OsahuKimina

8/10 Patrně splněný sen všech fanoušků Spider-Mana. Jedná se o skvělé vyvrcholení ne jen všech dílů s Tomem Hollandem. Díky představení multivesmíru je to i perfektní shledání, zároveň zakončení a rozloučení celé pavoučí ságy se všemi třemi představiteli Petera Parkera a oblíbenými záporáky, kteří při jejich setkání vyvolají silné, možná až dojemné emoce. Film našlapaný od začátku do konce lahodně naservírovaným fanservisem, vystřelující nostalgii až do stratosféry s těmi nejlepšími digitálními schopnostmi současného Hollywoodu a parádně vybraným soundtrackem v pozadí. Bohužel nebo možná naštěstí má tato kombinace, tak omamující sílu, díky které je velice lehké pro diváka a hlavně pro někoho jako jsem já, kdo na Spider-Manovi vyrůstal přehlédnout, že je to ve skutečnosti velmi jednoduchý, místy odbytý příběh o naivním teenegerovi, který dělá jedno pitomé rozhodnutí za druhým a ohrožuje tím ne jen sebe, ale své blízké a doslova několik světů. Teta May by mohlo vyprávět ( teda právě že nemohla...) V ruku v ruce s často nepatřičně vyznívajícím humorem za každou cenu, který srážel mnoho osudových, emocionálních scén a míjel se účinkem. Předešlé filmy dokázali vážnost a humor kloubit daleko hladčeji. A třeba takový finální souboj byl prostě slabý a nezajímavý, jako kdyby jsme ho neviděli tisíckrát. Socha svobody a boj za tmy na lešení, plný digitálního zmatku. Vážně "originální"... V konečném výsledku se podle mě o tak podařený film vlastně nejedná, ale za splnění fanouškovského přání se všemi legendárními komiksovými postavami to budu schopný přehlédnout jako většina a vyřknout, že se to povedlo.

6/10 Filmy s hrátky časem a časovou osou už nejsou tak originální jak kdysi, přesto si dokáží zatím vždy udržet takovou tu "cool" auru a bavit. To platí i u Boss levelu, ale řekl bych, že jen v první polovině filmu. Tvůrci měli zřejmě moc velké ambice a chtěli nám nabídnout mnohem větší podívanou nad rámec rozpočtu i dramaturgických schopností. Dokud hlavní hrdina hledá a zároveň neustále umírá v šílených, krvavých a výbuchy našlapaných časových smyčkách v neutuchajícím tempu, při hledání odpovědí co se mu to děje s notnou dávkou nadhledu a utahování si sama ze sebe, vše funguje skvěle. Následně přichází nutný příběh nastavující strukturu filmu a děje. Ten je zcela jednoduchý. V celkovém výsledku se jedná o rodinné drama, které se chce brát až moc vážně. Zároveň tvůrci zapomínají na nějaké hlubší představení pozadí postav ať už matky syna hlavní postavy nebo záporáků a jejich záměrů, které by tu vážnost příběhu u diváků podpořilo. Velice ovlivňují tempo a zabředávají v dlouhých dialozích viz. historka Mela Gibsona o hadovi. Místo opravdového "boss levelu" s hlavním záporákem se nám dostane cosi o konci světa, co do příběhu nezapadá a působí to překombinovaně. Nevyřčený konec filmu tomu už vůbec nepomohl. Obsazení dlouho schovávaného, šikovného herce Franka Grilla se povedlo. Opět dokazuje, že má nebo bohužel vzhledem k jeho věku do budoucna spíše měl, dostatečné charisma a dovednosti na podobně velké role v mainstremovějším měřítku. Ve finále si Mistrovská úroveň počíná jako jedno z lepších akčních "béček" posledních let a pro nenáročné diváky je to zábavná jednohubka ke shlédnutí.

4.5/10 Hned od začátku Noční zuby překvapí velmi dobře zvládnutým vizuálem nočního Los Angeles, který na mě vážně zapůsobil podmanivou, neonovou surreal atmosférou, která v doprovodu skvěle vybraného soundtracku do sebe zapadá v nečekaný zážitek. O to víc mě vadí náplň nebo spíš "nenáplň" celého scénáře, který je fakticky k uzoufání hloupě jednoduchý, že to muselo vymýt mozek i teenagerům, kteří mají nad postelí vyvěšeného Edwarda ze Stmívání. Casting je dobře zvládnutý. Obsazení se skládá ze sympatických herců, ale je to k ničemu, protože postavy jsou nám hozeny do chaosu tvůrců, kteří na diváka chrlí věci ze světa "TEĎ to takhle prostě bude", aniž by k tomu vyprávěli příběh. Následně kvůli tomu vše, včetně romantické části a pár komediálních prvků působí hrozně nelogicky, nuceně a nepřirozeně. A to ještě zapomínám zmínit akční scény, které byli odfláknuté. Co nejvíce rozstříhané a natočené z oddálených úhlu, aby na nich nebylo vidět jak jsou zoufalé. Je to škoda, protože ten výborný audio-vizuál se tvůrcům skutečně podařil a nabízel potenciál na zase jednou dobrý upírský film, stačilo ho jen ve zbylých aspektech lépe uchopit.

