Soupalka

Být z Krymu není složité jen v dnešní době... Film je zpracováním vzpomínkového  románu Krymského spisovatele Cengize Dağciho z roku 1956 Korkunç Yıllar (Strašná léta). Vícejazyčné zpracování se současným použitím turečtiny, ruštiny, němčiny a polštiny významně podporuje celkové vyznění zpracování problematiky toho, jak válka mezi mocnostmi, které vlastně nikdy pořádně nevěděly a nebo nechtěly vědět kde začínají a končí jejich hranice, zcela nesmyslně zasahuje narody a etnika která do "velkého" uspořádání nezapadají a ta to nakonec stejně odnesou. A také o tom, jak to jediné co nakonec ve válce dává smysl je chránit to co je nám blízké a drahé. I když je dějová linka filmu relativně omezená, scénář ani režie nehrají moc na city nebo efektní výpravu.  Někdy je obtížné odhadnout, zda v podstatě minimalistické zpracování byl záměr a režie se krátkými uzavřenými scénami i dialogy chtěla vyhnout lákavému zpracování války "na emoce" a nebo se jí to prostě nepodařilo a měli omezený budget. Pro mne určitě k lepšímu - celkové vyznění je velmi realistické a happy end nebo srdcervoucí závěr se nekonají. Divák může suše konstatovat, že i když je to strašný, tak je  je to prostě tak a nedá se s tím asi moc nadělat a dobrat se nezávislosti Krymu za pomoci polských partyzánů a v německé uniformě prostě stejně nemohlo fungovat.  Asi polovinu filmu jsem poprvé viděla v arabském dabingu a odložila jej s tím, že nic moc ale ráda  bych si  přečetla knihu. Lagerführer s platinovými vlasy vykřikující v arabštině prostě nefungoval. Když jsem se k filmu vrátila v původním multijazyčném znění, byla jsem velmi mile překvapená. Lepší 3 hvězdy.

"Jeden den" je téma, které asi bez větších problémů lze napasovat na justičně  - policejní systém mnoha států, JK nevyjímaje. Proto se asi verzi BBC dostalo už druhého přepracování kdy po americké verzi přišla i ta korejská v poměrně malém časovém odstupu. Seriál táhne můj oblíbený herec a tak jsem asi s hodnocením málo objektivní. Skvělá byla stále houstnoucí atmosféra, barevné ladění celého seriálu, zvuk nebo příběh sám a jeho závěr. Naopak, některé scény byly natolik emočně vypjaté, že působily rušivě  - hlavní postava příliš často kvílí na to, aby prošla v krátké době tak zásadní proměnou. Absurdně také působí výslech hlavního hrdiny prokurátorkou u soudu - ani v případě  hodně pokleslých soudních praktik nelze v demokratickém státě předpokládát, že by něco podobného u soudu prošlo v rozsahu v jakém je presentováno.  Tím jak jinak seriál působí uvěřitelně  a zároveň z něj je cítit snahu o angažovanost tématu, tak některé, z pohledu evropského diváka, přepálené scény jsou prostě moc kontrastní. Jinak ale prima, 8 dílů tak akorát s dobře  rozloženým příběhem  rozhodně stojí určitě víc za vidění než běžný JK seriálový průměr. .

Totální žánrový chaos, divná hudba atd. i když místy relativně dost vtipné. Murat Boz rozhodně nestačí na to, aby film zatraktivnil pro netureckého diváka. Je to roadmovie, která rozhodně nesnese srovnání třeba s Kelebekler a jemu podobnými filmy. Druhý díl mi přišel o něco lepší.

První díl byl hrozivou i když místy vtipnou lepenicí různých žánrů a nesourodých scének, nejasně uchopené hudby, kamery atd. Druhému dílu se na rozdíl od prvního podařilo udržet žánr relativně neokoukané road movie. Ze 2 hvězd patří jedna souboji lopatami na pohřbu a  druhá scénkám na gruzínské celnici.

Minimalistický  film o tom, jak námořník žijící jen se svým otcem také sám vychovává svého autistického syna. Film poměrně věcně popisuje, jak snaha milující otce proniknou do světa svého syna připomíná bušení na věčně zavřená vrata ve víře, že se jednou aspoň malinko pootevřou. Divák to Alimu to ke konci už opravdu přeje....Kıvanç Tatlıtuğ  ani to dítě nehrají vůbec špatně. Příběh sám za moc nestojí a tak staví především na emocích. Těm bohužel ale moc nepomáhá ani hudba ani místy klišoidní vstupy, kterými si scénář pomáhá.

