ChrisChilly

Naprosto úžasné! Je zde vidět neopomenutelná souhra perfektních hereček. Stejně tomu bylo i ve filmu Fany. Jiřina Jirásková byla zkrátka PANÍ herečka a Jiřina Bohdalová jí pořád je. Příběh je velmi silný. Vím, že to může znít jako klišé, ale opravdu je nutné ostatním naslouchat a neodsuzovat je předem. Později toho můžeme litovat do konce života a už se nic nedá vzít zpět. Když se nad tuto směsici postaví s režisérskou taktovkou skvělý pan Strach, nemohu jinak. PĚT HVĚZD!

K seriálu jsem se poprvé dostala až teď. Kdysi jsem se nechala ovlivnit negativními recenzemi. Byla to chyba! Na druhou stranu jsem se mohla kouknout rovnou na všechny epizody. Mně se to jednoduše líbilo. Ano, filmu Jak utopit Dr. Mráčka se toto dílko podobá pouze v tom, že mezi sucháčema žijí velmi podobným životem i vodníci. Ale hlavně jsem se již před začátkem sledování rozhodla tato dvě díla přehnaně nesrovnávat a nepitvat rozdíly a podobnosti. Neviditelní přinášejí spoustu satiry, politických vtipů a karikovaných postav. Díky dobře vybraným hercům jsem se mohla postavám smát, jak jsou hloupé, ale ne trapně zahrané. Vždy mě potěšil i nějaký ten originální vodnický vynález. Celý seriál byl i dobře uzavřen, ale přece jen mi tam k úplnému konci ještě něco chybělo. Asi jsem čekala, že se vrátí některé postavy (ne ty zemřelé), které jsme během seriálu trochu poztráceli. Je ovšem pravdou, že by to bylo poněkud prvoplánové. Po prvním zhlédnutí celého seriálu mohu tedy jednoznačně říct: NADPRŮMĚR!

Co mě na filmu upoutalo již během úvodních titulků byla hudba Petra Hapky. Je totiž velmi silná a emocionálně nabitá stejně jako celý tento snímek. Téma smrti malého dítěte jistě není jednoduché zpracovat. Juraj Herz se toho ovšem ujal moc dobře. Někoho by možná vzpomínkové a retrospektivní scény, odehrávající se v mlhavém oparu, mohly obtěžovat. Z mého pohledu učinily snímek ještě dramatičtějším. Stejně jako fakt, že se Markéta Zinnerová při psaní scénáře inspirovala ve svém vlastním životě. Marta Vančurová byla v roli mladé maminky úžasná. Věřila jsem jí každé slovo a každý její pohled. V souvislosti s tímto filmem rozhodně nelze hovořit o neustálém servírování pocitů hlavních postav divákovi. V některých situacích si zkrátka divák musí trochu domýšlet, co se v mladých rodičích a jejich okolí odehrává. Ale právě i chvíle ticha mohou ve snímcích tohoto druhu upevnit atmosféru, která je už tak dost mrazivá.

Viděla jsem všechny epizody! Mám ráda dobové projekty, takže i tento fakt zřejmě nahrál tomu, že se mi toto dílo moc líbilo. Rozhodně mi sedl koncept detektivky, při které jsem se chvílemi mohla zasmát. Jistá inspirace Četnickými humoreskami je zde patrná, ale dle mého názoru se nejedná o sprostou kopii nebo snad dokonce napodobeninu. Díl od dílu mi příběhy přišly zajímavější. Prostředí mi pomáhalo navodit tu správnou atmosféru. Myslím si, že role výborně sedla panu Zedníčkovi a svoji postavu zahrál skvěle. Milým překvapením pro mě ovšem byli i Robert Hájek a Martin Donutil. Svých rolí se zhostili dobře a během seriálu jsem se s nimi postupně sžívala. Z rolí strážmistrů mi pak nejvíce v paměti utkvěl Karel Dobrý. Za mě si tedy Četníci z Luhačovic zaslouží čtyři hvězdičky. Jsem moc zvědavá na novou sérii, která by měla letos vyjít a doufám, že ode mě přinese seriálu tu zbývající pátou hvězdu.

