Bez dcéry neodídem

Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %. (18.05.2007)

Silný příběh o vztahu dvou lidí napříč národnostními rozdíly. Člověk vychovaný s islámskými tradicemi, vystudovaný v Americe se ožení s Američankou a narodí se jim dcera. Film jsem viděla dávno tomu, ale i teď mě mrazí, když si na něj vzpomenu. Já věděla, že si s žádným muslimem nemám nikdy nic začínat a příležitost určitě byla ... Dost možná bych skončila jako Betty. Je až neuvěřitelné jak se člověk ve druhém může mýlit. Roky a roky spolu žijete, manžel je spořádaný občan, vysokoškolsky vzdělaný lékař, všechno klape do té doby, než se jeho rodina rozhodne, že je mají poctít svou návštěvou. Neskutečná odhodlanost matky zachránit sebe a své dítě ze spárů fanatických muslimů a jejich zákonů. Je třeba sebrat veškerou svou odvahu a sílu k útěku ze země, kde je žena míň než vzduch, ze země, kde nikoho nezná a ze země, kde nemůže nikomu věřit. (05.10.2013)

Pár minút presviedčania a problém je na svete. Ani dvadsať rokov práce lekára a manželstvo nezmení iránsku náturu, tiež rodina urobí svoje a v bevýchodiskovej situácii je každý telefonát na nezaplatenie. Film má napätie aj spád, príbeh je pomerne silný, len niektoré časti tam nemuseli byť radšej vôbec, ako filmársky priveľmi zjednodušené. Americká vlajka má tentokrát svoje opodstatnenie a nie je len prázdnym symbolom. (03.08.2014)

Popis kulturního šoku, umocněný navíc nedávnou revolucí. Nejsem schopen zjistit, jak přehnaný je popis událostí, ale řekl bych, že Mahmoodyová to takhle viděla (a zažila). Ostatně, ta doba, kdy se Irán přetahoval s Irákem, s billbobardů shlížel po (big) brotherovsku Chomejní a po ulicích pobíhali náboženské hlídky (pobíhají pořád, dnes už sem tam neoficiálně i po belgických městech), byla asi docela ostrá. Zájemci mohou zalistovat třeba vzpomínkami Marjane Satrapiové Persepolis nebo knihou Chomejní, Sade a já od Abnus Šalmaniové. Poučné čtení přeju. (16.02.2017)

Americká matka na útěku z muslimské rodiny svého manžela a z muslimského státu jménem Irán. Ve své době hodně originální záležitost, nejvíc ceněná díky skutečné předloze. Je dobré mít srovnání s realitou. http://www.chasingthefrog.com/reelfaces/notwithoutmydaughter.php (07.07.2017)