otík

Podařená bakalářská povídka o chlápkovi, který svou ješitnost dotáhl až skoro k rozvodu. Vtipné to bylo, na malém prostoru byl zobrazen poměrně slušný příběh s neočekávaným výsledkem. Já jsem byl spokojen. Hudební režie: Václav Fiala, hudba: Miloš Vacek

Byla to záhada a záhadou zřejmě zůstane navěky. Ani moderní pátrání nepřineslo žádné další důkazy o přežití či nepřežití utečených zločinců. Ani pilná práce U.S. Marshalls nepřinesla žádné výsledky. Přišlo mi vtipné, jak dokument neustále zdůrazňuje práci maršálů, kteří prahnou po osmdesáti letých dědcích. Fakt super práce. Potěší dobové záběry z Alcatrazu i celkový "akční" a mrštný styl dokumentu, jen to mohlo být tak o deset minut kratší. Ale i tak zajímavý dokument pro všechny záhadology. Hudba: Christopher Rife

Totálně průměrná poobědová kulisová pohádka Vladimíra Hulpacha ze staré školy, ale není to tak špatné, jak by se zdálo. Nabízí toho totiž hodně - nachlazený a kýchající Postráneckého vodník, hodně ostrá vládkyně podmořského světa víla Mušelína, láska až za hrob hlavní hrdinky, Švehlíkův pantáta předznamenávající pantátu mlynáře v Troškových Princeznách ze mlejna, vlasatý a svalnatý kovář, Potměšilův ukřičený velitel nešikovných a na hlavu padlých tří vojáků a hodně ujetý německý šlechtic "Zemana" Brabce. Být to tak o 15 minut kratší, bylo by to hodně dobré. Takhle opravdu spíše průměr.

Krátká povídka z cyklu Povídka pro napsaná pro otce a syna Prachařovi ve své podstatě začíná až v sedmé minutě, kdy se začne dít "děj" povídky. Do té doby pouze sledujeme pasažéry vlaku uhánějícího si westernovým západem. Pak proběhne dialog mezi Prachařovými a mladinkou spolucestující Veronikou Jeníkovou a pak je konec. I přesto však to není naprostá nuda, ale příjemná čtvrthodinka s českými herci.

Takový ten tradiční film o filmu, ve kterém povídá režisér, scénárista i herci, včetně obyvatel vesničky Vikantic, kde se natáčelo. Z filmu o filmu sálá pohodová atmosféra, která při natáčení mohla panovat a předjímá, že i film by mohl být dobrý. Hudba: Marek Doubrava

Taková ta čistě průměrná, spíše až podprůměrná pohádka, která dějově toho moc nenabídne. Sem tam zazní celkem solidní dialog nebo malý náznak humoru (především díky postavě Drobečka Michala Novotného), ale celkově jde o dost nezajímavou pohádku s už výrazně nemocným Jiřím Zahajským, předsanitkovským Martinem Bohadlem v roli zcela nevýrazného malíře a ordinačně naivní princeznou Sandrou Novákovou. A závěrečná scéna souboje a létajícími ptáčky je pěkně padlá na hlavu. Pslední televizní role Jiřího Zahajského. Hudba: Vratislav Šrámek

Vinnetou se nám zamiluje a podobně jako brácha Olda ostrouhá. Nu což, ještě že je tu spousta padouchů, které je nutno neustále sledovat, a tak není času myslet na životní lásku. Příběhově už to není to pravé ořechové, stále je to dobré, ale už velmi jednoduché, strohé, obyčejné. Ale stále pěkné a rozumově přijatelné! Spoustu pravých výbuchů musí tomuto filmu závidět většina dnešní akční produkce. Ve vedlejší roli nemá možnost zářit začínající Terence Hill, ale přesto jeho postava k zapamatování je. Po Ellen ve Stříbrném jezeře Karin Dor v jiné roli této série, tentokrát Vinnetouovy milé Rybany. Lehký nadprůměr v rámci série.

Příliš zdlouhavý dobrý western na to, aby byl nadprůměrný. Závěr nevyhnutelný, přesto příjemně překvapivý.

Ježkovy oči, to byl teda příběh. Nudnější a prázdnější téma už jsem dlouho v klasické televizní pohádce neviděl. Dialogy unylé, atmosféra zcela ubohá, kulisové až běda, postavy jedna nezajímavější než druhá. Tohle se opravdu vůbec nepovedlo, jedna hvězda za Vladyku, který snad jako jediný byl podprůměrný, zbytek byl tragický.

Vtipná a velmi příjemná pohádka, která na malém prostoru přináší pohodový příběh o loupežníku Olbramovi z pera Mileny Medové. Pohádka diváka určitě zaujme a taky kratší stopáž je zde velkým přínosem. Není to žádný pohádkový skvost, ale určitě je to lepší průměr, který potěší.