Prubner

Film vstoupil do dějin jako debut Anny Ondrákové (její role trvá jen asi 40 sekund) a jeden z prvních filmů Gustava Machatého. Ale jinak je to bída, film je téměř amatérský, neohrabaný, zmatený, špatně napsaný a neobratně natočený. Práce začátečníků, kteří ještě nemají zkušenosti.

O Montenegru se dá říct skoro totéž, co o nedávném filmu D2: Vlakem až na konec světa. Velmi nudná road movie, ve které se po celou dobu nic zajímavého neděje, je zakončena tragickou tečkou, která působí jen jako zoufalé východisko z nouze a ne jako přirozené vyústění děje. Celým filmem se navíc line nepřetržitý otravný přemoudřelý komentář hlavní hrdinky a její kresby. Nebýt tohoto věčného a zbytečného zcizování, byl by film možná i trochu lepší. Ani se nepokocháte krajinnými záběry černohorské přírody, protože tvůrci se 98 % času soustředí na hlavní postavy. Na rozdíl od D2 ani není mezi herci žádný tahoun s charismatem, takže výsledkem je opravdu zbytečných 80 minut, bez kterých se obejdete.

Ten případ je zajímavý, ale režie je suše popisná, nenápaditá a herci toporní. Navíc, obžalovaní byli uznáni vinnými, takže celá minisérie je pouze vyjádřením názoru jejích tvůrců, jak to tenkrát mohlo být, ale ne jak to skutečně bylo. Tvůrci jsou na straně obviněných, ale proč bych měl věřit tomu, že jejich pohled je správný ?

Ukázky jsou v celém filmu to jediné, co stojí za to. Naopak spojovací hrané scény ze Semaforu jsou trapnost nad trapnost. Možná kdyby hlavní roli hrál Jiří Suchý (jak bylo plánováno) a ne Josef Bláha, který očividně neví, co má dělat, tak by to fungovalo. Stejně bezradní a úplně mimo jsou i ostatní herci (Kodet, Augusta, Bartošová, Přeučil). A nejhorší je skutečnost, že se ve filmu s názvem V hlavní roli Oldřich Nový O.N. kromě ukázek vůbec neobjeví.

Je jasné, co chtěli tvůrci filmem říct, ale životní osudy hlavního hrdiny mi přijdou hodně nepravděpodobné a neuvěřitelné. Potěší účast Jana Wericha.

Souhlasím, že jde o nejlepší českou filmovou pohádku od Sedmera krkavců. Snaha o originalitu a inovace v rámci žánru se cení. Ale přesto to není tak dobré, jak by to mohlo být. Za prvé: Scénář by potřeboval vypilovat (dlouhý rozjezd, nedostatečně prokreslení vyvíjející se lásky mezi Ellenou a Janem). Za druhé: Chtělo to vyšší rozpočet. Za třetí: Dobré herecké výkony herců ve větších rolích (s výjimkou tradičně dřevěné Elišky Křenkové) ostře kontrastují s ochotnickým projevem amatérů v epizodních rolích. I malé role se musí obsadit lidmi, kteří umí hrát ! Ale tvůrcům do budoucna fandím, měli jen smůlu, že se premiéra konala v době epidemie a návštěvnost byla tudíž nízká. P.S. Tvůrci by se měli naučit přechodníky.

Kdyby jí hned řekl, že je její bratr (což by asi udělal každý normálně uvažující člověk), byli bychom za deset minut hotovi a nemuseli bychom se dívat dvě hodiny na uměle natahovaný film. Nepřesvědčivé a vykonstruované.

Film je projektem Dalibora Stacha, který ho spolu s Milanem Friedrichem (viz také Alpha Code) jako producentem taky natočil pod názvem Za oponou noci. Pak se rozhádali a Friedrich si sestřihl vlastní verzi s titulem Tajemství Karmy. Stach poté musel vše natočit znovu, vesměs se stejnými herci (chystaný projekt Dimenze). Tak jsem to aspoň pochopil. Film samotný je hodně WTF a je určen jen pro příznivce těchto náboženských nebo esoterických záležitostí, jimž se možná bude líbit. Já na tyto věci nevěřím, takže pro mě byl film dost nezáživný. Hlavní role hrají Dalibor Stach a jeho syn, přičemž oba jsou herecká nemehla, takže sledovat jejich "výkony" je dost utrpení (trochu pomáhá, že jsou předabovaní). Docela by mě zajímalo, jak se tvůrcům podařilo získat Brendana Frasera a Marcii Cross. Brendan se objeví asi v sedmi scénách (některé záběry se během filmu opakují, zřejmě aby Fraserova účast byla opticky větší), Marcia má prostor ještě menší. V dalších rolích účinkují známí čeští herci, nadabovaní do angličtiny, z nichž asi největší prostor mají David Novotný a Petra Bučková. Film je po technické stránce natočen profesionálně, dokonce i triky jsou na nízkorozpočtové poměry slušné. Ale jak říkám, příběh a jeho filozofie jde úplně mimo mne.

Těch deset dní vlakem na cestě z Ostravy do Vladivostoku bych se asi nudil méně, než při sledování tohoto hodinu a čtvrt dlouhého filmu. Nevím, jestli jsem kdy viděl nudnější a nenápaditější road movie. Je s podivem, že za tak dlouhou cestu tvůrci vůbec nic zajímavého nenatočili. Ani jediná povedená scéna, ani jediný nápad. Závěrečná pointa vyznívá spíš jako zoufalý pokus o nějaké zakončení, než jako vyústění děje (který tu stejně v podstatě neexistuje). Ze dna to zdvihá jedině Petra Hřebíčkova a hudba.

Když komedie není vtipná, je to problém. A tahle vtipná bohužel není (až na pár ojedinělých míst) skoro vůbec. Scenárista odvedl svůj tradiční podprůměr a režisér to natočil bez jakékoliv invence, bez tempa, bez švihu, bez nadsázky, jako by to chtěl mít co nejdřív z krku. Aspoň že herci se (většinou) snaží. Nejen Hřebíčková a Zima v hlavních rolích, ale i představitelé menších rolí svými kreacemi občas pobaví: Taclík, Godla, Písařík... Ale to film před nudou nezachrání.