curil

Nepříliš veselý příběh, který ukazuje, že i dříve byli houmelesáci. Smutný příběh života a nebýt postavy paní Makovcové u výslechu (R. Lysenková), která alespoň vnese trochu humoru, ještě dvakrát smutnější. V obsazení není uveden Ladislav Křiváček hrající (jak jinak) pěkného zmetka.

Jediná pochvala od mě směřuje ke skladateli Angelo Michajlovovi, podle mého nedoceněnému muži naší populární hudby. Spojení Josefa Laufera a Haničky moc nefunguje (i když v té době měli v soukromí prý k sobě blízko), průvodní text mezi písničkami, o které jde především, také nezaujme.

Nejde vskutku o pornografii, jako je v "Josefině", ze které příběh vychází. Lehká soft erotika v kostýmech vypráví příběh důstojníka, který se den před svatbou v bordelu zpovídá prostitutce ze svých sexuálních zážitcích, nejprve z chlapeckého mládí až po dospělost. Film zaujme vyznavače erotiky žánru historické erotiky, humor je opět humpolácky německý, čímž pro nezaujatého diváka bude trapný. Režisér Kurt Nachmann si střihnul roli starého harfisty na pouti.

Krátká televizní povídka stojí na hereckém výkonu Jana Pivce, jednoho z nejlepších herců své doby. Vše založené na záměně osob a slovním humoru. Vtipnější než většina pozdějších bakalářských povídek, prakticky pokračovatel žánru krátkých televizních komedií ze šedesátých a začátku sedmdesátých let.

Celý film jsem v pohodě sledoval, celkem uvěřitelný Scott Adkins a jeho stigma nespravedlivě odsouzeného muže, který se ve vězení zuby nehty brání kvůli vypsané odměně různým útočníkům na jeho život. Pro herce zřejmě jeden z nejlepších filmů, ale já mu stejně nevěřím tu roli ubližovaného neviňátka. A ten závěr příběhu je již úplně mimo. Mnohonásobný vrah napravuje hříchy svého bratra a "spravedlivý" detektiv si na mapě poznamenává zaslané šeky vydíraným rodinám.

Neskutečně nesympatická matka dvou dcer, kompletně přifouknutá, mi znechutila film hned na začátku. I když vlastně není co znechutit, protože podobná volovina se vidí málokdy. Když fajruje stará stodola, tak je to sakra fofr! Naivní a dějově chatrný příběh nezachrání ani účast Williama McNamary, stejně jako ani závěrečné směšné prohlášení hrdinky na nemocničním lůžku před shromážděným příbuzenstvem: "Máme právo být všichni šťastní!".

Nuda, nuda, šeď. Nejvíce film připomene vykalkulované filmy Lloyda A. Simandla, které se také obejdou bez děje a vyžívají se v lesbických scénách. Herečky poměrně vydařené, decentní sex na dobrou noc.

"Dvacetikoruna ta není tak veliká, aby rozházela žižkovskýho Pepíka" a tak si mladej Hanzlík vyrazí uložit obnos do spořky, ale jen kvůli hezké (?) pokladní. Děj není nic moc, ale objevují se známí herci, a v baletní a písničkové komedii uplatní své taneční umění, což mě překvapilo u Karla Augusty, Jaromíra Hanzlíka, Karoliny Slunečkové, u Josef Laufera se to předpokládá. Písničky pochází ze známých muzikálů jako je My Fair Lady, Hello Dolly, ale autor ani nepohrdne "Everybody's Talkin" od Freda Neila z Půlnočního kovboje. Choreografie čísel je docela příšerná, korunu tomu dává závěrečný balet doprovázející titulky.

Nelze souhlasit se slovy z anotace filmu, že jednotlivé jsou nazpívaní různými postavami. Právě naopak. Všechny písně jsou interpretovány Josefem Laufrem, herci a neherci pouze otevírají ústa. V tom je právě ten zamýšlený vtip a záměr režiséra, který příliš nevyšel.

Dokument končí stejnou scénou jako Chaplinův film "Cirkus" (1928). Tulák zmuchlá hvězdu a patičkou jí obloukem odkopne. Celé kino ve filmové klubu krátce po okupaci se nad touto nevinnou scénou smálo.