MiaMahoney

Mnohdy je sice cesta zaměřená poněkud jednostranně (např. jak se tam a tam prožívá fotbal...) a to dle mého názoru seriálu poněkud škodí, ale jinak vtipné, poučné a hlavně levné cestování. :-)

„Jakmile to jen půjde, budu první, co se nechá očipovat. Jsem digitální člověk!“ prohlásil nedávno zcela transparentně jedem kapitální mamrd (pardon, vizionář) ve svém obvyklém záchvatu akutního kokotismu, než se jal dosírat a přeměňovat na zrovna takový Circle jednu fajnovou undergroundovou společnost, ve které moje maličkost bóchala. No, tak u toho být nemusím, shodli jsme se oba, jen on o něco dřív a já už jej nestihla vzít po palici Orwellem, který se dozajista v hrobě obracel při premiéře tohoto filmu. Vážení a milí, tohle už není prdel nebo snad dystopie, nad kterou mávnete rukou, tohle je okno do blízké budoucnosti, otevřené natolik dokořán, že jím prolezete, ani nevíte jak. A ještě to provedete zcela dobrovolně a pod falešnou maskou tvorby lepšího, bezpečnějšího, transparentnějšího, pohodlnějšího a zdigitalizovaného světa. Svoboda je vedle zdraví to nejcennější, co máme, takže pokud necháme Velkého Bratra páchat na nás tyhle sviňárny, mezi tajemství a lži dosadíme rovnítko díky systematickému výplachu gůgloidních šmíráckých a naoko přátelských korporací, plných na méně přemýšlející jedince působících hesel typu „šéring is kéring“, budeme se monitorovat navzájem v přesvědčení, že pomáháme (ano, skutečně pomáháme, ale pouze několika vysoce postaveným zmrdům k ještě lepšímu korytu), pak pohrdáme svobodou a můžeme to rovnou zabalit, neb jsme jako společnost dospěli do bodu totální degenerace. Technika, stejně jako oheň, je dobrý sluha, ale zlý pán a měli bychom se začít kurva snažit, aby tím sluhou zůstala. Bohužel, nejmladší generace je otrokem digitálního světa a její neúnosné spotřební chování a pohodlnost jen vytváří závislost na technologiích a věřím, že pod příslibem zjednodušení jejich už tak jednoduchých běžných činností, nasypou Velkému Bratrovi do chřtánu veškeré své osobní údaje a kde byla technika jako sluha…! A nejsou to jen nejmladší generace, ale častokrát i jejich rodiče, u kterých se zadařilo s řádným konzumním brejnwošingem. Vyvíjejí se zbytečná, předražená zařízení a aplikace pro „chytré, moderní a pomalu bezkontaktní rodičovství“, protože věnovat se potomstvu už nefrčí, žeáno! Fejsbukové matky tlachající sračky a vyměňující si mimibazarové tipy, tatíci po příchodu z korporátu smažící onlajnovky nebo si posílající intimní fotky s kyberštětkami, fakani nonstop na tabletu provádějící bůhvíco a bůhvíským. Stezka odvahy pro ně znamená jít na hajzl, kde nedosahuje wifi, výlet s rodiči do přírody je pojem z dob fosilizace plavuní… Svět pozbývá smysl pro předávání hodnot, lidskost, vřelost a spěje k uniformnímu paskvilu, kde je empatie sprosté slovo, emoce se omezují jen na trapně okázalé vyvěšování vlajek na profilovky po teroristických útocích, ale hlavně, že kvanta pičovin se sdílejí, lajkují a posílají do cloudu. On se ale brzo ten mrak přesytí a dá nám to zpětně sežrat takovým lijákem, že se všichni sdíleči a zastánci transparentnosti a nuceného digitálního pokroku za každou cenu poserou a dobře jim nebude… Jsme otroci degenerativního systému, ať si to přiznáme, nebo ne. Už nyní nám nenápadnými kroky zaměstnavatelé diktují své ideje, které máme všichni povinnost sdílet – prázdná slova a hesla a falešné korporátní hodnoty, jako bychom sami neuměli přemýšlet a nevěděli, jak efektivně pracovat. Je děsivé, jak jsou kvalitní zaměstnanci tlačeni ke stádovitosti a nepochybuju, že by se korporace byla schopna i zdravého a šikovného pracanta zbavit pouze proto, že nemá v podpisu e-mailu některé z těch super hesel! Doba, kdy k práci a fungování v běžném životě budeme potřebovat profil na sociální síti tak, jako potřebujeme k zaměstnání bankovní účet, mě děsí a pakliže jednou nastane, balím pět švestek a odjíždím cvičit jógu a pěstovat rýži někam na Bali… Film měl pár do očí bijících děr a dějově taky mohl být trochu zajímavější a zpracovaný odvážněji, ale coby varovná ukázka toho, kam se řítíme (kořen slova řiť), je naopak výborný. Otázkou zůstává, zda v takové naivní Emerice vůbec někdo pozná, že jde o varování, a ne propagaci toho, jak senzačně vyspělá společnost jsme a jak existují firmy, kterým záleží na našem dobru nejen v práci, ale i v soukromí, protože se nám přece starají o zábavu (organizovanou), zdraví (s čipem v těle) i bydlení (ve sterilním kampusu). Bohužel jsem také čekala, že poněkud prkenná Hermelína, u které se zdálo, že se jí praktiky toho hnusného korporátu příčí, ve finále organizaci rozloží na prvočinitele, nasere „vizionářům“ na jejich mahagonové stoly a se vztyčeným prostředníčkem odejde vstříc zapadajícímu rudému circlu. Žel, namísto toho se z ní stala vypláchnutá korporátní fanatička spokojeně šérující své (ne)soukromí skrz 5 monitorů do lačného éteru tvořeného stejně postiženými jedinci. Hanksovi to hraní šlo natolik dobře a věrohodně, že jsem si na něm nemusela představovat ani ten černý rolák a lennonky. Byť by z toho šlo vytěžit více, dávám za 4 spolu se vzkazem: lidi, proberte se a vytáhněte palice z cloudu; svět je totiž pořád ještě kolem vás a neomezuje se jen na jedničky a nuly.

