TMaR

Jeden z mála filmů, na které se můžu dívat opakovaně, jediný film, jehož dialogy umím prakticky nazpaměť a opravdu jediný film, který vlastním na originálním DVD. Metafory příběhu tady rozebírat nehodlám.

Jak lze odčinit největší chybu našeho života? Pokaní zřejmě nestačí… Když vezmu v potaz, že je literární předloha v jistém smyslu poněkud „neakční“, odvedl režisér více než dobrou práci a ze silného příběhu udělal ještě silnějsí. A když k tomu přičtu soundtrack, herecké výkony, Keiru a Jamese a zvuky psacího stroje musím dát pět hvězdiček.

Jeden z mála filmů, jejichž pointa mě na nějakou dobu pěkně odvařila. Od té doby mám takový tušení, že Nolan je asi hodně dobrej kluk (:D).

Narozdíl od děl typu 1984 ukazuje způsob totality, který má v dnešní době šanci. Lidé se mají na první pohled dobře a jsou svobodní, ovšem na malou drobnost a to, že žijí v samých lžích, zavírají oči před obludným počínáním vládnoucí strany, sami se omezují "Pro jejich vlastní bezpečnost" a svobodní vlastně vůbec nejsou. +Skvěle zahraná fanatičnost kancléře, charakter V bez jakékoliv mimiky, obyčejnost Evey, strach inspektora Finche z toho, co objeví . To všechno protkané promyšlenou sítí klamů distribuovaných občanovi skrz média.

V dávných dobách, když jsem se ještě dívala na televizi, existovaly tři filmy, u kterých, když se objevily v televizním programu, mé srdce zaplesalo - Limonádový Joe, Tajemství hradu v Karpatech a Adéla. A u Adély plesalo jaksi nejvíc...

Ke správným Vánocům podle mě patří: vůně jehličí, teplo vevnitř a zima venku, hektické nákupy a ukřičené koledy v obchodech, balení dárků, prskavky, pečení cukroví, bramborový salát, punč a LÁSKA NEBESKÁ!

Dva lidé s naprosto odlišnými životními osudy k sobě nacházejí cestu skrze samotu. Scénář není nikterak vynalézavý a strhující, co člověka ovládne je atmosféra a jakési velice příjemné plynulé směřování filmu stále kupředu ke konci, který je pro hlavní hrdiny i diváka jasně nevyhnutelný. A přestože vztah Boba a Charlotty zůstane pouze platonickým, oba dva ví, že to byl možná vůbec ten nejdůležitější vztah v jejich životě a že si sým způsobem jeden druhém dali víc než workoholický fotograf, pro kterého Charlotta jakoby ani neexistuje/hysterická manželka, pro kterou neexistuje nic jiného než Bob (a barva koberce:)). Oblíbenst filmu u různých uživatelů se podle mě odvíjí právě od toho, jestli jim spojení Billa Murraye a Scarlett Johanssonové přijde sympatické nebo ne. Já se řadím do první skupiny a tato dvojce u mě patří k jedněm z nejsympatičtějších vůbec.

Všechno vypadá tak ideálně... dokud člověku nezačne vrtat hlavou, jestli je to opravdu ten ideál, po kterém touží. A od těchto myšlenek pak není daleko k neuváženým činům. Na snímku oceňuji hlavně skutečnost, že se tvůrcům nějakým zázrakem podařilo vytvořit všechny postavy velice uvěřitelné a člověk prakticky nemůže nikomu stranit (protože jdou vidět jeho do očí bijící chyby) ani křivdit (protože moc dobře chápe veškeré impulzy pro špatná rozhodnutí). Vlastí chyby jsou mnohdy ty největší překážky, které nás potom nutí spát opuštěný před dveřmi, za kterými je uzamčený náš vysněný a do určité doby i naprosto samozřejmý a všední život...