Kinofil

|| PG || Columbia Pictures || Rozpočet: N/A || USA: $51 718 367 - ČR: Neuvedeno - Celkem: $56 000 000 || Možná jeden z nejlepších celovečerních filmů o havárii v jaderné elektrárně. A to týdny až desítky let před třemi nejhoršími jadernými haváriemi v dějinách lidstva. Než hodnotit samotný film, který je víc než fajn i na dnešní dobu, avšak po filmařské stránce pochopitelně poněkud zaostává, je mnohem zajímavější jeho srovnání a predikci s jen o pár dní nadcházející nehodou v Three Mile Island. To, co se tu totiž před zraky Jane Fonda a Michaela Douglase stane, nemá daleko k oné skutečnosti s mnoha detaily. A to prosím nejen po stránce popisu havárie, ačkoliv nejde o nic extra podrobného, ale také chování představenstva jaderné energetiky USA. Tutlat, tutlat a zase tutlat. Nechápu, a zřejmě nebudu jediný, jak tvůrci dokázali přijít s tak přesným popisem. Asi jako sledovat minisérii Černobyl pár týdnů před Fukušimou. To bych se asi picnul. Ale není to jediný věc, díky které je Čínský syndrom tak skvělá retro podívaná. Jak herecké výkony Fondy a Lemmona, tak i scénář drží diváka po celou dobu v napětí a zajímá se o to, co bude dál. Najde se tu sice pár slabších míst z důvodu tehdejšího pomalého střihu a nepochopitelné absence jakékoliv hudby, ale nic kvůli čemu bych musel 40 let starý film ponižovat. Naopak umí v závěru přijít s lehce absurdní, ale zato napínavou podívanou přímo z prostředí smyšlené elektrárny Ventana. Tohle by si v pohodě zasloužilo remake. Tedy ne kopírku 1:1, ale přijít s podobným tématem, kde by došlo k ještě větší havárii. Černobyl a cokoliv kolem něj pořád táhne, tak proč s tím sakra už někdo nepřišel. Anebo víte co? Ten námět si zabírám já. Čínským syndromem trpím už dlouho. 80%.

|| TV-MA || Netflix || Rozpočet: N/A || V první řadě je potřeba nesrovnávat Metldown s minisérií Černobyl. Jde o předem prohraný nefér boj. Tentokrát tu totiž máme opravdový dokument s opravdovými účastníky havárie a zaměstnanci elektrárny Three Mile Island. Prakticky pořád sledujeme a posloucháme výpovědi s dnešními záběry na opuštěnou elektrárnu a s několika hranými scénkami popisující tehdejší situaci, které jsou překvapivě nerušivé a pomáhají divákovi s představivostí. Kdo neholduje jaderné tématice jako já a zajímají ho jen pohledy na katostrofu, ten si Meltdown neužije. Kdo si však chce trochu víc naštudovat jednu z nejhorších jaderných havárií na světě, jen pár let před Černobylem, ten dokument ocení. Avšak ani podrobné technické vysvětlení havárie tu nehledejte. Tvůrci si vystačili s vadným ventilem a nezkušeným personálem, který sice nehodu zavinil, ale daleko horší chování přicházelo z nejvyšších řad jaderného výboru. V tom pak USA nemá daleko k popírání SSSR. Jen stačí vyměnit politiku za dolary. A je dost děsivé poslouchat od skutečných lidí, čeho byli/jsou Američani schopni jen, aby jaderný průmysl nepadl. Škoda, že z toho Netflix nevymáčkl víc a většinu času věnoval soudním tahanicím. Potenciál tu rozhodně byl, ačkoliv nedošlo na odklízení trosek, radiace a podobných katastrofických scénářů. A nebo možná naštěstí. 70%.