Kde já už to jenom viděla? Malé holce vyvraždí rodinu a ona se chce stát zabijákem a pomstít se... Že by Leon? Film nepřináší nic nového, je to vcelku dobrá a místy napínavá podívaná, ale to je vše. Některým věcem se ani nedá věřit, například dokonale komplexní policejní systém, kdy pomalu díky pšouku FBI zjistí, kdo jej vypustil, kde se právě teď nachází, co dělá a kdy vypustí další. Zkrátka průměr.

Ve světle současných událostí asi nějak takhle: "Jsem úspěšný podnikatel Andrej... vlastně Adrián a nedávno mě obvinili z vraždy. Prosímvás, sú to KECY, NESMYSLE! Žádnou vraždu jsem nespáchal, vraždy nepáchám, žádnou milenku jsem neměl! Policajti proti mně mají ZADÁNÍ a vedou proti mně účelovku a já to odmítám! Můžou mě třeba zabít, ale já se nepřiznám. Ať řekne Kalousek, jestli má milenku a jestli ji zabil! A že máte důkazy, jaké důkazy? To je jasná provokace. Já jsem jen udělal tu chybu, že jsem nečuměl na cestu. Ale tuná mám celú zložku takových, co nečumí na cestu a o tom nepíšete..." Takový Kajínek po španělsku s tím rozdílem, že seňor Doria asi od Vepřové Hlavy milost nedostane. Velmi slušný napínáč!

No, tak tohle se hrubě nepovedlo. Tvůrci lákají na atmosféru, ale já měla co dělat, abych neusnula nudou. Čarodějnice je tam vidět tuším dvakrát. Proto nechápu volbu názvu, spíš se to mělo jmenovat Taková pošahaná rodinka nebo Pánbíčkáři. Celý film jsou v podstatě černop.delnické žvásty v semi-staroangličtině. Horor? Vůbec. Atmosféra? Nevalná. Jednu hvězdičku za výběr herců a jejich výkony a realistické vykreslení tehdejší doby. Víc ze mě nevyčarujete, ani kdyby čert na kozlu jezdil.

A soudružské kurevstvo pokračuje! Není co vytknout! Atmosféra hutnější než uran; herecké výkony přesvědčivější, než soudruzi od KGB při výslechu; vizuál depresivnější, než libovolná schůze komunistické strany a děj napínavější, než sledování ukazatele na dozimetru! Rozhodně má Černobyl nakročeno být jedním z top seriálů, co kdy byly natočené. ... “Do I smell metal?” - “Yeeeeaaaaah!!!” 🤘🎸 a namísto “Vnimaniye, vnimaniye!” by se z tlampačů v Pripjati ozvali Gamma Ray...

