se vrací... a zase umírají, aby se po několika dílech opět oživeni vrátili do příběhu. Jednoduše se z toho stává úplně klasická přeplácaná komiksovka, která je však vizuálně příjemně temná a co do postav hodně zábavná a chytlavá. Zároveň ale trochu trpí takovým tím už trochu překonaným stylem vedení seriálu - strašně moc epizod, hromady neustále se proměňujících dějových linek, vlivem natáhnutí haprující nesoustředěné tempo a pocit, že to vlastně nikam až tak nesměřuje. To je prostě nutno brát v potaz. Na druhou stranu tu máme sympatické hlavní postavy a ještě lépe zahrané záporáky (Penguin top), jejichž vzájemné a leckdy fakt vtipné interakce patří mezi to nejlepší na celém seriálu. Jedinou slabinu vidím v samotném Jamesi Gordonovi. Ben McKenzie občas strašně zbytečně tlačí na pilu a jeho drsně teatrální herecký projev je po většinu času strašně nepřirozený a působí až nechtěně komicky.

plagát

Strašidlo (2020) 

Jakási mongolská díra na dálném východě, suché hajzly, galony vodky, kvanta hulení, elektřina is the new černá magie. Do toho nepříjemní lidé plní předsudků, hnusně se chovající k životem zdrchané ženě, která jim bezmezně slouží coby léčitelka. Vděkem ji budiž nadávky, flusance a občas i nějaký ten charakter budující kopanec do žeber... Správně divnej, ale děsně přímočarej film, na němž je zvláštní akorát jakutština a neokoukané prostředí vymrzlé Sibiře. Art to jakože asi trochu je, ale ani dějově a ani obrazově mi to nepřišlo nikterak výjimečné.

plagát

Jak se stát tyranem (2021) (seriál) 

Not great, not terrible. Svižně zpracováno, jednotliví diktátoři jsou představeni hezky přehledně včetně dostatečného historického backgroundu, který se k nim váže. Část o Stalinovi mě opětovně přesvědčila o tom, že Putin ve svém krvelačném tažení jede naprosto dle příručky skomírajícího diktátora za zenitem snažícího si urvat ještě před svým pádem nějakou tu zbývající moc. Ale jinak jsem celkově čekal více psychologickou a uspořádánější analýzu. Je to takové hodně letem světem a kdo se o tohle téma alespoň trochu zajímá, tak se asi nic vyloženě nového a přelomového nedozví. Taky mi trochu vadil ten lehce nadsazený jakože cool styl komentáře, který dle mého do kvalitního dokumentu zrovna moc nepatří a vlastně i na sebe nechtěně praská, pro jakou cílovku je primárně určen.

plagát

V dráhe strely (1993) 

Krásně staromódně natočené krimi drama téměř bez akce a extrémně vypjatých momentů, ale se sympatickým hlavním hrdinou, uvěřitelným záporákem a vůní takové té klasické devadesátkové ameriky, kterou jsem jako malé dítě ve filmech toliko obdivoval.

plagát

Dynastie (2018) (seriál) 

Je trochu znát, že na jednotlivých dílech pracovaly různé týmy. První a poslední díl mi přišly celkově o trochu slabší. Díl s tučňáky císařskými je takový klasický, ale opět napínavý a vizuálně naprosto úchvatný. Třetí díl zrovna tak. Nejvíce mě ovšem dostala epizoda, od které jsem to původně čekal nejméně. Čtvrtý díl opět sahá po vrcholu a patří mezi to nejlepší, co jsem na poli přírodopisných dokumentů viděl. Skvěle zrežírované drama s dechberoucí kamerou, špičkově nasnímanou a sestříhanou akcí a výborným africkým soundtrackem v podání pražské filharmonie. Jestli jsem původně přemýšlel spíše nad 4*, asi i proto, že tenhle formát - 1 druh zvířete, 1 epizoda - mi nevyhovuje tolik, jako pestrá exkurze komplexními biomy tak, jak je u BBC běžné, tak po zhlédnutí čtvrtého dílu nemohu jinak. Ale pastvou pro oči i uši je každopádně celý seriál. Je k neuvěření, co a v jakém detailu dnešní kamery a šikovní filmaři dokáží zachytit. Jediné technické zklamání pramení z idiotického rozhodnutí vydávat UHD blu-ray verze některých BBC sérií v osekané podobě. V tomto případě zcela chybí making of dovětky a já se ptám: proboha proč?

plagát

Želary (2003) 

K mému překvapení fakt rozmáchlé drama, které není ani tolik o válce, jak jsem původně čekal, ale spíše o běžném životě od světa odříznutých horalů kdesi v československém pohraničí. Mírně romantizující, hlavně díky fakt pěkné kameře, prostředí a komunitě, která se snaží pospolu přežít, ale přesto docela drsné a kýčem bych to rozhodně nenazval. Ani přes svou délku a velmi mírné tempo mě film nestihl unavit a až na ten divně působící dovětek je to hodně kvalitní a vtahující filmařina.

plagát

Člověk a vesmír (2014) (seriál) 

Vědecké, místy až mírně filozofické zamyšlení se nad člověkem, jeho úlohou ve vesmíru, nad jeho minulostí i budoucností. Samozřejmě s trochou toho cestování po tematicky zajímavých místech po celém světě, které k téhle sérii dokumentů už neodmyslitelně patří. Jak říká Brian v závěru: dokud bude věda a zdravý rozum vítězit nad egem a pověrčivostí, nic není ztraceno a nic není nemožné.

plagát

Predátor: Korisť (2022) 

To občasné nekritické nadšení bych možná trošičku krotil. Oproti originálu tomu chybí ta upocenost a hnus. Rovněž jsem měl pocit, že má film poněkud problémy s tempem. Expozice trvá hrozně dlouho (i když je výborná a vtahující, to bez debat) a že do boje tentokrát predátoři poslali namachrovaného, ale tak trochu neschopného debila, tak zúčtování proběhne strašně rychle a po stránce gradace to úplně 100% nefunguje. Stačilo by imo jen pár minut, jeden souboj navíc. Jinak je to ale čirá zábava. Obrazově i ozvučením je to i přes úspornější pojetí krásné. Sympatická hlavní hrdinka je skvělá i tím, že se chová zcela rozumně a logicky. Slušná choreografie soubojů a zábavně šťavnatý, mlaskavý, ale ne nijak otravně nechutný gore zase pobaví všechny fandy vkusné řezničiny. Chutná jednohubka, chci dvojku!

plagát

Cleo (2019) 

Řádná depka a zase jeden film o vyrovnávání se smrtí, ale přesto trochu jinak. Evropský look a prostředí neokoukaného Bruselu dodává filmu na atraktivitě, stejně tak zápletka, kde jsou sice velmi záhy odhaleny všechny karty a divak spíše čeká čeká, kdy to bouchne. Je to ale zpracováno decentně a citlivě, ženský režijní otisk je tu znát. Postavy jsou na jednu stranu trochu nesympatické, někdy až protivné, ale taky hodně lidské a člověk s nimi lehko soucítí, i díky silným hereckým výkonům.

plagát

Bez dcéry neodídem (1991) 

Ve své době určitě zjevení, dnes to už působí ve srovnání s mnoha jinými tematickými filmy hodně jednostranně a povrchně, byť nepopírám, že kus pravdy ve filmu vyřčen není. Škoda, že pro útěkovou pasáž nebylo vyhrazeno ze stopáže více. Zhruba v půlce se děj trochu táhne, ale finální útěk do dramatu napumpoval i trochu toho adrenalinu.