Davies182

Také Nizozemí má svého pána příběhů. Je jím kouzelník Paul Verhoeven, který zdaleka neoživil pouze policejního Robocopa či klasickou scifárnu Hvězdná pěchota. V zatím posledním mistrově snímku má divák jedinečnou příležitost zavítat do společnosti židovské dívky Rachel, jejíž procházka nejhorším obdobím Druhé světové války se rozhodně nedá přirovnat k té růžovým sadem. Sugestivní herecké výkony, vypravěčská nirvána nebo šokující obrazy z okupovaného Holandska se snadno vryjí do sítnice. O nezapomenutelném, odvážném konci snad ani nemluvě.

Je libo moderní verzi slavného Podivného případu Dr. Jekylla a pana Hyda? Račte si pochutnat! Kevin Costner je během dne spořádaný obchodník a ambiciózní muž, v noci se ale mění ve chladnokrevně vraždící monstrum, jemuž je na stopě sexy inspektorka Demi Moore. Ďábelské alter ego toho, jenž tančil s vlky, si střihnul William Hurt, a to si pište, že se na tohle zabijácké divadlo náramně dívá. Přál bych si vidět, jak by s uvědomělým maniakem pochodil takový Dexter. Asi by to nebylo nic moc příjemného.

Což takhle dát šanci přísňácké Michelle Pfeiffer, která by si ohledně jejích Nebezpečných myšlenek na ČSFD zaloužila mnohem více hodnocení? Být pedagogem není vůbec žádná legrace. A v jedné americké zvláštní třídě, v níž spolu do lavic zasedají vesměs barevní žáci, to potom platí dvojnásob: specifický žánr "učitelských filmů" má podobně jako např. snímky s vězeňskou tématikou to kouzlo, že svého diváka často kompletně pohltí. Tak adrenalinovým dokáže být.

Edward Norton jde do vězení. Než ale k neveselému plnění rozsudku nastoupí, musí stihnout neuvěřitelnou spoustu věcí. Udobřit se s kamarády, naposledy pořádně zakalit, srovnat dluhy, rozloučit se s láskou jeho života, zanadávat si na nespravedlivý svět a spoustu dalších prkotin. Spike Lee vás v téhle dramatické jízdě vtáhne do dvouhodinového kolotoče plného dialogů, jež by se měly tesat do kamene. Jedná se o filmovou nutnost, které nasazuje korunu nejen úderný konec, ale hlavně známý fuckovací monolog. Fuck prison, man!

Když se dnes řekne "brilantní lékařský thriller", navíc s výraznou příchutí dramatu, měl by se všem zákonitě vybavit George Clooney pod režijním dohledem Tonyho Gilroye. Právě ten si později střihnul zatím poslední (ne)Bourneovo dobrodružství, ve svém omračujícím debutu z roku 2007 ale světu poprvé dokázal, že si své místečko v Hollywoodu více než zaslouží. Je to šokující, je to drsné, syrové a bez příkras (záměrně nepíši pravdivé), a zanechá to ve vás nepříjemný pocit, po nemž si v už nemoci nebudete chtít vzít ani paralen. Dejte tomuhle právníkovi, bojujícímu za lepší farmacii, šanci i vy!

Guilty pleasure... a basta. A nevadí mi, že na mě milovníci českých klenotů nebo Michaela Baye vyšlou svá komanda smrti, vůbec. Po mém boku totiž stojí Frank Castle, a takového frajera mezi marveláckými suprhrdiny jen tak nenajdete. Z prozatimních tří filmových zpracování je Punisher právě Thomase Janea tím asi nejznámějším, načež se dokonce nedávno dočkal i krátkometrážního přídavku. Tak bude to pokračování? Nebo aspoň ona brutální týmovka se Spideym? Jedno je jasné: John Travolta tu proti Frankovi nemá šanci, ani kdyby si jako ochranku najal kompletní Expendables. Nevěříte?

Woody Harrelson na nás každou chvíli po boku kolegy McConaugheyho vybafne v drsném seriálu True Detective, zatím se ale do beden pravidelně v reprízách vrací jako excentrický magnát Larry Flynt. Co všechno si lze představit pod pojmem sexuální průmysl? V režii Miloše Formana se divák snadno přesvědčí, že začínat v Americe s vydáváním prvního erotického (to je slabé slovo) magazínu tehdá nebyl žádný med. Respektovaný herec zde filmovému Larrymu propůjčil doslova omračující dávku charismatu, který pod jeho pokličkou tiše vře až do úplně posledního napínavého soudního sporu... Stejně to je borec. Oba dva.

Notně nedobrovolný hrdina Marky Mark se v téhle šílené testosteronové jízdě - ze které jistě čerpal i Michael Bay při natáčení Potu a krve - musí postarat o jednu zatraceně sexy nezletilou japonku a přitom postřílet, co se kde hne. Normálka!

Amerika milovala Howarda Hughese, Amerika miluje Leonarda DiCapria. Tady není co řešit. Martin Scorsese do hlavní role svého biografického majstrštyku přizval hereckou jistotu, po níž davy šílí, přihodil jí navíc k ruce Cate Blanchett a Kate Beckinsale, a všechno zabalil do bezmála tříhodinového dramatu o jedné z nejexcentričtějších kulturních persón uplynulého století. Dokáže pěkný vizuál zamaskovat natahovaný příběh? Za sebe říkám, že o nudě se zde mluvit nedá - posuďte sami. A než zasednete k bedně, umyjte si ruce. On si na to potrpí.

Pokud hodně moc přivřu obě oči, možná bych se nakonec i nechal slyšet, že se v Česku každý rok objeví alespoň jedno parádní osudové drama. Roku 2005 o sobě dal razantně vědět Bohdan Sláma, když takto natočil depresivní Štěstí (best kontrast ever). A když píšu depresivní, myslím to naprosto smrtelně vážně. Během dialogů mezi Liškou, Vilhelmovou a Geislerovou s vlastními úsměvy na tváři nepočítejte - v žádném případě. Láska bolí. Fest.