сука блять! Na celé téhle katastrofě bylo nejhorší, jak (ne)zareagoval zkurvený Sovětský Sajuz. Přesně v jejich stylu, "nas mnogo", na pár životech nezáleží, takže tutlat, co to jde, jen aby nešířili paniku a imperialistický nepřítel si samou škodolibostí nepocákal hvězdy a pruhy šampusem při oslavách, jací jsou Rusáli pěkní mantáci. To raději pustíme spolu s radioaktivním mrakem do éteru naprosto marginální zprávu o zanedbatelných hodnotách, pro jistotu ještě o 3 dny později a ty hujery z velína přesvědčíme, že vlastně nic špatného neviděli, že několika dozimetrům vystřelily hodnoty a shořely prostě proto, že to byly vadné kusy a do světa pustíme fotku reaktoru z takového úhlu, že to bude vypadat jako opravdu nepatrná havárka. A to ještě můžeme být rádi, že jako první vypustilo zprávu o zvýšené radiaci Švédsko, neboť jsem si téměř stoprocentně jistá, že bez toho by to ty kurvy sovětské tajily dodneška. No a naši soudruzi se k tomu samozřejmě postavili tak, jak jim bylo ze Sajuzu nadiktováno. Mlžení, zprávy o pouhých dvou obětech v bezprostřední blízkosti a nad naší krásnou, socialistickou vlastí samozřejmě ani smítko bordelu. Co na tom, že Rakousko naměřilo hodnoty jako kráva, u nás se přece poroučí větru dešti, takže tu nic být nemůže a kdo tvrdí opak, je imperialistický nepřítel. No na blití, soudruzi! A ještě víc na blití je, že tu i po tom všem, co ty bezskrupulózní mrdky 40 let předváděly, jsou v současnosti 3. nejvolenější strana a vychovávají novou komunistickou mládež. Myslím, že je načase, abych vztyčila všech počernobylských 8 prostředníčků do xichtu těm, kteří by se odvážili tvrdit, že za komančů bylo líp. Ano, dalo by se namítnout, že nikdo nebyl ponechán osudu bez prostředků a na ulici s holou prdelí oproti dnešku, kdy nikoho nezajímáte. Ovšem zaměstnanost byla umělá, doktor bral stejně jako kulturní referentka nebo nástěnkářka, na hajzlpapír se stály fronty a kliďánko mohl taky dojít, člověk se bál přátel, sousedů i vlastního stínu, doma jste mohli mít nastražené pamflety a jít si hezky hačnout díky vykonstruovanému procesu, protože jste se křivě podívali na nějakého papaláše, na byty sice nebyly hypotéky, ale čekalo se třeba i 10 let a o životě, dovolené, studiích... vám rozhodovala zkurvená komise, Ale jo, jinak to bylo všecko báječný a sluníčkový a komunismus vlastně znamená jenom tu frontu na banány a oslovení "soudruhu". Debilové...

Třeskutě vtipné, protože tam pár holek ukázalo kozy!!! Zbytek jsem raději, v rámci zachování duševního zdraví, zaspala a po dalším díle, který má aspoň slibný název a který jsem kvůli tomu ochotna ještě zhlédnout, končím s tímto seriálem. Podle Mirky Spáčilové "nejde o levný sitcom", ale o "vzácnou oázu chytrého smíchu", takže se tu vy všichni erudovaní kritici, vedeni svojí rytířkou, uhvězdičkujte ostopéro. Já se tu znovu objevím, až bude odemčeno celkové hovnocení, abych té kokotině trochu srazila rejtynk.

To se zase jednou urodilo velkohubých prohlášení o báječném, ultravtipném a vyšperkovaném seriálu s obrovským potenciálem; v práci člověk poslouchá, jakéže tam jsou smíchemchcací momenty, za zády vám furt někdo hláškuje…, a tak si to teda pustíte, abyste byli pod obraz. Teda v obraze. No mu-he-he!!! Málem jsem se udusila smíchy, když v dabingovém studiu exl rejžák a do toho herečka nerušeně dabovala seksuální scénu! Anebo jaxe tu jeho zmrd jakože ostatní herci snažili zakamuflovat, ó cho-chó! Prostě bžunda jaxviňa, pokud jste fanoušci humoru á la upocený Novotný a o víkendu se chystáte do urny vhodit Miloše! Abych ale zase neházela jen hovna, scénka v taxíku a s Barťákem byla aspoň Trošku chichotavá, byť ničím originální. Uvidíme, kdy se na scéně objeví Trojský kůň Ivan, který by mohl tu bídu krapet pozvednout, jak to udělal u stejně nevalné Čtvrté hvězdy, u které aspoň první tři díly slibovaly občasné zahihňání, než to šlo úplně ku brosqi. Bohužel ale platí, že jedno jaro vlaštovku nedělá, takže i když nám Ivánek párkrát zaperlí, celkovou laťku pouze na svých bedrech neunese a zbyde zase jen vyčpělá, pseudohumorná Čtvrtá hvězda s jedním až dvěma povedenými vtípky na díl, která to tady ovšem rozhodně na čtvrtou nevytáhne.

Myslím, že se mi ještě nestalo, že by mne tolik navnadily a zaujaly už úvodní titulky k filmu. Nemám ráda komiksový svět superhrdinů, většinou pro mě podobné filmy znamenají značnou porci nudy a přeefektovanosti, takže jsem i k Deadpoolovi přistupovala skepticky, byť jsem slyšela, že je "jiný". A opravdu jiný byl. Film stojí na Deadpoolových hláškách, vtípcích a ukecanosti, ale světe div se, funguje to a žádná nuda se nekoná. Jasně, film má tendenci kolísat mezi skvělými momenty a průměrnými, ale i tak jsem se vcelku slušně bavila a nemůžu jinak, než vypálit 4 náboje do hodnocení.