MaxQ69

...aneb Rychlá rota jemně říznutá Transformery. Když pominu, že to byla ve všech směrech pohádka ultrapřehnaně přetékající nesmyslnostmi, bylo to místy vcelku koukatelné. Pro děti do tří let určitě zábava, pro dospělé spíše vtíravá trapná nuda pořádného kalibru. Ale vzhledem k tomu, že je to určeno pro děti, zavřu obě oči a dám 50%.

Po prvních pěti minutách jsem si říkal, že to bude akčňák bez hlavy a paty. Ne, že bych byl úplně daleko od pravdy, ale trochu jsem se přece jen mýlil. Neodpustím si poznamenat, že tato tříčlenná koprodukce (USA, Francie a VB) akčňákům a thrillerům rozhodně sluší. Fenomenální Jet Li zase ukázal, že je naprostou špičkou v tom, co dělá. Navíc, což mi přišlo velmi sympatické, se občas tvářil roztomile jak štěně kokršpaněla, když mu vezmou hračku. Co musím doopravdy pochválit, jsou souboje. Naprosto super. Jet Li mohl skvěle ukázat, co v něm je a co umí. Líbilo se mi, že to není přeplácané souboji a že se ve filmu naešel čas i na jemný, leč kvalitní, humor a také na trochu té nostalgie. Trochu mi unikal závěr (scéna, kdy to vše dobře dopane, ale Bartovi muži stále čekají u nějakých dveří - asi tam stojí dodnes...), ale o minimu logických překlepů tento snímek rohodně není. Mile rád se k pejskovi Dannymu zas někdy vrátím. Možná přehnaně, ale 75%.

Tak komedie mám rád a francouzské obzvlášť. I přes děsivě vypadající obal jsem si říkal, že to bude vtipné a že se nudit rohodně nebudu. Přiznávám, vtip to mělo. Líbil se mi i cynický černý humor. Ale u některých pasáží jsem se docela nudil, možná, protože jsem několikrát zažil deja vu v rámci jednoho filmu. Vcelku úsměvná mi přišla atrapa výhledu na Eiffelovky z bytu Polerových a nejvíc mě dostalo ( v negativním slova smyslu) "přesunutí" Simonovy duše z mimča do druhého. Trochu to postrádá logiku. O happyendu velmi zvláštního charakteru nemluvě. Být to originální, byl bych spokojen, ale za jemně předělanou verzi Kdopak to mluví? dávám slabších 50%.

Nejvěrohodnější a obsahem nejkvalitnější, souhrn zpráv z celého světa i z naší země. Čtyři hvězdičky proto, že půlku událostí tvoří politické dění, které podle mě nejsou vždy natolik důležité.

První díly byly dobré a člověk si tento sociálního seriál mnohdy i užíval. Ale s postupným přibýváním dalších dílů, úroveň Dallasu značně klesla. Troufám si tvrdit, že často až za hranice snesitelnosti. Vzpomínám si, že když se u nás Dallas vysílal, každý o něm mluvil, každý řešil postavy nebo nejaktuálnější díl. Byl to velice oblíbený seriál ve všech společenských vrstvách a snad i věkových kategoriích. Hodnotil bych čtyřmi hvězdičkami, ovšem polovina dílů ztrhla hodoncení na přiměřených 50%.

Ano, skutečně dávám dvě hvězdičky. Zprvu jsem chtěl dát ODPAD, ale uvědomil jsem si, co se mi na téhle telenovele líbilo, když jsem jí viděl jako malý. Zbožňoval jsem příběh a vždycky jsem říkal, že kdyby se to smrsklo do 20-30 dílů či dokonce v trojhodinový film, bylo by to povedené dílko. Bohužel to je podobně jako s ostatními telenovelami všechno na jedno brdo. Jedná se ale o první telenovelu, kterou jsem viděl, takže jsem si názor na tento typ seriálů teprve vytvářel. A navíc musím přiznat, že když jsem to sledoval ve věku asi devíti let, docela jsem se i bavil. Tak možná proto ty dvě hvězdičky.

Asi takhle, stačila mi nepředstavitelná muka u jediného dílu.

Moje nejoblíbenější pohádka. Užasně sympatičtí herci. Roztomilý příběh. Pokud se o tutou pohádku jedná, jen tak bych superlativy hýřit nepřestal. Naprosto bez přemýšlení 5*!

Sérii Zdeňka trošky je těžké srovnávat s ostatními filmy. Pokud budu hodnotit, jak se této komedii zasměju a s jakým spokojením to sleduji, čtyři hvězdičky, si určitě zaslouží. Ale pokud bych na pokračování JZD komedie nahlížel jako recenzista, zasloužil by s místo hvězdičky leda tak černou díru. Absolutní dopad. Ale držím se a skutečně výjimečně k tomuto pohledu nesklouznu.

Aneb jak to vypadá na vesnici v socialistickém Československu. Troška se do té doby neblýsknul s lepším filmem. Je to možná pouhé zdokumentování české jednoduchosti a někdy i blbosti. Tím spíše si této komedie cením. Nejvíce si však cením dvou věcí. První je to, že de facto žádný herec není profesionál, a přesto se tak dokonale a přesvědčivě všichni ztotožnili se svými rolemi. Druhá je fakt, že Troška s takřka nulovým rozpočtem dokázal natočit něco, na co se lidi budou dívat ještě létat každý rok, i přesto, že už to viděli alespoň dvacetkrát. Jistě z pohledu striktní kinematografie to je naprostý brak, ale je to brak, který se vesměs líbí, a divák nemusí být nutně nenáročný.