Hismael

Bažináč je okrajová komixová postava, která dostala v 80. letech šanci ve dvou filmech a v obou případech to nedopadlo moc dobře. Teprve až v roce 2005 se vrací s jednou sérií seriálu a poté je opět uložena k ledu. Počáteční díly o vzniku Bažináče vůbec nevypadají špatně, ale pozdější vývoj příběhu, kde Bažináč sám bloudí v lese a občas za ním někdo přijde, příliš zábavné není. Snad se zase někdy vrátí v lepší formě a zapojí se i mezi ostatní z DC comics.

Třetí film Jordana Peela, který se proslavil hororem Uteč a získal za něj několik ocenění, je opět horor v podobném stylu. Tentokrát ustoupil od vymýšlení záhadných zápletek o které se pokoušel v pořadí jeho druhém filmu My a zvolil jednoduchost. Stále dokáže vzbudit zvědavost o čem to vlastně je, ale když to zjistíte, moc zajímavé to není. Režie to celé poměrně vylepšuje a tak i na odlehlé pustině s pár lidma se odehrají celkem dobré scény. Peele se stále drží svého pravidla, že v hlavních rolích budou hrát pouze černoši a bude se snažit točil filmy, které jste nikdy předtím neviděli. To zde zase splnil, jen to u diváků asi nezpůsobí takové nadšení, jak by si asi přál.

Počátky chirurgie šílených experimentů, kde se závislost na kokainu léčila heroinem a psychické problémy odstraňováním zubů a orgánů. Je to hodně poctivé, někdy kruté, ale především dost zajímavé.

Kdyby Mash vznikal dnes, byl by možná obviněn z nevhodného zobrazování sexuálního obtěžování. Jde o sitcom bez umělého smíchu v pozadí, kde až na pár výjimek některé postavy natrvalo odcházejí a nahrazují je jiné. Všechny díly jsou stejně kvalitní a prakticky nikdy nenudí. Je možné ho zařadit mezi takové legendy, jako jsou třeba Přátelé, protože to co se povedlo vytvořit zde, se jen tak nebude opakovat.

Po rodině Simpsonových ze současnosti přišel Matt Groening a spol s Futuramou z budoucnosti a následně pro Netflix vytvořil Rozčarování z minulosti. V ní jsou opět různé originální postavy, ale koncept je trochu jiný. Každá série má jen 10 dílů, které na sebe navazují a tak vyprávějí jeden dlouhý příběh. Už to není jako u předchozích seriálů, kde 22 dílů v sérii většinou znamenalo 22 příběhů. První dvě série mají co vyprávět, ale třetí a především čtvrtá už jen vaří z vody. Nápady dojdou a už to běží jen ze setrvačnosti. Snad se to zase někdy rozjede.

Proč to dělat jednoduše, když to jde udělat složitě. A takové je to v této české pohádce plné soudruhů se vším. Autoři vymysleli zajímavé příběhy i postavy, které Petr Nárožný všechny skvěle namluvil a zároveň i odvyprávěl příběh, ale určitý cit, co je vhodné ukazovat dětem v roce 1976 jim trochu chyběl a tak nejen pes Jonatán musel vydržet poměrně nepříjemné situace. I tak se ale Mach a Šebestová zapsali do historie a dnes po 40. letech je zná téměř každý.

Kratší seriál se zajímavými dialogy, ale po 1. sérii to všechno začne splívat, děj už nepůsobí tak přirozeně a jeho vývoj je minimální, takže žádné zvraty nečekejte. Nepůsobí že by měl nějaké velké ambice, spíš zůstává v jedné poloze a soustředí se na různé myšlenkové pochody relativně neúspěšných lidí, kteří nejsou spokojení se svým životem. Důležité je, že nenudí a navíc poměrně rychle uteče, protože jedna série je jako se podívat na tří hodinový film.

Pokud dostatečně uvěříte šílenství dvou bývalých přátel, tak je to skvělý film, jako stvořený pro získání různých filmových ocenění. Pokud neuvěříte, tak to nic nemění na tom, že tento osobní spor na odlehlém venkově v Irsku šel těžko udělat lépe.

Panenka Megan je asi metr vysoký robot pro děti na hraní, který jde lehce zvednout a někam odnést. To ovšem nebrání tomu, aby z něj tvůrci udělali dětského terminátora na zabíjení. Najednou zvládá mnoho činností, ke kterým původně nebyl vyrobený. Přímým záběrům u drsnějších scén se režisér Johnstone snaží vyhýbat, což asi nijak neovlivňuje fakt, že jako horor je to poměrně slabé. Může to vypadat jako nějaká nová epizoda ze seriálu Černé zrcadlo, ale na mnohem nižším levelu. V některých případech na sebe postavy reagují docela zvláštně a příliš nevylepšují neoriginální námět. Na papíru mohl scénář vypadat docela dobře, ale provedení nakonec žádné nadšení nevyvolává.

Druhý kmotr na začátku, na konci a částečně i v jiných scénách napodobuje první díl, jen s tím rozdílem, že omáčky má mnohem víc. Také míchá časové období mladého Vita Corleoneho a jeho dospělého syna Michaela. V tom se nejvíce odlišuje od prvního dílu a i když to má celé podobnou atmosféru a mnoho dobrý scén, celkově to zase tak zajímavé není.