Bonniesgun

Norisová jako sladká maturantka, Révaj jako český James Dean a Renč jako skvělý režisér! Halucinogenní muzikálové vize doplňují veselé barvy v hořkosladkých šedesátých. Film který vypadl z amerického pop-artového obrázku mezi ruské tanky. Nejen, že se jimi nedal převálcovat, ale po vzoru hippies se s nimi rozhodl bojovat láskou (…a růžovými šatičkami, plastovou bižuterií, neonovými barvami, sluníčkem…) a pěknými písničkami. Ano, je to tak - po nedostižných „starcích“ je tohle druhý nejlepší filmový muzikál, který se u nás urodil!!!!

Betonová zahrada je svérázné dílo. S ničím se příliš nepáře a hrdinové jakbysmet. Nerada koukám na filmy podle knih, které jsem četla, protože mi většinou seberou mé představy. Betonové zahradě se podařilo zobrazit všechno téměř přesně, jak se mi odehrávalo v hlavě při četbě. Jen ta holka je taková…. nijaká… i když…

New York, Vogue a Patricia Field jako stylistka? Sem s tím!!! Pokud vás nevzrušují lesklé papírové tašky, tylové spodničky a reklamy na Diora, nechte být i Ďábla v Pradě. Anne Hathaway si střihla další roli „z ošklivého káčátka labutí za jeden den“, ve které má už mimořádnou praxi. A ve finální fázi jí to slušelo tak, že jsem si hned nechala ostříhat ofinku po jejím vzoru! Skvělá chladná Meryl Streep a její úžasně „vogue“ asistentka. Muži jsou nějací divní – ať už rozcuchaný kuchař nebo světácký fotograf – to se casting moc nepovedl. Stejně ale tady nejsou vůbec důležití! V Ďábel nosí Pradu jde přeci hlavně o nově nabyté sebevědomí, ženské „války“ a filozofii módy, která hraje hlavní roli!!!

Na začátku to vypadalo jako "hlubokomyslný" horor... na konci bylo jasné, že se to nesplní. Ale bála jsem se děsivě!!! Což byl vlastně účel, takže vše v pořádku. Jen mám od té doby trošku averzi k pálení čarodějnic....

Tak tohle mě minulo. Neříkám, že to nebylo občas vtipné, ale... no prostě minulo. Tečka.

Kdysi jsem na Cestu do fantazie úplnou náhodou narazila v TV. Netušila jsem nic o „kultovnosti“ jeho režiséra ani „oskarovitosti“ samotného filmu. Chtěla jsem televizi přepnout, ale… jednoduše to nešlo. Film se pro někoho, kdo příliš neholduje asijské kultuře, jeví jako „cosi“ pro děti. Ano, vypadá tak. Ale důmyslný (a nutno podotknout, že místy dost zamotaný) příběh s filozofickým přesahem z něj vytvořil něco jako „Malý princ kinematografie“. Až půjdete cestou do fantazie, nenechte si uniknout žádnou z postav, které potkáte… Možná něco přehodnotíte, i kdyby jen (jako já) svůj názor na japonské animované filmy…

Znásilnění klasické literatury a její převedení do současného světa bývá… rozpačité. Velmi nebezpečné známosti to ustály a navíc obohatily svět o krásný popis americké zlaté mládeže, několikaleté manželství pěkňoučké Reese a roztomilého Ryana a hlavně (!!!) absolutně úžasný soundtrack! Placebo, Blur, Fatboy Slim, Skunk Anansie, Counting Crows, Faitless a samozřejmě The Verve. Tohle CD je soudtrackem k životu strašné spousty lidí a má potenciál stát se hudební kulisou i dalším generacím. Možná je to moc optimistická prognóza, ale já – já jsem z něj i po více než osmi letech poslouchání pořád stejně „vyplesklá“. Dokonce tak, že nedokážu hodnotit Cruel Intentions objektivně…

Dlouhodobě můj nejoblíbenější „potřebuju-vypnout-mozek“ film. Dva hezcí lidé kují jeden na druhého tak dlouho pikle, až se zamilují. To všechno obklopuje vděčné prostředí reklamní agentury a lifestylového vydavatelství a New York. Pokud čekáte nějakou bůhvíjakou originalitu nebo mimořádný příběh, máte smůlu. Najdete totiž jen Kate Hudson a ultra-sexy-chlapíka Matthewa McConaughey. A ten mi osobně tedy stačí ke štěstí… :o)

Autor scénáře měl zaručeně rád knihu „1984“. Nebo měl tehdy ten Orwel skutečně pravdu a jednou to bude přesně takhle vypadat??? Myslím, že kdo je alergický na všechny ty kódy v pasech a kamery na veřejných záchodcích, bude alergický i na tenhle film... Mě to bavilo. Asi i proto, že rok 84 už je zaprvé za námi a zadruhé má oblíbená kniha... Velký bratr tě sleduje, tak si šlehni!!!!!

Za každou cenu avantgardní, místy pěkně nechutné (což ovšem neznamená, že z nějakého "zvráceného" důvodu nebudete chtít vidět tto nechutné ještě jednou... a ještě...) a přesto to funguje. Nezaujmou vás jen násilnické scény, dokonalá Monika a nevšední kamera (zvlášť poslední "parkový" záběr je skutečná mňamka), ale také zvláštní pocit, který dokáže navodit jen vyprávění odzadu. Neuvěřitelné, co s vámi udělá, když víte, co se stane a kam postavy míří. Kam se hrabe memento! Zvrácený, Nezvratitelný, nebo raději Irréversible vás jednoduše "vtáhne do děje". Ba co víc - dokáže vás i zapojit a udělat z vás vedlejší postavu!!! (a zároveň vás odradí od bloumání nočními ulicemi... už nikdy nebudu tak klidná!!!)