Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (1 268)

plagát

Quello strano desiderio (1979) 

Pro mě méně známý italský režisér Enzo Milioni a jeho soft erotika s několika náznaky tvrdšího péčka, ale jen malými náznaky. Dva návštěvnící z cizí planety se ocitnou na Zemi v rámci odměny a zkoumají chování lidí. Zaměří se samozřejmě na lidskou sexualitu a tak se připletou do několika erotických situací. Jeden z nich vypadá jako Zdeněk Troška před třiceti lety a druhý trpí zřejmě nějakou oční chorobou vypoulených očí. Žádná velká sranda to není a té nahoty je také pomálu většinou v provedení vyhublých Italek. Přesto stačí tyto zážitky na to, aby se mimozemšťané rozmýšleli vrátit domů.

plagát

ČT Live - Michal Prokop & hosté (2006) (koncert) 

Moje neoblíbenější a nejhranější DVD z mojí sbírky. Škoda, že televizní sestřih je podstatně zkrácen, skoro o polovinu. Navíc jsou hosty Michal Pavlíček, Vladimír Mišík, jakýsi Rom (nesleduji). Na DVD jsou ještě nahrávky z archivu z období 1969 až 2006. Osobně jsem poprvé viděl Michala a Framus Five živě při koncertu v roce 1968 v našem kulturním domě. Záznam je pořízen 27. 11. 2006 v pražské Lucerně.

plagát

Bylo jich šest (1976) (relácia) 

Je to paráda. vzpomínky na Červenou sedmu s pamětníky a třeba zakladatele Kocourkovských učitelů Jary Tonara anebo paní Červené Erny, manželky zakladatele slavného podniku. Dnes už jen vzpomínky...

plagát

Silvestrovské kousky Františka Housky (1971) (TV film) 

Šťastné setkání režiséra Petra Schulhoffa s Pavlem Landovským v krátké komedii. Landovský ve stylu venkovského balíka z "Utrpení madého Boháčka" opět exceluje při podvádění náhodných obětí. Holt to má v hlavě. Epizodka s Ivou Janžurovou je nejzábavnější, ukazuje na ženskou hamižnost a naivitu.

plagát

Tänzerinnen für Tanger (1977) 

Erwin C. Dietrich je namočen jako produkční i do tohoto erotického filmu, který nijak nepřekračuje průměr tehdejšího západoněmeckého erotického produktu. Několik epizod sleduje osudy mladých žen zavlečených, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně, do pánských klubů v exotických zemích.

plagát

Felix (2013) 

Rodinný film, který sebou nese spoustu klišé používaných v tomto žánru. Hlavně vztah matky a malého Felixe, který má svých starostí dost, natož aby mu matka doma ještě více ztěžovala život. Bigotní katolička s nenávistí na památku Felixova otce a hudební nadání syna se jako proutku mávnutím v poslední pětiminutovce změní na milující rozesmátou maminku, která si na dálku posílá se synkem na pódiu hubičky. Kladem filmu je jazzová hudba, zvláště když se sejde seskupení Bozzy Boys vyřazených muzikantů a přátel otce Felixe.

plagát

Deux femmes en or (1970) 

Jeden z prvních lehce erotických kanadských filmů. Dvě mladé ženy žijí na předměstí nudný život paniček v domácnosti. Jejich manželé je zanedbávají, často jsou mimo domov a mají své pánské koníčky. A tak se Fernande a Violette rozhodnou řešit svou nudu sexuálními avantýrami s náhodně vybranými muži. Jejich obětmi se stanou pánové, kteří se vyskytnou poblíž jejich domovů (elektrikáři, instalatéři, podomní prodejci apod.). Na netu je k dispozici kvalitní remasterovaná kopie.

plagát

Herecké mládí (1947) 

Mimojiné i záběry z hereckých zkoušek na AMU, kde právě dělá přijímačky adeptka studia Irena Kačírková. Ve zkušební komisi Miloš Nedbal, Jiří Plachý, Stanislav Neumann. Herečka přednáší monolog Jany z Arku a předvádí na přání předsedy komise mytí podlahy, dvě diametrálně rozdílné polohy. Velice hezká vzpomínka.

plagát

Partie krásného dragouna (1970) 

"Já ti dám štramák! Jestli si myslíš, že spolu budete chodit chlastat, to se mejlíš! Srovnala jsem tebe, srovnám vás oba!". - Jako bych slyšel svou tchyni z druhého manželství. Můj nejoblíbenější kousek z filmu na zábavě v podání Stelly Zázvorkové a Vladimíra Menšíka za nezbytné asistence Josefa Beka v roli zpěváka dechovky. Ze čtyř příběhů "čtyřky" policejního rady Vacátka určených pro kina je tento nejpovedenější.

plagát

Justine de Sade (1972) 

Román Markýze de Sade se dočkal několika zpracování (vč. režiséra Jesse Franca), ale tento film se asi nejvíce blíží klasické předloze. Když jsem před více než padesáti lety četl ošmatanou okopírovanou knihu, netušil jsem, že se dočkám příběhu ve filmové podobě a to několikrát. Kdybych předem nevěděl o režii Claude Piersona, šacoval bych zpracování právě na makera Franca, i když ten by se asi nespokojil s decentním scénami, jak také ve svých filmech předvedl. Mně se film líbil, ale chápu tvrdé odsouzení zdejších komentářů, když nemají k příběhu žádný vztah a vzpomínky.