6/10 Kaley Cuoco se nikdy nejevila jako dobrá herečka a to je i ten důvod proč pravděpodobně bude jedna z těch, které se nikdy nepodaří vymanit z převleku její nejslavnější role. Letuška je jako ztřeštěnější dvojče Penny závislé na alkoholu, jen místo dohadování se Sheldonem musí řešit vraždu, kterou si nepamatuje. Nutno podotknout, že to v případě tohoto seriálu vůbec není na škodu, protože Kaley tato role sedí jako prdel na hrnec. Evidentně ze sebe vydává maximum a daří se ji to velice dobře.  Seriál je velmi hravý, svižný komediální thriller o osobním dramatu letušky co se kvůli své neřízené povaze zaplete do problému ohrožující její život. Našlapaný turbulentními, místy napínavými scénami, rychlým střihem a to všechno ve vysokém tempu, kde se neustále něco děje. Takže i přes to, že se jedná o příběh plný klišé s hlavní postavou, občasně balancující na hraně serioznosti, nebude vám dovoleno se nudit. Kdo má chuť si dopřát zábavnou, nenáročnou detektivku můžu jen doporučit.

Povedený začátek. Hravá, odlehčená a lehce černohumorná podívaná co má rychlé tempo a pořád se něco děje. Bál jsem se, že seriál bude stát na hlavní postavě, která bude typicky uječená, povrchní a naivní slepice jako ve většině amerických komedii a ona vlastně je. Ale chápu, že tento zamýšlený scénář takový charakter vyžaduje a díky tomu může fungovat. Naštěstí ji Kaley Cuoco hraje sympaticky a zatím se drží na uzdě serioznosti. Asi největší otázka bude jestli to vydrží až do konce řady. Je to jako kdyby ztřeštěnější dvojče Penny z Tbbt dělalo letušku... Až tak jsou si ty role podobné.

5.5/10 Jindy ladně vyladěný rukopis Edgara Wrighta nám s vážnějším scénářem začíná trochu škrábat. První části Poslední noci v Soho vychází stylizace do estetiky sexy šedesátých Londýnských let perfektně v důmyslně řešených scénách s výbornými kostýmy, výpravou a uchu lahodící kombinací dobové hudby. Herečky v postavách Ellie a Sandie předvádějí nadstandartní výkon a celému filmu vnášejí ten pravý šmrnc. Natahovaný přechod v půlce snímku do psychothrilleru s proniknutím hororových prvků drhne a skřípe, navíc bez jakékoliv svižnosti a dynamiky na kterou jsme u Wrighta zvyklí. Nakonec to trochu působí jako dva odlišně žánrové snímky se stejným dějem střižené do sebe. Rádoby hororové části, plné prolínajících snů s realitou se stíny natahujících rukou uřvaných mrtvol vůbec nefungovali a doslova mě otravně dráždili. Byť vyústění v krvavé finále vlastně stálo za to, první polovina filmu mě navnadila na něco mnohem víc, něž jsem dostal a tím pro mě film bohužel selhal.

7/10 Knižní předlohu neznám, takže hodnotím bez předsudků a idealizování. Od samého začátku vše působí jako stará poctivá Old school jízda v akčně detektivním hávu z 90´ let ve spolehlivě vykresleném americkém prdelákově. Po celou dobu se daří show ukázkově držet přísloví "když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou" a dává nám tím vzpomenout na filmy s Arnoldem nebo Van Dammem v jejich nejlepších letech. Dokonce i tak, že tam vidím podobu v jejich neherectví s naší hlavní postavou. Reacher v hodně momentech přehrává a spousty věcí před kamerou mu nevěříte. To, ale mnoha situacím, kde by to naopak jinak nefungovalo dává příležitost působit pořádně "cool a badass"! Nemusí to však být šálek kávy pro všechny. Herec Alan Ritchson v kůží vysekaného, nezastavitelného a zabijáckého hromotluka co má srdce na správném místě se prostě našel. Velkou část zábavy obstarávají hravé až peprné interakce Jacka s okolím u kterých se divák pobaví. Casting je vcelku povedený a chemie mezi postavami funguje perfektně. Značný prim hrají bojové scény. Účinkují velmi brutálně a fatálně což je u podobných seriálu vždy velké plus. Bohužel zápletka se jeví čistě neoriginálně a i když odsýpá kupředu děj je hrozně roztahaný, nijak negraduje a finále nezaujme. Dokonce možná i zklame. V posledních dílech jsem se nemohl zbavit dojmu, že kdyby tvůrci chtěli, mohl být celý příběh klidně natočen do jednoho dílu o stopáži celovečerního filmu a vše by do sebe, tak jako tak, zapadlo. Přesto je scénář na podobný styl show dostačující, jen to není největší síla seriálu. I navzdory nedokonalostem si troufnu tvrdit, že už teď jsme možná svědky seriálového překvapení roku. Určitě jsem pro další nášup!