Mám ráda knihy Michala Viewegha a i tu, která byla předlohou tohoto filmu, jsem četla. Příběh rozhodně nebyl zpracován špatně. Moc se mi líbilo, jak někteří herci ztvárnili své postavy. Skvělí byli například Bolek Polívka, Klára Melíšková nebo Vojta Dyk v roli anděla. Přesto si myslím, že toto téma se více vyjímá právě v knižní podobě a na filmovém plátně nemá patřičnou sílu, která by diváky mohla dostatečně vtáhnou do děje nebo dokonce ovlivnit. Celkové zpracování snímku je ovšem velmi zajímavé a tři hvězdičky, které mu byly mnou uděleny, si zaslouží.

Film je již jedenáct let starý, ale stále velmi aktuální. Popisuje příběh obyčejné holky, která na své okolí působí jako flákač a ignorant. Pro mě byl tento snímek především reálnou ukázkou toho, že v dnešní době máme až příliš mnoho možností, mezi kterými si neumíme vybrat. Vlastně jsem se do určité míry i dokázala sžít s protagonistkou Ofkou, která vlastně stále hledá samu sebe. Pravdou ovšem zůstává, že děj byl místy příliš zdlouhavý a některé scény trochu zbytečné.

Snímek nabízí originální náhled do poměrně nedávné historie. Představuje čin Jana Palacha z jiné stránky, než jsme obvykle zvyklí. A to je právě důvod, proč mě film oslovil. Přinesl nové informace a rozšířil mé obzory. Dnes již mohu srovnávat s novým životopisným filmem Jan Palach. Přestože ve skutečnosti není možné tyto dva snímky porovnat, kloním se na stranu příznivců filmu Hořící keř. Mnohem více mě totiž zaujal děj filmu, který vykresluje události, ke kterým došlo po Palachově smrti a zdůrazňuje, jak jeho čin ovlivnil tehdejší společnost.

Své fanoušky si tato komedie najde především v řadách příznivců černého humoru, ironie, bláznivých vtipů a sarkasmu. Je to příjemné odpočinkové dílko, které po divákovi nevyžaduje filozofické přemýšlení nad dějem. Ale umožňuje ho a to především v závěru filmu. Herec Petr Čtvrtníček je tou nejlepší volbou pro takový druh filmu. Úžasně mu sekunduje Jaroslav Dušek. On byl pro mě donedávna samozřejmým komediálním hercem. Ale například v roce 2016, kdy exceloval v seriálu Pustina, mě přesvědčil o tom, že dokáže zahrát jakoukoliv roli.

Film velmi kvalitně zpracovává téma odboje za druhé světové války. Nejvíce mě oslovil tím, že představuje opravdové hrdiny také v lidské podobě. Divák může vnímat některé jejich slabosti, které by ve většině děl zůstaly skryty za hrdinský štít. Také nám postupně odkrývá životy na první pohled obyčejných lidí, kteří byli zasaženi válkou. Opomenuto nesmí zůstat perfektní herecké obsazení, které pod režisérskou taktovkou pana Stracha ukázalo, co opravdu umí.

Paní Poledňáková mě opět nezklamala. Myslím, že v tomto případě opravdu sedí žánrové zařazení komedie+drama. Zasmála jsem se především nad životem trochu trhlé rodiny. Ale film mi nabídl i možnost zamyslet se nad tím, jak moc dusivá může být mateřská láska nebo, jak je důležité žít přítomným okamžikem a nečekat neustále, že budeme šťastní až se stane toto a potom zase ono. Rozhodně stojí za zhlédnutí. Za mě zasloužené čtyři hvězdy.