fragre

Nakonec mi nejpřínosnější připadaly příspěvky etologa Jana Zrzavého. Jinak je to další z těch "objevných dokumentů" dokazující, že největší peklo se rozpoutalo až po II. světové válce v ČSR. Zaujalo mne, že i tak známý případ Herty Kašparové zde byl zmíněn jen jakoby mimochodem a v zjednodušené až zkreslené podobě.

Ve srovnání s mnohem skromněji vybavenou stejnojmennou inscenací z r. 1965 , připadá mi toto zpracování trochu slabší. Zvláště ta postava onoho lyrického zloděje je podána tak nedobově, že celý ten film sráží.

Přes skromnou až spartánskou výpravu povedeně zfilmovaná Čakova povídka. Zde byl Felix le Breux lepší Václava Vosky, který trošínku přehrával, přece jen bych u adaptace Čapka očekával civilnější projev.

Ona je půvabná mladá anglická (a na svou dobu) emancipovaná turistka, on je ztepilý řecký pastevec, který by hnedle mohl hrát Odyssea. K tomu slunce, voda, vzduch v řeckém létě. To zní jak námět na červenoknihovní příběh non plus ultra. Leč zdání klame. Je to příběh o náhodném setkání jedinců z tak odlišných kulrur, že i ta láska mezi nimi nemá naději přežít to léto, a oba to vědí, takže i ta letní nálada má zde stálý podtón melancholie.

Hezké dobové triky nezachrání celkově zbodanou adaptaci Londonova románu. Edward G. Robinson dokázal skvěle zahrát nechutné gangstery, ale na roli nietzschovského nadčlověka Vlka Larsena se už typově naprosto, ale opravdu naprosto nehodí.

Zapomenutý? No, asi už žiji jinde, ale já dospíval v šedesátých, takže nejen foglarovky, ale i dobrodružné příběhy v sešitech edice Statečná srdce z nakladatelství Růže České Budějovice či dobové dětské časopisy byly plné páně Konečného ilustrací. Některé mám ještě schované.

Ani náhodou nebudu objektivní, neb v jednom takovém skautském oddíle, který od září 1970 fungoval pod jinou hlavičkou (naštěstí ne pionýrskou, to bychom asi radši oddíl opravdu rozpustili) prožil několik nejlepších let svého života. Proto si ani náhodou nedovolím kritizovat ty skautské vůdce, kteří se zachovali "oportunisticky" a pokračovali v činnosti dále legálním způsobem. Ale jak bylo řečeno, pro ty oddíly, které neměly majetek byl přechod do "ilegality" jednodušší. A líbil se mi výběr pamětníků, že tam byli i lidé z malých měst, kde se nedalo skrýt či taktizovat jako v Praze. Jen mne trochu zaráží v oficiálním obsahu ta povinnost k Bohu. Zrovna český svojsíkovský skauting byl od začátku sekulární.

Pro mne film blížící se v své kategorii dokonalosti, kdy si jeden říká, že takhle to mohlo být. Film drsný a barvitý, kde je Afrika ještě nezkrocená, barbarská, prostě žádný turistický safari kýč. Osudy Spekeho a Burtona, který mj. pro Evropu objevil i Kamasutru a pohádky Tisíce a jedné noci, jsou napínavější než dobrodružný román, lepší než všechny díly Tarzana dohromady. A vědecká konzultace mezi Burtonem a Livingstonem mne pobavila náramně.

Kdysi viděno na rakouské TV, a tehdy to byl zážitek. Ale i po letech ten film neztratil úplně své kouzlo. Směs erotismu, poetiky, nostalgie a melancholie funguje stále.

Pěkná postarší detektivka, tedy dbající více na proces vyšetřování než na akčnost. Zde je celá vedena v potutelném mírně ironickém duchu, aniž by to z ní dělalo komedii. Zvláště postava vedoucího kriminálního oddělení - čerstvě povýšeného a tedy překypujícího sebevědomím a aktivitou - pěkně děj koření a postrkuje. Předloha k tomuto filmu - román Mika Waltariho Hvězdy to řeknou - vyšla i česky.