Bonniesgun

Tak schválně – kam se schoval Michal Viewegh dnes? Ano. Samozřejmě. Obletovaná rocková hvězda, zde ztvárněná sympatickým mladým Polákem je ve skutečnosti stárnoucí populární spisovatel. Ale nechci hodnotit předlohu – film je to v rámci svých možností dobrý. Tak nějak si v něm člověk připadá, jako v autobuse plném termosek z osmdesátých let a řízků v alobalu. Někomu takové prostředí připadá přirozené, někdo si myslí, že sám je lepší a dává to okatě najevo a někdo se usměje, nad vše se povznese a jízdu si prostě užije. A bavit se svým způsobem bude každý…

Vidět tenhle film na začátku karlovarského filmu znamená neužít si ten rok žádný jiný festivalový film. Přestože podobná témata nevyhledávám, tohle mě zasáhlo jak žraločí ploutev ve vesnickém rybníku. Neuvěřitelný (ano, doslova) snímek o lidech, naději, jakési síle v nás a činech v krizových momentech. Nekteré děti jsou jednoduše dál než mnozí z nás... A ta mladá slečna v hlavní roli je rozhodně lepší herečka, než někteří dnešní profesionální "herci"!

Ještě o chlup větší doják než Prasátko Babe ze stejné ligy, tentokrát budete potřebovat kapesníků celou krabici a na kliku cedulku „Nerušit“ (aby vás někdo nepřistihl, jak bulíte u filmu pro děti). Myslím, že každý chápe jednoduchý děj, průhlednou pointu a vidí všechny filmařské chyby. A vám na tom snad sejde? Krásný a můj oblíbený návrat v čase…

Dojemný příběh o mluvícím prasátku, který není jen pro děti. Nedá se o tom říct nic víc, snad jen - připravte si skutečně velkou zásobu kapesníků!

Myslím, že každý zná Přátele – samozřejmě ty s tečkou mezi písmeny! Když jsem nedávno přemýšlela, čím bych se SKUTEČNĚ chtěla živit, došlo mi, že povolání „přátelolog“ neexistuje. Škoda. Tenhle seriál mi dal (a nejen mně) šest skvělých blízkých přátel a deset imaginárních let v úžasném retro bytě na Manhattanu. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že dokážu nazpaměť sestavit životopis Rachel Greenové (ano, taky mi došlo, že můj osobní život byl nulový) a že nikdy nenajdu tak skvělé spolubydlící a sousedy. Ale bydlet s deseti DVD "Přátel" je vlastně taky fain...

O úchvatných lidech se vždycky vypráví ve třetím pádě, ať už jsou úchvatní čímkoliv. Tenhle film není o mladém siciliánovi ale o osudové ženě. Ne té jeho, ale o famme fatale jako takové – dokonalé, nepřístupné, krásné, s pohledem vraženým do vyprahlé země… O člověku, kterého nikdy nebudeme mít a právě proto ho budeme celý život tak moc milovat. Filmu Malena bych klidně věřila, že je natočený v šedesátých letech – atmosféra, způsob narace, téma… dokonce i Monica Belluci vypadá, jako by se do roku 2000 propadla z minulosti. Podívat se na tento film není jen o tom podívání – je to o naladění na správnou vlnu a o času vyhraněném na přemýšlení po závěrečných titulkách…

Sean Connery je nejlepší "bond" a Dr. NO nejlepší „bondovka“. O tom žádná… Sexy Ursula Andress (neboli „M“ zamlada) v extra plavečkách a Sean s tupé (což mě šokovalo, když mi to řekli!!!) a paradoxně chlupatou hrudí se prohánějí po nádherné pláži… Oh… Následují typické „bondovské“ aktivity – zloduch, sex, vypjaté situace, závěrečné akční defilé a nezbytný Happy End. Na Bonda se v průběhu let nabalila jakási hysterie a kult. To ale nic nemění na tom, že v Doktorovi NO je to ještě sympatický švihák s mile lidskými vlastnostmi.

Poněkud netradiční čtyřúhelník na pozadí tradičních amerických Vánoc. S. J. Parker jako chladná newyorčanka (Dá jí někdy někdo jinou roli???), Owen Wilson jako pako (A jemu? Dá mu někdo někdy jinou roli???) a Diane Keaton jako pohodová matka. Tenhle film měl potenciál, ale… prostě to nějak nevyšlo. Dá se na to kouknout… jednou… zabulíte si – né, že ne… jenže pak zmuchláte kapesník a z hlavy vám vypadne jak název, tak děj a v podstatě i celý tenhle film. Ač jsou všichni hezcí a na svetru mají soby, tentokrát to není ono.

Všechny filmy od Lynche, které jsem zatím viděla byly hezké na pohled a děsivé uvnitř. Asi jako belgické pralinky s náplní se zeleného slizu. V Inland Empire je to jinak. Tam je čokoláda průhledná a to divné nestravitelné je vidět už zvenku. Ale kde je potom motivace se do takového bonbonu zakousnout? Když se v Mullholand Drive nebo Lost Highway pod pozlátkem skrývalo něco nepříjemného, bylo to zajímavé. Tohle je jen nepříjemné... a dlouhé... a nehezké na pohled... A ti králíčci... ne, skutečně nejsou roztomilí!

Název Sladký život a jediná sladká věc v celém filmu je okouzlující Marcello. Pak už je to jen soustavný pocit, že jste se ocitli na extra zábavném večírku, kde se všichni baví způsobem, který vy jednoduše nejste schopni „skousnout“. Jenže pořád se vám zdá lepší bavit se extrémně, než žít nudný a prázdný život, že? Raději někam vyrazit, než zůstat sami se sebou doma? Povrchně poznávat nové a nové lidi raději, než místo toho poznat někoho do hloubky? La Dolce vita je na oko zábavný film plný symboliky, poselství a na jehož povrchu se co chvíli zoufale míhá ruka tonoucího. Marcella. Až zmizí pod hladinou úplně. Fellini si řeší své problémy způsobem, na který se dá nejen koukat, ale který za vás občas také něco vyřeší. A to je mistrovské…