Poleloukales

Královsky jsem se bavil. Je to volovina. Ale přiznaná a na nic si to nehraje. Vzhledem k častému opakování slova "sterilní" v místních komentářích doporučuju tento postup:  1. shlédnout film 2. napsat vlastní koment 3. teprve potom přečíst recenze třetích stran

Milan Kundera napsal knihu L'art du roman. Nečetl jsem ji neb francouzština není moje hobby. Ale pokud si přečtete pár svazků tohoto autora, tušíte, o co půjde. Dovolil bych si malou paralelu. Kompozice tohoto skvělého polského seriálu je vpravdě Kunderovská!

Velmi vítaný a velmi zajímavý exkurz do světa jedné z nastupujících generací, pojatý prostě, účelně a velmi autenticky. V tomto vidím největší sílu a potenciál tohoto citlivého díla. Když vidím jeho nepříliš vysoké hodnocení, nemůžu si odpustit malé a nesmělé doporučení: k takovým filmům je lépe přistupovat nikoli jako k sociálnímu dramatu, ale spíš jako k dokumentu. Příběh chybí ne proto, že dramaturg se scenáristou se ožrali v koupelně,  ale protože není podstatný. Cílem je "pouze" ponor do mikrosvěta všedního dne mladých, kteří jsou sice všude kolem, ale vůbec je neznáme. A přitom právě porozumění je klíčem k synergickému generačnímu soužití. Obrňte se trochou trpělivosti a nechte se vtáhnout do blízkého a přesto nepříliš probádaného světa. Je to poučné.

Joachim Trier třímá ve svých rukou režijní otěže tohoto filmu  rozhodně pevněji, než se protagonisté chápou svých životů. Přesný a velmi výstižný vhled do lehce nekonzistentního jednání nemalé části nejen mladé generace. A ačkoli mezi ni již nepatřím, věřte mi, že vím o čem byla v tomhle filmovém, filigránsky vycizelovaném klenotu řeč.

Filmařina je to excelentní, že všichni hrajou jako o život nemá cenu zmiňovat, Caprio byl na Oskara, kterýho stejně nedostal, ale nemůžu si pomoct, jedna hvězda dolů za v podstatě adorační vyznění tohoto filmu, neb ten člověk byl zmrd, zloděj, podvodník a ještě k tomu zbabělec! (!!!!!)

Očekávání jsem měl sice všelijaká, ale ve finále jsem dostal slušnou porci výborného filmového řemesla. Přesto výsledný dojem je spíš trochu neurčitý. Ačkoli je téma velmi zajímavé a příběh Neila Armstronga výjimečný, celé to působí nějak ploše. Asi jako Goslingův poker face.

Déčko od Madse. Ale na nic si to nehraje, což oceňuju, Spektakulární scény, vyhnané Tarantinovsky téměř až za hranu mě pobavily. Zbytečný a žánr míjející závěr tam prostě neměl být.

Hezky se na to dívá, ty její rozskočený oči jak dvě studny nedaj pokoj, ale to je - věčná škoda - vše. Zábavná nuda. Já vím, je to divný, oxymoron se tomu říká, ale nemůžu si pomoct. Dále pak chci vyjádřit hluboký obdiv k páně verbalovejm textům. Von sice téměř úplně, ale zcela naprosto vždy mele hovadiny z nějakýho vlastního vesmíru, zato se to ale nádherně čte.

Štěpná komedie přetékající nádherným humorem až trierovského střihu. Tai-či s ovladačem, jako pěst na oko třeskutý Jónssonův bigbít použitý po kusturicovsku a z O koních a lidech impotovanej Juan Camillo Roman Estrada jako nedobrovolný průserář co do ještě většího průšvihu přišel, mi vytáhly koutky do šťastně připitomělýho úsměvu. Třikrát sláva Erlingssonovi za jeho bezbřehou invenci neb takových tvůrců a jejich děl je třeba.

Vlezle patetický, nedůvěryhodný spektákl bez špetky autenticity. Předvídatelný kýč, nudný a plochý film, který se úporně snaží o kvalitu (a o Oskara), pohříchu se ale vší tou snahou zalyká, a dýchavičně klesá pod tíhou sebe sama. Tematicky nejblíže k porovnání se nabízí snad Malickův Thin red line, který je ale o několik levelů výše. Kvalitativně pak stojí při stejně pitomém kusu Apocalypto, kde se akorát místo chozenÍ nadměrně běhá. Obrovské zklamání, o to větší, že jsem se tento film opravdu těšil. Tu jednu hvězdu dávám snad jen za to, že se nepochybně najdou i horší kusy. Celá ta parta akademiků musela bejt totálně zhulená, protože tohle si nezaslouží vůbec nic! Jak je možný, že tady i na IMDb to má tak vysoký hodnocení nepochopím.