peetriss

I přesto, že Hugo Haas přenesl román Josefa Kopty do amerického prostředí a děj přeformoval na míru bližší americkému divákovi, dokázal natočit precizní psychologické anti-melodrama o důvěřivém stárnoucím hlásném, který se stane obětí rafinovaně bezcitné mamonářky, která se nezastaví před ničím, aby jej připravila o úspory. Hugo Haas se ukázal i na americké půdě jako zručný režisér, i když se pohyboval převážně nezávislých vodách, což je škoda, protože kdyby měl v Pickupu za zády velké studio a alespoň trochu známé herce, určitě by tento film patřil mezi klenoty 50. let a rozhodně by se nestal takovým tržebním propadákem. Mně osobně tento film, který má co říct i dnešnímu divákovi, za srdce chytit dokázal a patří u mě k pilířům film noir dramatu 50. let. Kromě Haase musím zmínit i jeho objev - půvabnou Beverly Michaels, která zahrála mrchu Betty tak přesvědčivě, že jsem ji začal nenávidět stejně jako Haasova postava Jan Horak. Pro mě nezapomenutelný film.

Na pozadí bašty taneční hudby - Ibizy se rozehrává výborné drama člověka, kterého drogy, alkohol a vrozená vada stáhly až na nejnižší dno existence. Toto osobité dílo však divákovi přináší poselství o tom, že z každé těžké životní situace, jakkoliv se jeví bezvýchodná, se dá dostat. Stačí jen zabojovat a přemoci svou vlastní rezignovanost. Michael Dowse pojal své nezávislé dílko polodokumentárním způsobem, což příběhu dodává na autentičnosti, stejně jako styl pojetí plný místy až syrových scén a skvěle šílených kokainoplyšových "haluzí". Výborný film s perfektním Paulem Kayem, ve kterém si přijdou na své i diváci, kteří taneční scéně neholdují.

Spíše bych film nazval Mezi vlkodlaky, protože digitální vlci se opravdu nepovedli a mají blíže spíše k vlkům z Twilight Ságy než ke skutečným vlkům. Navíc jsou veškeré bojové scény nepřehledně natočeny. Než tuto průměrnost, to si raději naservíruji kouzelné, hodné a inteligentní vlky z Volání vlků.

Překrásný film s výborným Charlesem Martinem Smithem, krásnou kanadskou scenérií a elegantními vlky v rolích kladných a inteligentních hrdinů, což není zase tolik časté... Škoda, že studio Disney dnes zoufale závodí s velkými studii o tržební koláč a již takové skvosty netočí!

Není kam utéct měl našlápnuto k poměrně dobrému počinu v subžánru survival thrilleru, leč celkem dobře navozená atmosféra s nervydrásajícím napětím a schopností překvapovat s přibývajícími minutami stále víc a víc strádá v linii nedokonale napsaného scénáře. A to je obrovská škoda, i proto že film je obsazen poměrně schopnými herci i obdařen skvělými exteriéry.

Romantická komedie trochu jinak a k mému příjemnému překvapení zajímavý a milý rozbor vztahů mezi mužem a ženou braný s kouzelným nadhledem. Chemie mezi ústřední dvojicí Matthewem Broderickem a Meg Ryan funguje, což je základem úspěchu.

Tento film má s původní trilogií společný snad už jen název a Mobyho píseň během závěrečných titulků. Hned od začátku upadá Bourneův odkaz do křeče, ze které se již bohužel po celý film nedostane. První hodinu těkavě a nesystematicky přeskakuje z místa na místo, ze scény do scény a diváka málem unudí k smrti, uprostřed filmu, kdy dojde konečně k setkání Jeremyho Rennera a Rachel Weisz, se dávají události konečně do neohrabaného pohybu, aby se divák dočkal až v samotném závěru konečně pořádné akce, která bohužel také ničím zajímavým nevyniká a vše je korunováno podivným závěrem nezávěrem, nemluvě o děsně táhlé stopáži. Jestli očekáváte sofistikovanou přímočarou rychlou akci známou z předchozích filmů, budete velmi zklamáni, nic takového se neděje. Tony Gilroy nezvládl svou úlohu ani coby režisér, a už vůbec ne coby scénárista - scénář je slabý, nemá hlavu a patu, což doslova kontrastuje s jeho předchozími bourneovskými díly. Kromě scénáře citelně chybí výkonný motor značky Paul Greengrass poháněný výživným palivem jménem Matt Damon. Gilroyův motor prostě není schopen dosáhnout patřičných otáček, neustále se dusí a zadírá. Jeremy Renner se snaží, o tom žádná, ale nepovedený scénář mu nedovolil ani se blížit kvalitám Matta Damona, Rachel Weisz nevyniká už vůbec, přesto když si odmyslím jakoukoli souvislost s Bournem, jedná se stále ještě o nejprůměrovatější akčňák. 50%

