LachtanShows

Nechci lámat hůl, třeba se v posledních dvou epkách ještě seriál ukáže ve své plné parádě, zatím musím ale jít vlažnější cestou, protože Mariin soud klouže po povrchu a Toni Colette a Merritt Wever ve mně příliš sympatií nevzbuzují.

Trochu mě začíná minisérie ztrácet, ani hlavní vyšetřování, ani Mariiny trable nedokáží udržet mou pozornost tak, jak bych si přál.

Loučení může zklamat ty, co naivně čekali epické bitevní vřavy, ale koho Šógun učaroval už ve svém začátku vybroušenými dialogy a všudepřítomnou nejistotou, jak osudy všech přítomných nakonec skončí, bude naplněn nejvyšší spokojeností.

Síla nejlepšího seriálového výplodu roku 2024 (konkurence se bude muset fakt snažit) tkví v tom neutichajícím napětí, kdy nejde předvídat ne minuty, ale ani sekundy. K tomu Šógun disponuje jedním křehkým poutem, které v člověku vzbudí ty nejniternější emoce.

Je ze všech koutů cítit, že míříme ke zdárnému konci, v němž už se definitivně něco semele a rozhodně nebude jednoduché to ustát. Zdejší “sněm lordů” mě vrátil do těch nejnapínavějších epizod Hry o trůny a za to tvůrcům Šóguna nesmírně děkuju.

Po představení Vrbového světa se vracíme do té intriky protkané konverzačky, které vévodí vždy přesný Hirojuki Sanada, přestože během hodinové stopáže nezmění grimasu. To na jeho nesmírném charismatu ale vůbec neubírá.

Nevím, zda je to dobře či nikoli, mě osobně každopádně baví víc Mariina linka, byť doufám, že propojení se bude jen a jedině prohlubovat a ke konci do sebe všecko zapadne jak dlouho hledané poslední dílky puzzle.

Už se vyšetřování rozjíždí správným směrem, dobře se prolíná s Mariinou linkou a Toni Colette je v zaslouženém popředí.

Nejsem si vůbec jist, jestli mě to propojení s Coloradem úplně táhne, ale věřím, že esa z rukávu zatím ani trochu nečouhají. Ale brzo budou.

Kaitlyn Dever dělá všecko proto, aby její hlavní protagonistku divák hned zkraje nesnášel, ale to je vzhledem k názvu asi účel a já dost cením, že tu ještě relativně dlouho nebude jasné, která z karet hraje tu správnou hru.