|| TV-14 || Marvel/Disney+ || Rozpočet: N/A || Marvelu se v posledních letech daří slibovat jedno a doručit něco úplně jiného. Velkou zásluhu na tom mají hardcore fanoušci, kteří si v diskuzích vysní svou představu, se kterou Marvel nikdy nepočítal. Ovšem v případě Moon Knighta tu byl obrovský potenciál na marveláckého Batmana, který po nocí kosí zločince a bojuje s dvojí osobností. K tomu nějaké to archeologické hrabání v Egyptě a měli bychom dostatek látky na 6 epizod. Místo toho se 3-4 epizody točíme v kruhu s rozpolceným Isaacem, který má v sobě dvě osobnosti a každá se dere ven. Nepočítal jsem to, ale jsem si jist, že je v seriálu víc proměn ze Stephana na Marka než na Moon Knighta. Superhrdina v kostýmu se tu skutečně mihne (téměř jako cameo) v pár scénách a mega slabém finále. Přitom předposlední epizoda patřila k jedním z vůbec nejlepších z produkce Marvel seriálů, kde předvedla jednak napětí, tempo a zvraty, ale také šikovnou režii a kameru. Až jsem měl pocit, že to točil někdo úplně jiný než zbytek. V ostatních dílech to byla tako televizní rutina, která nijak nevybočuje na standardem konkurence. Tohle jsou ty seriály, které stojí jako blockbustery? Pochvalu si tak odnáší pouze Isaac, jenž se s dvojrolí popasoval dobře, ačkoliv Stephen byl až moc uňouraný. A pak Hawke, který je boží snad všude a jeho standardní herecký projev stále strká do kapsy polovinu Marvel záporáků. Celkově je Moon Knight asi lepší než Hawkeye (ne o moc) a nastejno s Lokim (dobré epizody vs špatné). Na vrcholu u mě stále zůstává Wanda a na chvostu Falcon. 70%.

|| PG-13 || Marvel/Disney || Rozpočet: $294 mil. || USA: $411 245 151 - ČR: 64 573 632 Kč - Celkem: $954 357 698 || Obava, že bude druhý Strange (DrS2) příběhově chaotické šílenství se naplnila. Naštěstí asi jen z poloviny, ale pořád není nad čím jásat. Koncept a samotné očekávání filmu toho slibovali tak moc, že realita vždy zaostane za očekáváním. Na druhou stranu DrS2 je asi dosud největším fanservisem ryze od Marvelu v dobrém i zlém. Není tedy překvapení, že po pár minutách se skáče do akce, na scénu nastoupí "Macguffin" jménem America Chavez a krátce na to i Wanda. Oceňuji zběsilé tempo, které se prakticky udržuje po celé 2h a film nenudí. Ovšem s nástupem Wandy se DrS2 rozděluje na dva filmy, jako to známe z Očanské války. Navzdory tomu, že se v Občanské válce dařilo dále rozvýjet charaktery nejen Kapitána, zde k tomu má nejblíže pouze Wanda, a to dost podivným způsobem. Zbytek má smůlu včetně Strange a Chavez (která je tu jen, aby získala zelenou kartu). To filmu ubírá veškeré emotivní scény, prohlubování postav a směřování do budoucna. Ostatně to poslední začíná být v MCU po Endgame velký otazník, jelikož mám pocit, že ani tvůrci přestávají tušit, kam chtějí směřovat. Fanoušci chtějí jedno, Feige má zase plány na druhé. Pokud se vize spojí, vzniká právě DrS2. Co však musím pochválit je návrat Sama Raimiho k blockbusterům, jenž zde dokazuje, že režijní klika se Spider-Many (a ostatními jeho filmy) nebyla jen shoda okolností. Než jmenovat X marvelovek s nudnou režií, přirovnal bych DrS2 k Waititiho Thor 3, Gunnovým Strážcům a Russoovým Kapitánům. Tito pánové zatím v MCU předvedli víc než rutiní režii a Raimi se k nim může zařadit. Protože je autorem hororů, DrS2 je překvapivě skutečně děsivý, lekavý a občas na PG-13 i brutální. Nejvíc jsem si užívál odkazy k Evil Dead a Spider-Manovi 2, které zároveň tvoří 2-3 nejlepší, šílené scény ve filmu. V nich vyníká rovněž Raimiho parťák Elfman s kameramanem Mathiesonem, kteří zde kouzlí, co u Marvelu opravdu není zvykem (a u jiných filmů naprosto normální). A je to sakra osvěžující! Ačkoliv klidně souhlasím s těmi, kteří tvrdí, že se to sem nehodí. Pravdou je, že DrS2 trpí na Raimiho režisérské triky a roky plánovanou Feigeho vizi a postupnou sterilizaci marvelovek (je legrační a děsivé zároveň, že na place SM2 nosil Feige kafé Raimimu a nyní je to naopak). Film je tak "šílený" ve smyslu rozpolcený. Aby to byl Marvel průměr, muselo by se tu dít méně zásadních věcí, ačkoliv příběh podprůměrný a zbrklý je. Protože zbožňuju Raimiho Spider-Many (i trojku), měl jsem stejnou radost jako on, že dostal (možná poslední) příležitost se vyblbnout za 200 mega a na jeho hru s divákem jsem se předem naladil. Za Raimiho a Elfmanovu přítomnost včetně nezvykle, brutálně vypointované (nejočekávanější scény posledních 2 let) dávám bodík navíc. V opačném případě se Marvel musí vzpamatovat, jak dlouho se mu vyplatí lést do zadku hardcore fanouškům rozebírajících film měsíce před premiérou. Přiznávám, že sem z části patřím i já. Nazávěr povzdech nad tím, že Raimimu raději nesvěřili No Way Home s volnou režisérskou rukou jako zde. 70%.

