Recenzie (180)
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/163/306/163306200_aae029.jpg)
Daria (1997) (seriál)
Perfektní esence devadesátek a nejlepší věc, co MTV kdy vyprodukovala.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/455/158455560_798153.jpg)
Agenti S.H.I.E.L.D. (2013) (seriál)
Něco napůl mezi Chuckem a Fringe, ale nemá to humor prvního a kvalitní postavy a zápletky druhého.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/003/158003357_bb015d.jpg)
Charlie musí zemřít (2013)
Absolutní klipařina, která ale umí být asi ve dvou scénách docela srdíčková.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/126/160126211_d0814b.jpg)
Antiviral (2012)
Trpí to stejnými neduhy jako většina ranného Cronenberga staršího, co se posunu děje i informací týče, ale jestli rádi čtete Ballarda a Burroughse (což jsou jména vždycky málo skloňovaná) tak se vám to bude líbit.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/637/158637260_756d8b.jpg)
Peaches Does Herself (2012)
Vezměte Johna Cameron Mitchella, přidejte trošku vesmírné transexuální odyssey a hard rocku a udělejte z toho homemade divadelní hru. Ve výsledku chytlavé a zábavné, ale tak nějak se pořád hraje na stejnou notu a omýláme stejná témata a nic nového se nedozvíme.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/574/165574548_988295.jpg)
Elysium (2013)
Napsáno odděleně s tím, že to nakonec dám dohromady, ale ono to nesedí pohromadě vlastně ani v tom filmu. Politické podtóny se konají minimálně a velmi okatě, takže tady máme letos už několikátého Ježíše, kdy se soustavně a opakovaně probodávají a prostřelují dlaně (to plus další maličkosti přibližují Elysium spíše k Verhoevenovi, zatímco District 9 byl svým body horror pojetím klasický sedmdesátkový Cronenberg), zase se řeší medi-care a třídní rozdíly -- Jodie dělá sice obstojnou, ale zbytečnou Maggie T. Zbabělé flashbacky a upomínky na minulost, stejně jako pohádkové metafory jsou už jen pro rozptýlení. Akce není "Greengrassovsky zmatená" ale prostě jen zmatená, kdy se stříhá moc často a videoherní prvky styl neobohacují a akorát z něj čnějí. Takže nejlepší je nakonec a očekávaně Copley, který 90% hlášek zase improvizoval a proto nepůsobí tak nalajnovaně a nepřekvapivě jako zbytek Elysia.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/980/167980135_ec0rhd.png)
Osamelý jazdec (2013)
Stejně jako v mnoha dalších případech letošního velkofilmového léta, se i v rozmrzelém přijetí Osamělého jezdce značí neochota diváků přistoupit na hru se žánry a hraní si s blockbusterovým formátem. Samozřejmě že se jedná o remake rozhlasového seriálu ze čtyřicátých let, ale namísto "nového přístupu" který volí valná většina studií je Jezdec hravou hříčkou, která nejdříve vybuduje funkční westernový svět (sám o sobě velmi působivý, novodobě akční a krásně nasnímaný) aby ho pak mohl vaudevillovými vtípky a "nemístností" celého konceptu postupně shazovat.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/574/165574648_2aed94.jpg)
Veľký Gatsby (2013)
Epické a smyslné, ale hlavně smyslové, které chytí a ozvučí a ozáří a oslní a nepustí. Cituje se a parafrázuje a staví na klasickém hollywoodském vyprávění, ale místo pokoukávání po tanci či muzikálu jako dříve se tvoří čistě filmový a zážitkový tvar, který je místy až tak kompozičně a barevně přesný a umělý, že připomíná rozpohybované ilustrace J.C. Leyendeckera.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/560/165560390_3eb0ba.jpg)
Star Trek: Do temnoty (2013)
Jedno z nejgeniálnějších a nejpropracovanějších žánrových cvičení a plně funkční hra s fikčními světy, kdy se místo prožívání srdcem prožívá hlavou a "jen" se odškrtávají kolonky...
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/877/166877167_eddf80.jpg)
Za borovicovým hájom (2012)
Cops and robbers sága (v tom nejklasičtějším coppolovském vyznění) , zločiny otců a jejich synů a nejistota budoucnosti, ale funguje to hlavně protože Cianfrance ví, kdy přepnout z celků na detaily. A stejně jako Blue Valentine je to skvěle rozfázované a to drží pohromadě nejlépe v momentech, kdy se nemluví a moc se neděje (Cooper drží Goslingova syna, Cooper na nemocniční posteli) .