Furkan Andıç má úžasný hlas a Leyla Lydia Tugultu je rok od roku krásnější (jen by to sneslo asi tak o 1/2 kg méně makeupu aby nevypadala jako figurína z výlohy). Navíc oba s přehledem mohou hrát košíkovou i za předpokladu, že si Pelin sundá lodičky, což moc často nedělá. Tož se na to dobře kouká a navíc je to docela krátké. Ale jinak -  komedie postupně vyprchá a seriál se mění na obvyklou lepenici "seni seviyorum - git - gitme" a "všichni nám pořád kladou překážky" v minimálním rozsahu exteriérů i interiérů a tak nemá moc čím  zaujmout. Snad s  výjimkou upoutávky na produkty  řady kvalitních oděvních butiků....

Nezbývá než smeknout před scénáristy. V seriálu se opravdu, ale opravdu vůbec nic neděje a přesto dokázali naplnit skoro 50 hodin. Asi jim pomohlo, že několik dílů seriál dost tápe, kam se vlastně chce zatřídit a z rádobypotrhlé romantické komedie se posouvá k něčemu co už nelze jednoznačně zařadit. Chybí nejen děj, ale i humor,  akce, cokoliv. Romantika je vlastně tak nějak trapná stejně jako odkazy na tradice nebo třídní rozdíly, hudba nudná, řada vedlejších postav nesympatická a má problém udržet integritu. A tak tu jednu hvězdu ode mne nakonec dostala Eda v podání Idil Sivritepe, která s přehledem na prahu třicítky zvládá přiměřeně zahrát roli adolescentní dcery.

Byl by to asi docela pěkný film, kdyby se to zkrátilo. Asi i herecké obsazení by obstálo beze změn. 5 dílů úplně stačí  a je z toho v celku přiměřeně dlouhé komorní rodinné drama, které se trochu roztáhlo aby vydalo na ne zrovna prevratny serial. Hazal Kaya mne nijak nebere, ale sem se celkem hodila. Postavě dívky nemilované ani vlastní matkou a determinované  prostředím gaunerů, mezi kterými vyrostla, dala docela uvěřitelný rozměr (tedy až na ty pořád skvěle upravené vlasy..). Ani pak není za těžko jí uvěřit, že se chce z toho všeho vyhrabat, když jí podá pomocnou ruku  slušný policista se spoustou dětí, které přišly o matku právě díky ní.

V seriálu se opravdu  šťastně podařilo namixovat více  žánrů  v retro výpravě, která je  důsledná  i  dotažená i v malých detailech.  Celkovému vyznění a vážným tématům, kterých se děj dotýká, velmi pomáhá nejen velmi pečlivě zpracovaný scénář, ale především i herecké obsazení a seriál napsaný pro a) ne už tak mladé a b) zkušené herce. Velmi osloví i  "krimi" dějová linka, která se pečlivě buduje díl za dílem.  Cca 7-8 epizod se snažíme zjistit kdo je vlastně oběť z úvodní scény a zbytek seriálu se hledá vrah / vrahové. Doufám, že stejně jako první dvě potěší i třetí serie.

Pomalý a těžký film, který někomu velmi sedne a někomu zase vůbec ne. Tentokrát jsem se vůbec nenudila, ale řadím se spíše do druhé skupiny. I když vlastně specificky není co filmu vytknout (až na to, že 2 hodiny by úplně stačily), tak se mne nijak zásadně nedotkl a na rozdíl od jiných dramat s hustou atmosférou jsem se soustředila na mnohé asociace, které asi nebyly záměrem režiséra. Herecky super, velmi omezený hudební doprovod. Už se mi stalo, že Murakamiho knihu jsem nedočetla. Příběh a všechny náznaky, které nám dávkuje režisér a scénář nás nenechají na pochybách o tom, co se opravdu stalo a jak to mají jednotlivé postavy nastavené v hlavě i v životě.  U filmu jsem vydržela hlavně  kvůli tomu, abych zjistila jak moc z náznaků toho co se odehrává ve skutečnosti bude do příběhu naplno "vpuštěno" - zjistíme co se vlastně stalo Hae-Mi? Jak to bylo se studnou? Jak často a kdo doma uklízí? Co se stalo s ostatníma krávama? Co se vlastně pěstuje v těch sklenících? Jsou všechny skleníky v Koreji plastový a hoří? Potřebuje vlastně hlavní hrdina maminku a tatínka?   Jak dlouho přežije kočka sama v garsonce? Má to jeho auto techničák? ...