|| TV-MA || HBO || "Not great, not terrible. Fucking aMAZINg!" Jak nejlépe oslavit výročí Černobylské jaderné elektrárny než pravděpodobně nejlepší minisérií všech dob? Mohl bych si to pouštět každý rok, ba každý měsíc, ale nerad bych si tento skvost zprotivil. Napoprvé v r. 2019 jsem z něj byl neskutečně odvařený jako asi každý, s nutkáním stát se jaderným fyzikem amatérem. Napodruhé moment překvapení logicky opadl, ale význam, myšlenka a fantastická filmařina pochopitelně zůstala. Jak se k tak kvalitnímu dílu Mazin vůbec dostal je na samostatný příběh (asi byl ozářen nějakým duchem). Faktem je, že v Černobylu funguje každý jednotlivý umělecký aspekt. Být to film, posbíral by všechny hl. sošky Oscara. Od nádherné kamery snímající sovětskou architekturu, jako by v ní vyrůstala, přes husí kůži nahánějící hudbu talentované Guðnadóttir až po režii a střih, které ví, kdy kam v příběhu přecházet, co odhalit, co si nechat na později, a hlavně, kdy "držet hubu". Respektive nechat mluvit obraz a zvuk, který vám řekne vše. Tohle 90% dnešních filmařů jaksi zapomíná. Pak jsou tu samozřejmě vrcholné herecké výkony jak Harrise, Skarsgårda a Watson po záporáky od slizkého O'Neila (Fomin) přes ostatní Sověty po snad největšího padoucha na poli seriálů - Rittera (Ďatlov). Obrovská škoda, že tento talentovaný britský herec již není mezi námi a paradox, že zemřel o 9 let dříve než jeho postava v reálu. Když je řeč o Britech, nejen, že je z počátku legrační britský přízvuk naprosto v pořádku, než na sílu tlačený ruský, ale rovněž klobou dolů před tím, jak se jim podařilo vše skloubit, jako by se v Černobylu narodili. Pár odchylek o realitu tu je, ale tak minimálních, že nemá smysl se v nich vrtat. Pořád je to filmový příbeh, a ne dokument. Seriál taktéž není jen o katastrofě, ale také politickém pozadí. Černobyl je díky tomu 5dílný rozbor Sovětského myšlení v kostce pro západní svět, až se sami bývalí Sověti musí divit, jak je to přesné (my Češi pak chápeme ještě víc). Každá epizoda se věnuje něčemu jinému, což však vždy zapadá do širšího celku a rozšiřuje zdánlivě nesouvisející rozsah největší, nejen jaderné, katastrofy. Na poli 5 dílů, respektive 5 hodin je tu toho tolik, co by klidně vystačilo na několik sérií (ale je dobře, že k tomu nedošlo). Smekám před celým tvůrčím týmem a doufám, že se někdy HBO či jinému studio podaří přijít s podobně silným námětem a pořadem. Ehm, říkal někdo 11. září? 100%.

