curil

Závěr televizní minisérie se povedl. Pro mě překvapení, že ani prožité osudu nenapravily charakter mladého konfidenta. Starší generace si pamatuje, že taková sketa nebyla v padesátých letech žádnou výjimkou. Ostatně ta nenávist a závist je v našem národě zakořeněna do dneška.

"Žít a tancovat", jak zní podtitul životopisného dokumentu, přesně vystihuje osobu vynikajícího umělce Gena Kellyho. Dovedl bych si ve filmu představit ještě více dat ze života. Natočeno Francouzi, čili více pozornosti věnováno Kellyho pobytu a natáčení v evropské metropoli.

Pseudo report z počátku tolik populárních západoněmeckých "reportů" s různými skupinami obyvatel zabývajících se jejich sexuálním chováním. Nahotinek je oproti pozdější době pomálu, ale za zmínku stojí první rolička pro později tolik populární herečku z tohoto žánru Uschi Karnat.

Nevydařená erotika Jesse Franca, který v té době začátkem osmdesátých let točil zajímavější filmy z atraktivních prostředí. Žena Emmanuelle, čert ví jaké je její pravé jméno, se lesbicky setkává se svou partnerkou, aby manželovi ukázala, zač je toho loket. Když se posléze snaží přilézt ke křížku, je mužem odmítnuta. Emmanuelle se rozhodne pomstít.

S postupujícím časem a přibývajícím věkem filmového makera Jesse Franca klesá úměrně úroveň jeho filmů. Zlatá sedmdesátá a osmdesátá léta. I jeho věrná souputnice Lina životem uvadá, což je vidět i na plátně. Nicméně jí nechybí odvaha ukazovat všechny taje svého těla, což už po čtyřicítce není pro diváka zase tak atraktivní. Začátek filmu sledovaný jakoby kukátkem náhodného svědka (režiséra, kameramana) uvede děj, který se pohybuje žánrově na hranici soft a hard porna. Pokus o vydírání může těžko vyjít...

Další z Haškových povídek zpracovaných v sedmdesátých letech Českou televizí. Měl jsem jí v paměti zábavnější, při dnešní mé repríze jsem shledal poněkud natahovaný děj a trochu nudy; stačil by poloviční čas (kolem 30 minut). Komedii drží jen herecký výkon Ilji Prachaře a možná "inženýra" Václava Postráneckého. Když námět Jaroslava Haška adaptuje Zdeněk Podskalský, je to jiná píseň.

Bunny O'Hara si ráda užívá a když už, tak s pány v dobrém "postavení". Strhne k tomu i ostatní děvčata z internátu, což brzy vyvolá diplomatický konflikt, protože děvčata se zapletou v nejvyšších kruzích. Od režiséra Jacka Arnolda mám rád filmy "Myš, která řvala" a western "Bezejmenná kulka", ale tohle je pěkná ptákovina, i když holky jsou mladé a hezké (nahaté).

Čtvrtý do party, emocionální upír Colin Robinson, má ve třetím pokračování o něco větší prostor a stojí to za to. Jeho setkání v zaměstnání s podobně zaměřenou Evie Russellovou je brilantní.

Jaroslav Hašek patří mezi mé oblíbené spisovatele a tak jsem si nenechal ujít další reprízu jeho povídky. Natočeno výborně Zdeňkem Podskalským a s neméně dobrými hereckými výkony tak, jak to jako jeden z mála uměl tento režisér. Zajímavé, kolikrát byly zpracovány náměty velkého spisovatele v době "temna" a většinou na dobré úrovni. Dnes po něm už ani pes neštěkne, což je škoda.

Pohádka z Tisíce a jedné noci. Nevím, kde se ve mně vzala tolerantnost k erotickým eskapádám švýcarského producenta (a režiséra) Erwina C. Dietricha. Jeho filmy většinou pobaví podobné staromilce, kteří si potrpí na přírodní krásu mladých žen a dívek bez kosmetických a chirurgických úprav. Tentokrát příběh z Orientu, samozřejmě s blondýnkou v roli unesené ženy v osidlech harému. Břišní tanečnice bez břicha a ňader, trochu nahoty a nekonečně dlouhé a nudné scény kašírovaného bičování, vyprávění sultána s odaliskou. Nebýt Ingrid Steeger, nestojí za shlédnutí.