W4C

Slyším „Steppenwolf“, ale „Born to be wild“ to není. Bohužel další instantní polívka, která jede koncept superhrdinských filmů v tom nejprimitivnějším modu a to vymyslet nějakého, nejlépe nadpozemského záporáka, kterého následně bombasticky zničíme a větší složitostí scénáře se zabývat nebudeme. Takže to celé rychle uběhne a druhý den si z toho moc nepamatujete, alespoň nezpůsobuje nepříjemnou kocovinu.

Tak, kolikrát toho Palpatina ještě oživíme, abychom vydělali chechtáky? Nic jinýho mně ve spojení s celou novou sérií Star Wars nenapadá. Sice nesouhlasím, že tímhle došlo ke zprzněním Star Wars, protože s tím začal sám Lucas v Návratu Jediho a dokončil to přeplácanou, omalovánkovou pohádkou v následující sérii. Přitom to ze začátku vypadalo nadějně, protože se vizuálem všechny nové díly vrátily k původní sérii, jsou nabity akcí a zajímavými postavami, ale někdo by k tomu musel sepsat odpovídající scénář. Vzestup Skywalkera se z toho nevymyká a je to dojezd hodný jakékoliv tuctové marvelovky. Uvidíme, jestli to byl skutečně konec nebo příště tvůrci najdou, ve spálené helmě Dartha Vadera buňku (samozřejmě dostatečně temnou) vhodnou ke klonování a bude se pokračovat dál.

Nadšené komentáře mi zde připomínají, nekritický jásot obdivovatelů marvelovek. Příběh sociopata zasazený do ropné horečky ve Spojených státech je fajn. Herecké výkony jsou vynikající a nemyslím tím jen to, co předvádí Daniel, ale celý ansámbl. Jenže na druhé straně to zabíjí rozvleklost a iritující hudební doprovod, kde u scény, ve které se hovno děje, hraje doprovod jak z Čelistí. Přitom stačilo málo, trochu to posunout více do podoby filmů Sergia Leoneho, kterým se to místy podobá.

Místy až artové putování vesmírem za nalezením smyslu života a vyrovnání se, se vztahem k vlastnímu otci, které se i rozvláčným vyprávěním a odosobněným přístupem nejvíce podobá Vesmírné odysei. Jistě by se to dalo pojmout stylem českých tvůrců jako rodinná „komedie“ na cestě do Horní Dolní, ale to by nebyla rozhodně taková zábava. Doporučuji sledovat film v klidovém, rozjímavém rozpoložení a užívat si velkoleposti filmového vyprávění a Bradova dalšího skvělého hereckého výkonu po Tenkrát v Holymudu.

Vypadá to, že tady někdo zamlada pařil Wolfa a rozhodl se svoji první střílečku zfilmovat. Horor to moc není což, je z mého pohledu dobře, ale krvavé je to dost od začátku do konce. Hlavně zde nejsou hluchá místa, akce je dávkována velmi výživně od začátku a i bez hororové linie by to mohlo fungovat jako válečný akčnák.

Quentinova „zlatá šedesátá“. Atmosféra idealizovaných šedesátek je výborná a je dotažena jak obrazově tak doprovodnou hudbou. Film nemá žádný nosný příběh, spíše je to sled „veselých historek z natáčení“, některé jsou skvěle vypointované např. jak udělat z Bruce Lee lulana a naopak některé se nepříjemně táhnou. Ústřední herecká dvojice to dáva na plnou palbu. Margot je zde především pro navození bezstarostné šedesátkové atmosféry, což jí jde skvěle. Škoda závěru, který působí jako by byl dodatečně naroubován. Jinak je značně plnotučný a takhle bychom si ho přály. P.S. Dojde i na grilované skopové…

Tenhle snímek má dvě velké výhody a to rychlost s jakou je vyprávěn, protože si divák nestačí všímat, že je vcelku stupidní a druhá je ústřední herecká dvojice „doktor Hardy a pan Venom“, se kterými si užijeme nejednu akční i vtipnou scénu. Jako jednohubka na pozdní sobotní večer je to v pohodě.

Máme tu pohádku na dobrou noc, kde princ nepřijede na bílém koni, ale přiletí na tryskových teniskách. Celé to mohlo být tak zábavné a hlavně se z toho dalo vytáhnout i vice dílů, protože vesmír, ve kterém se příběh odehrává je tak zajímavý a to živočišná výroba ve velkém Agrofert hadra. Jenže problém začíná s naivním pohádkovým příběhem, pokračuje chováním některých postav, u kterých bych vzhledem k věku očekával větší inteligence a končí to Milou, s jejím přemoudřelým výrazem, který nejde dohromady s jelítkovostí její postavy. Celkové shrnutí je, že to prostě postrádá koule.

Pamatuji se, že jsem ho poprvé viděl v kině jako dítě školou povinné a s kamarády jsme si zakrývali oči, abychom neviděly ty staženiny z kůže. Od té doby jsem značně, duševně okoral a zvládnu i pohled na manželku vraždící vánočního kapra. Film je z doby, kdy bylo In mít pořádný koule. Je to vrchol osmdesátkové akční řežby, který táhne Arnold na vrcholu své formy. Na rozdíl od většiny dalších akčnáků natočených v osmdesátých letech má smysluplný děj, výborně budované napětí a charizmatického fešáka v záporné roly.

Jsi moje máma, moje máma… Ne tak takhle zvesela to není. Matka je zpravováním několika podobenství z Bible, které jsou dále doplněny náboženským běsněním dotaženým až k fanatizmu. Potěšil mně nápad „Byl jednou jeden dům“, ve kterém se střídají protagonisti jednotlivých příběhů. Po herecké stránce se jedná o špičku a to bez výjimky od všech zúčastněných, ale látka je to tak těžká, že bych to opravdu vícekrát vidět nemusel. Na závěr by se chtělo říci, tak do třetice všeho dobrého. P.S. A to byl Gibson po Umučení Krista za úchyla…