|| TV-MA || HBO || "I know what is the cost of a truth. Now I ask...what is the cost of a lie?" Závěrečná epizoda přichází s monstrprocesem, který by snad v měřítku našel srovnání pouze s Norimberským soudem. Nejen, že nás čeká neuvěřitelně silné finále a dozvíme se, co se vlastně stalo před explozí, kterou si seriál šikovně šetřil celou dobu. Vše je nám ke všemu podáno a vysvětleno takovým způsobem, že před tím musí smeknout nejeden jaderný fyzik, ale také všechny dokumenty a pořady o Černobylu. Tato epizoda by se měla (a možná už ano) přednášet všem, kteří se chtějí o katastrofě co nejvíce a nejsrozumitelněji dozvědět. Stručně řečeno to pochopí jak Jana Drábová, tak i Standa z Brna. V příběhu pak sovětské vedení, které je mnohy tvořeno z naprosto nekompetentních lidí. Střih mezi procesem a výbuchem šlape na jedničku stejně jako efekty, kdy každý pohled do reaktoru vyvolává pocity jako při pohledu do pekla. A ačkoliv víme, jak to s Legasovem dopadne, stále se daří udržovat napětí i emoce. Jako např. ve scéně venkovní pauzy mezi Legasovem a Ščerbinou, ze kterého se vyklube poslední soukromý rozhovor potvrzující jejich postupný přerod z politicky motivovaných rivalů v opravdové přátele. Konec se dle očekávání nese v hořkém duchu tak, jak je v SSSR zvykem. Ovšem nemůžu vynechat perfektní tečku v podobě epilogu představující skutečné hrdiny a události, kdy je potřeba otevřít oči a uvědomit si, že nic z toho nebyla fikce, ale pravda. Vichnaya pamyat. 100%.

|| TV-MA || HBO || "We live in a country where children have to save lives of their mothers." Čtvrtou epizodu bych s hodně velkou nadsázkou nazval nejslabší. Ale to pouze v porovnání s předchozím a následujícím klenotem a s opomíjením jedné z nejintenzivnějších scén nejen tohoto miniseriálu. Tvůrci tentokrát chtěli trochu zvolnit a ukázat, jak černobylská katastrofa likvidovala jeden nevinný život za druhým. S radiací nebo bez. A to se opět povedlo na výbornou. Přes 600 000 lidí bylo katastrofou postiženo a na každém se nějak podepsala. Totéž jako válka. Na scénu přichází parta vojenských záložáků mající za úkol zlikvidovat tamní zvěř. Zkažení mladé čisté lidské duše v přímém přenosu musí pohnout s každým divákem, nejen kvůli střílení nebohých pejsků. Proslovy z úst afgánských vojáků by se daly tesat do kamene, stejně jako monolog staré babky dojící krávu v úvodu. Komu by to nestačilo, v těsném závěru přijde ona 90 sekundová jednozáběrovka likvidace ozářného grafitu na nejnebezpečnějším místě na planetě, kterému předchází napínavé testování strojů, a především trefná narážka Legasova s Ščerbinou o "lidských robotech". Neboli obětování pro vyšší dobro, které čeká samotného Legasova. Scénáristický skvost! 100%.

|| TV-MA || HBO || "Akimov...His face was gone." Ve třetím díle příchází řada na očekávané "casualties" z řad bojovníků proti Černobylské elektrárně. Přirovnání k válečné terminologii se příhodně hodí ke každé epizodě, jelikož je celá minisérie o boji proti neviditelnému nepříteli - ať už radiaci nebo sovětskému duchu. Scény z moskevské 6. nemocnice nabízí opravdu silné momenty s rozkládajícími se zaměstanci elektrárny a hasiči. To co se reálným dokumentům a smyšleným filmům o jaderných haváriích nikdy nepodařilo věryhodně vykreslit, nebo se tomu vyhýbali, je zde v plné dávce. Představa jejich utrpění je nepředstavitelná. Linka s rodinou Ignatenko možná působí v celém příběhu navíc, ale krásně se propojuje s tou hlavní, aby přinesla kýžené rozuzlení. Na druhé straně přichází party černouhelných hrdinů na jednu z mnoha sebevražedných misí pro odvrácení ještě větší katastrofy. Je mi jedno, jak to probýhalo ve skutečnosti, pro mě jsou zde horníci spolu s obětavými potapěči největšími "anonymnímy" hrdiny minisérie. Na opačné straně pak stojí slizký Ďatlov, který s každou větou či pohledem prohlubuje odpor k této postavě a obrovský obdiv k Paulu Ritterovi. Příběh člověka toužícího po uznání a moci, ochotného jít přes mrtvoly, lži a odmítání vlastních chyb. SSSR v kostce. Na závěr nemůžu nezmínit neuvěřitelně nádherně nasnímaný "betonový" pohřeb hasičů. Taková práce se světlem a kompozici, jež platí o celém seriálu, se nevidí ani ve vysokorozpočtových filemch! Totožé platí o občasných záběrech na sovětskou panelovou architekturu, která se správnou rokou umí vykouzlit oku lahodící obrazy. Klobouk dolů. 100%.