Ženy v černém si cením především díky poctivě a trpělivě vystavěné temné atmosféře, která dává vzpomenout na podobné horory z 60. a 70. let. Přispívá k tomu prostředí ponurého anglického viktoriánského venkova, skvělá kamera podpořená pro tento účel výborně padnoucí hudbou a především postupně rostoucí psychologické napětí a strach, které bohužel vyústí v poněkud kostrbatý a rozpačitý závěr, čímž mířím ke slabině filmu - scénáři. Daniel Radcliffe stojící na začátku cesty, jejímž cílem je sejmutí téměř nesnímatelné nálepky představitele Harryho Pottera podal kvalitní, i když poněkud monotónní výkon. Své dozrání v univerzálního herce schopným zhostit se kterékoli role napříč žánry má teprve před sebou a je na dobré cestě. Vizuálně dokonalý duchařský počin, bohužel v sobě obsahující scénář bez patřičného náboje, proto pouze lepší tři hvězdičky.

Komorní thriller s dobrým nápadem - psychopat uprostřed oceánu (tudíž není úniku ani dosahu pomoci) a manželé v podobě dobře hrajících Sama Neilla a Nicole Kidman bojující o holý život. Phillipu Noyceovi se povedlo z minima vystavět poměrně slušnou atmosféru, které však pro větší účinek chybí stabilnější míra napětí. Billy Zane se do role hodí, místy má však sklony až k téměř sebeparodujícícmu přehrávání. Další kaňkou je podivné vyvrcholení souboje.

Tohle, že má být ten velkolepý blockbuster jara 2012? V žádném případě! Od Hunger Games jsem neměl žádná vysoká očekávání, ale že shlédnu adepta na (v mých očích) největší průšvih roku, to jsem opravdu ani v těch nejčernějších myšlenkách nečekal. Nemohu posoudit, jestli je tak strašná již předloha, kterou jsem nečetl, ale scénář na kterém se autorka knihy podílela je obrovskou klišoidní katastrofou bez špetky nápadu či inovace, a film který podle této předlohy vznikl je prázdnou slátaninou, o nic lepší než nepovedená béčkařina Zabij nebo budeš zabit, se kterou je příběhově až příliš příbuzný. Co je horší, ta prázdnota je natažená do naprosto bolestivých téměř dvou a půl hodin - tohle šlo setříhat klidně i o hodinu. Nefunguje prakticky nic - akce, které mimochodem není až tolik je rozmazána do ztracena podivně se třesoucí kamerou, romantika je zde mnohými přirovnávána k Twilight Sáze - nesouhlasím, tahle je mnohem horší a směšnější, určité myšlenkové přesahy (a ne jen ty orwellovské) jsou zadupány zmíněným scénářem a vycházejí tak v niveč. Snad jen atmosféra občas zakopávajíc v nepřehledném příběhovém terénu má tendence k fungování (pokud tedy zrovna nezní podivná cimbálovka navozující pocit, že se právě nacházím kdesi v přírodě Vsetínských vrchů). Obsazení je vcelku příjemné, pro Jennifer Lawrence mám určitou slabost, sluší ji to a herecky se snaží, Josh Hutcherson ji celkem dobře sekunduje. Filmů jako Hunger Games již bylo natočeno mraky, tento je však pouhou vyplachovačkou mozků pro náctileté nenáročné publikum líné u filmů přemýšlet, což já tedy nejsem! Připravovaná pokračování mě zřejmě již nechají chladným, tento film bolel.