Recenzie (64)
Dom pri cintoríne (1981)
Výborný hororový zážitek. Celá Death trilogie je vážně povedená a tohle je nejlepší díl. Objektivně jde navíc zřejmě i o nejlepší Fulciho výtvor vůbec.
The Light of Darkness (1998)
Dokonalost. Zhlédnout můžete zde.
Ghost Tropic (2019)
Poezie všední noci.
Temnota (2016)
Metaforický film o autoritářském otci, který se snaží uchránit své děti před zlem okolního světa a zároveň bojuje s vlastními démony. To vše pohledem jeho mladého synka. Rozhodně tedy nečekejte žánrovku a spíše se zkuste naladit na meditativnější zážitek.
Hladomor´33 (1991)
Jako celek mírně nekoherentní, v určitých jednotlivých obrazech má však film velkou sílu a dá dokonce připomenout velikána Tarkovského.
Bolwieser (1977) (TV film)
Skvělá ukázka neomylně pevného režijního vedení.
Labyrint (2015) (seriál)
Ale jo, uspokojivá česká imitace zahraničních kriminálek. Strach si drží svůj televizní standard a na rozdíl od třeba takového Hřebejka umí vtáhnout i bavit, a to bez větších režijních přešlapů. EDIT: Tak jeden velký přešlap se nakonec objevuje. Policejní zásah podkreslen skladbou O Fortuna Carla Orffa působí až parodicky. Nevím, do jaké míry za to ale může sám Strach. EDIT 2: Závěrečná epizoda je poměrně ujetá a chvílemi jakoby mírně balancuje na hraně trapnosti. Celkový dojem ale naštěstí nekazí.
Subway Stories: Tales from the Underground (1997) (TV film)
Povídkový film z produkce HBO, které v roce 1995 vyzvalo obyvatele New Yorku, aby se s nimi podělili o skutečné zážitky odehrávající se v metru. Obdrželi prý přes 1000 odpovědí, z čehož nakonec vybrali 10 námětů, které tvoří tento celek. Kvalita jednotlivých příběhů výrazněji nekolísá, a tak divák nemá problém s utvořením celkového dojmu. Velmi silným prvkem je atmosféra, která je díky prostředí téměř totožná napříč všemi povídkami. Zajímavá je také režisérská účast v čele s oscarovým Jonathanem Demmem.
Posetitěl muzeja (1989)
Vizuálně podmanivá a tíživá podívaná, která svým duchovním přesahem v lecčems připomíná Stalkera od Tarkovského. O nějakém příběhu se dá mluvit pouze v první polovině, ta druhá už je jen mozaikou silných a vtahujících obrazů. Závěrečná půlhodina je ryzím uměním.
Pátá čtvrť: zmizelé město pražské (2011)
Téměř všichni zúčastnění jsou dobří vypravěči, takže ani příliš nevadí, že se toho o starém židovském městě zas tolik nedozvíme. Dobrodružná a mystická atmosféra to dostatečně vynahrazuje. Viděna devadesátiminutová verze.