angel74

Abych pravdu řekla, po první půlhodince jsem marně dumala nad tím, proč je většina lidí, které znám, z téhle pohádky tak odvařená. Mně tedy ty neustále se opakující sekvence (jenom s drobnými obměnami) připadaly zdlouhavé a nudné. Zhruba v polovině filmu konečně nabraly události trochu rychlejší spád a i mě to začalo docela bavit. Pořád jsem se ale nemohla zbavit dojmu, že mezi princeznou a princem v nemastném neslaném podání Natalie Germani a Marka Lambory nezafungovala absolutně žádná chemie. Tím pádem jsem jim na konci tu lásku vůbec nevěřila. Ostatní účinkující však nebyli až tak marní. Kupříkladu Simona Zmrzlá, Roman Zach nebo Veronika Freimanová ztvárnili své role výrazně lépe než ústřední dvojice. (60%)

Hororově pojatý snímek Lék na život využívá pečlivě budované atmosféry, aby se pořádně zaryl pod kůži. Jakmile se však příběh přehoupne do druhé poloviny, začíná trochu ztrácet své prvotní kouzlo obestřené zlověstným tajemstvím. Přesto jsem se vůbec nenudila, ba naopak, děj mě absolutně pohltil. Navíc jsem byla naprosto uchvácena překrásnými horskými lokacemi, v nichž se natáčelo. Osobně bych ovšem uvítala poněkud sofistikovanější rozuzlení celé záhady. (75%)

První epizoda mě bohužel příliš nenadchla, skoro vůbec jsem se totiž neorientovala v ději a postavách, i vzhledově se mi někteří antihrdinové dost pletli. Hned v druhém díle jsem tomu však začala přicházet na chuť a pak už se všechno jen zlepšovalo až do grandiózního finále, ze kterého mrazí. Trochu mi to celé připomíná drsnou a nekompromisní Gomoru, ovšem šmrncnutou divokým Balkánem. Také Besa se může pochlubit velmi dobrými hereckými výkony a neskutečně tísnivou atmosférou. A opět se mi moc líbí titulkový song. (85%)

Tvůrci filmu se zcela zjevně inspirovali klasikou daného žánru Číslo 5 žije, takže nic nového pod sluncem se nekoná. Každopádně si aspoň mohli dát trochu více práce se scénářem. Ovšem dětem by se tenhle sci-fi příběh mohl líbit, už jen proto, že robot probuzený k životu je velký sympaťák. (40%)

Hlavně díky veskrze sympatickému hereckému obsazení, odkazům na dnes již klasické romantické snímky a několika povedeným vtípkům jsem se celkem dobře bavila, i když byl děj místy dost naivní a poměrně lehce předvídatelný. Kromě ústřední dvojice protagonistů mě velmi potěšila účast Ivy Janžurové, která v epizodní roli zví(ě)davé sousedky předvedla naprosto boží hereckou kreaci, až mi bylo fakt líto, že se její postava v příběhu jen mihla. V neposlední řadě bych chtěla vyzdvihnout pohodový soundtrack, jenž pomohl dotvořit příjemnou náladu prostupující celým filmem. (70%)

Poměrně netradiční stylizace slavného Dostojevského románu mi úplně nesedla. Některé použité paruky působily až směšně, což asi nebyl účel, když se v prvé řadě jedná o dramatické dílo. Pochválit ovšem musím výborné herecké výkony Patrika Děrgela, Terezy Vilišové a Igora Orozoviče, přičemž poslední jmenovaný na mě zapůsobil ze všech nejvíce. (60%)

Střih je místy dost nepochopitelný, působí to poněkud zmatečně, což moc neprospívá plynulosti jinak velmi zajímavého příběhu, který má docela silnou výpovědní hodnotu. Co se dá považovat za horší přístup k vlastnímu životu? Prodávat svoje tělo bohatým mužům, nebo ztratit zdraví při dobře placené dřině ve znečištěném prostředí? Toť jedna z mnoha otázek, nad nimiž mě tento film donutil přemýšlet. (75%)

Díky téměř dokonalému propojení fantaskního obrazu s podmanivou lyrickou hudbou má Aronofského Fontána své neopakovatelné kouzlo a mimořádnou atmosféru, přestože občas je ta kýčovitost vizuálu skoro až nesnesitelná. Příběh o nekonečné lásce, kterou, jak se zdá, ani lidská smrtelnost nedokáže zastavit, upoutá především snílky a romantické duše. (75%)

Do slibně rozjeté gymnastické kariéry talentované a ambiciózní Olgy krutě zasáhnou politické události na kyjevském Majdanu. Zmítána emocemi neví, zda má dát přednost sportu, jenž ji naplňuje, nebo milované matce a rodné zemi. Toť v kostce obsah celovečerního debutu francouzského režiséra Elie Grappeho, který bez přehánění řadím mezi nejlepší sportovní dramata, co jsem kdy viděla. Každopádně se jedná o velmi působivý snímek, obzvlášť když si člověk uvědomí, jak děsivá je situace na Ukrajině v současné době. (90%)

Zpočátku jsem se obávala, že se budu muset zase jednou brodit odpadem. K tomu naštěstí nedošlo. I když se tu mele páté přes deváté, úplný průšvih to není. Některé vtípky sice balancují na hraně trapnosti, ale docela mě pobavil vlasatý vousáč Hynek Čermák nebo rozvrkočený Pavel Řezníček. A třeba takový Lukáš Vaculík toho vtíravého slizouna zahrál fakt skvěle. Navzdory všem předpokladům se filmu Jana Pachla nedá upřít vánoční atmosféra. (45%)