|| R || Universal || Rozpočet: $43 mil. || USA: $10 127 625 - ČR: 1 544 003 Kč - Celkem: $22 957 625 || Trailery slibovaly podívanou, kterou se ani zdaleka nepodařilo doručit. Sice jsem v obou případech nepochopil, o čem má film být, ukázky aspoň vypadaly stylově. Wrightův styl mám hodně rád. Ví, jak budovat tempo, hraje si se střihem, scénářem a hudbou a neštítí se černého humoru a drsnějších scén. Soho mělo být zřejmě něco podobného, jenomže výsledek zůstal na půl cesty. McKenzie hraje čerstvou vysokoškolačku plnou ambicí, avšak zaseklou v londýnských šedesátkách, což jí spolužáci dávají sežrat. A tak si ve snech "vymyslí" alter-ego v podobě Taylor-Joy, která je mnohem odvázanější a cool. Jako námět zatím dobrý, ale co s příběhem film dělá opravdu nechápu. Jsou sny, lidé, události skutečné nebo jen bludy? Popravdě nevím, ne proto, že by nás film záměrně tahal za nos, ale proto, že sám neví, čím chce být. Divákovi pak nezbývá než zahánět nudu solidním soundtrackem a hudebními čísly a kochat se talentovanou McKenzie a ještě talentovanější Taylor-Joy. Nic víc. Závěr se pak pokouší něco vysvětlit, ale tak neuspokojivým a zmateným pojetím, že jsem jej raději vypustil z hlavy. Proto jsem Soho zřejmě nepochopil. Velká škoda, že další originálnější projekt v kinech pohořel kvůli kombinaci nezájmu diváků a zpackaného vyprávění. Příště raději dvojku Babyho Drivera, Edgare. 60%.

|| TV-MA || HBO || "I prefer my opinion instead of yours." Je po havárii a nyní je potřeba vyřešit, co bude dál. 2. epizoda nejen až dokumentárně odhaluje, jak probýhal postup likvidace havárie během prvních 30 hodin, ale také ukazuje fungování sovětského režimu v přímém přenosu. Tedy kdo komu velí a co je vůbec zač. Šéf jaderné energetiky jakožto vyučený švec? Není problém. Šéf průmyslu jako bývalý betonář? V SSSR naprosto normální. Ačkoliv se postavy Legasova a Ščerbiny liší od reálu, v příběhu fungují tak, jak mají i s občasnými polopatickými technickými vysvětlivkami pro pomalejší. Vsadím se, že podobné přirovnání neutronu k letící kulce skutečně musel někdo použít, aby vysvětlil tupým sovětům fungování radiace. Jakýkoliv typ diváka má díky tomu výhodu, že se opravdu něčemu přiučí. Trochu škoda, že legendární pád helikoptéry zde vypadá, jako by za něj mohla radiace a nikoliv lano jeřábu (ačkoliv je viditelné jeho přestřižení). Menší historické lapsy však vynahrazuje přepečlivá režie, která ví, kdy má být seriál zticha a ponořit diváka do vrzajících zvuků smrtelného prostředí elektrárny. Jak evakuace města, tak i brouzdání zatopenými nádržemi jsou scény jako vystřižené z hororu. Černobyl vás prostě nenechá vydechnout. 100%.