7/10 Reacher začíná jako příjemná oldschool jízda. Od začátku jsem dostával pocit jako při sledování 90´ akčňáků s nesmrtelnou, vysekanou a nahláškovanou mlátičkou v hlavní roli, jak ve filmech s Arnoldem nebo Van Dammem. Dokonce vidím s nimi určitou podobu v neherectví a přehrávání, kde Alanu Ritchsonovi spousty věcí před kamerou nevěříte. Myslím si, že je to do určité míry záměr a mě se takový styl vlastně líbí.  Díky tomu fůra momentů, které by jinak nefungovali působí takzvaně "cool a badass" dojmem. Bojové scény zřejmě budou hrát prim, dávají najevo brutalitu a fatalitu každého úderu. A u hravých interakcí hlavní postavy s okolím jsem se bavil. Takže kdo má podobný ráz akční zábavy rád, určitě stojí dál pokračovat ve sledování!

7/10 Druhá série už působí daleko adekvátnějším, jistějším dojmem a pokračuje v trendu první řady s neustále stoupající křivkou kvality. Sice kolej po které se Sněhoborec s Alenkou řítí je stále stejná, tím myslím, že se vše točí kolem další vzpoury. Avšak teď je jasně daný záporák, který není ledajaký. Ano zdá se, že Sean Bean tentokrát nemá umírání na pořadu dne a po celou sérii nám servíruje mimořádně charizmatického psychopata. Slovy Laytona "starého, bílého diktátora s vlakovou soupravou" který si tuto roli evidentně užívá a přináší celému seriálu zcela nový drive. Většina postav z předešlé řady našla půdu pod nohama a taková Jennifer Connelly jako asi nejlepší a nejkomplexnější postava Melanie každou chvíli před obrazovkou, přesvědčuje jak celá show patří jenom jí. Naopak tu máme, ale dosud stejně nezáživně prkenného Laytona, co mě do teď nedokázal přesvědčit, že právě on není stále tou největší slabinou mezi charaktery. Co se daří je pozvolné oťukávaní světa mimo vlak, jenž dává cítit svěží v případě Ledové archy mrazivý závan tušení, kam to všechno do budoucna směřuje a z toho jsem nadšený. Například epizoda s expedicí Melanii na výzkumnou stanici v podobě filmu Marťan utvrzuje Snowpiercer coby důstojné postapokalyptické sci-fi s hromadou potenciálu do budoucna. Občasná béčkovost a nelogické prvky  vyrušují, ale na to divák nesmí lpět poněvadž na tom seriál nestojí už od začátku a když to dokážete odfiltrovat, dostane se vám slušná podívaná, která objevila svůj směr a je ucelenější, odvážnější a překvapivější než jsme viděli minule.

4/10 Zbytečné pokračování co nepřináší absolutně nic kvůli čemu by se měl fanoušek původní série nějak vzrušovat. Po celou dobu film vyznívá jen jako hra na nostalgii a nesplněné očekávání bez jakékoliv nám známé atmosféry Matrixu, pouze s neustálými rádoby nahláškovanými narážkami na původní trilogii a celé Hollywoodské prostředí až do otravné míry. V první svěží a poměrně originální psychologicky filozofické třetině filmu je i pro skalního fanouška složité se vyznat a když už začne všechno dávat smysl, film absolutně selhává. Dostává se nám romantického béčka padesátníku s průměrnými akčními scénami ne jen v konkurenci dnešních akčnáků, ale i 20 let starých předchozích dílů. Což je na takovou značku jako Matrix, která do světového zábavního průmyslu vnesla třeba natolik kultovní věcičku jako Bullet time velké zklamání. Při zamyšlení nad vznikem filmu vám v hlavě zůstane jen jedna myšlenka a to taková, že tohle je zoufalý pokus o vyrejžování posledních peněz z dávno uzavřené značky. Bez jakékoliv snahy o přiblížení původní přelomové, inovátorské vizi co tenkrát zhmotnila pro diváka cyberpunkový mokrý sen.