Poleloukales

Ode dneška sekám latinu! A to jsem viděl jen první díl... V base jsem byl jen jednou, na 10 minut na vojně, byl jsem tam se sanitkou vyzvednout nějakýho týpka. Nic moc si z toho ale nepamatuju. Pár snímků z báně jsem už viděl, ale tak těžkou deku nedokázali udělat ani v Hladu od Steva McQueena. Tenhle film je hnus, ovšem naprosto dokonale namixovanej! Skvělá filmařina, precizní herectví Beana a Grahama! Nepříjemné, ale must  be seen!

Královsky jsem se bavil. Je to volovina. Ale přiznaná a na nic si to nehraje. Vzhledem k častému opakování slova "sterilní" v místních komentářích doporučuju tento postup:  1. shlédnout film 2. napsat vlastní koment 3. teprve potom přečíst recenze třetích stran

Milan Kundera napsal knihu L'art du roman. Nečetl jsem ji neb francouzština není moje hobby. Ale pokud si přečtete pár svazků tohoto autora, tušíte, o co půjde. Dovolil bych si malou paralelu. Kompozice tohoto skvělého polského seriálu je vpravdě Kunderovská!

Velmi vítaný a velmi zajímavý exkurz do světa jedné z nastupujících generací, pojatý prostě, účelně a velmi autenticky. V tomto vidím největší sílu a potenciál tohoto citlivého díla. Když vidím jeho nepříliš vysoké hodnocení, nemůžu si odpustit malé a nesmělé doporučení: k takovým filmům je lépe přistupovat nikoli jako k sociálnímu dramatu, ale spíš jako k dokumentu. Příběh chybí ne proto, že dramaturg se scenáristou se ožrali v koupelně,  ale protože není podstatný. Cílem je "pouze" ponor do mikrosvěta všedního dne mladých, kteří jsou sice všude kolem, ale vůbec je neznáme. A přitom právě porozumění je klíčem k synergickému generačnímu soužití. Obrňte se trochou trpělivosti a nechte se vtáhnout do blízkého a přesto nepříliš probádaného světa. Je to poučné.

Joachim Trier třímá ve svých rukou režijní otěže tohoto filmu  rozhodně pevněji, než se protagonisté chápou svých životů. Přesný a velmi výstižný vhled do lehce nekonzistentního jednání nemalé části nejen mladé generace. A ačkoli mezi ni již nepatřím, věřte mi, že vím o čem byla v tomhle filmovém, filigránsky vycizelovaném klenotu řeč.

Filmařina je to excelentní, že všichni hrajou jako o život nemá cenu zmiňovat, Caprio byl na Oskara, kterýho stejně nedostal, ale nemůžu si pomoct, jedna hvězda dolů za v podstatě adorační vyznění tohoto filmu, neb ten člověk byl zmrd, zloděj, podvodník a ještě k tomu zbabělec! (!!!!!)

Očekávání jsem měl sice všelijaká, ale ve finále jsem dostal slušnou porci výborného filmového řemesla. Přesto výsledný dojem je spíš trochu neurčitý. Ačkoli je téma velmi zajímavé a příběh Neila Armstronga výjimečný, celé to působí nějak ploše. Asi jako Goslingův poker face.

Déčko od Madse. Ale na nic si to nehraje, což oceňuju, Spektakulární scény, vyhnané Tarantinovsky téměř až za hranu mě pobavily. Zbytečný a žánr míjející závěr tam prostě neměl být.

Hezky se na to dívá, ty její rozskočený oči jak dvě studny nedaj pokoj, ale to je - věčná škoda - vše. Zábavná nuda. Já vím, je to divný, oxymoron se tomu říká, ale nemůžu si pomoct. Dále pak chci vyjádřit hluboký obdiv k páně verbalovejm textům. Von sice téměř úplně, ale zcela naprosto vždy mele hovadiny z nějakýho vlastního vesmíru, zato se to ale nádherně čte.

Štěpná komedie přetékající nádherným humorem až trierovského střihu. Tai-či s ovladačem, jako pěst na oko třeskutý Jónssonův bigbít použitý po kusturicovsku a z O koních a lidech impotovanej Juan Camillo Roman Estrada jako nedobrovolný průserář co do ještě většího průšvihu přišel, mi vytáhly koutky do šťastně připitomělýho úsměvu. Třikrát sláva Erlingssonovi za jeho bezbřehou invenci neb takových tvůrců a jejich děl je třeba.