angel74

Vůbec se nedivím lidem, jež dávají poměrně hlasitě najevo, že se jim tenhle film nelíbí. Ne nadarmo se totiž říká, že potrefená husa se vždycky ozve. Švédský režisér Robert Östlund dlouhodobě narušuje společenské fasády a tady se tedy pořádně vyřádil. Jeho autorský snímek Trojúhelník smutku, který je plný sarkastického humoru a brilantně vystavěných situací, v podstatě tepe do nás všech, i když má pifku především na horních deset tisíc. Obsáhlou blicí scénou na lodi pak otevřeně poukazuje na to, že v těch sračkách se brodí celý západní svět. Lehce nejednoznačný konec divákům ponechává dostatek prostoru pro vlastní interpretaci a ztotožnění se s dílem. (85%)

Pedro Almodóvar se ve svém posledním filmu Paralelní matky věnuje závažným tématům jako je záměna dvou novorozených holčiček v porodnici či náhlé úmrtí jedné z nich. Nosný příběh mateřství pak nepříliš obratně prolíná s děním kolem odkrývání a exhumace hromadného hrobu z doby španělské občanské války. Postupné odhalování celého toho propletence však není ani zdaleka tak napínavé a emotivní, jak bych vzhledem k silnému námětu očekávala. Působí to na mě až moc chladným dojmem. (60%)

„Děláš svět mnohem hezčím, děláš svět krásným. Je tak teplý, laskavý. Chtěl jsem ti za to moc poděkovat, než bude příliš pozdě.” - „Já nedělám svět krásným Louisi. Svět je krásný. A tys mi to pomohl zjistit.” +++ Anglický výtvarník Louis Wain měl při vší smůle alespoň to štěstí, že prožil velkou lásku. Navzdory bezútěšnému a krutému osudu dokázal svými zábavnými obrázky koček rozdávat ostatním lidem radost... A v podobném duchu se nese celý film. Pochmurný děj je umně prokládán humorně stylizovanými, poetickými až vizuálně uhrančivými pasážemi. Benedict Cumberbatch propůjčuje citově rozervané postavě výstředního umělce své přirozené charisma a i jeho zásluhou snímek skýtá vskutku nevšední zážitek. Elektrizující život Louise Waina mě nadchl natolik, že teď mám sto chutí pořídit si koťátko. (85%)

Celovečerní debut režiséra Adama Kolomana Rybanského je až překvapivě vyzrálý film odehrávající se v malé české vesnici. Kombinaci zahnilé méněcennosti, umanutosti, xenofobie a strachu z neznámého pod vlivem dezinformací podává v tragikomické formě, s bohatým využitím absurdního a černého humoru. Po herecké stránce vynikají vedle tradičně skvělého Miroslava Krobota také Michal Isteník a Anna Polívková, kteří zde hrají manželský pár. (80%)

Námět týkající se rodinného nakupování v Ikey skýtal docela slušný potenciál, který se však norským tvůrcům nepodařilo zcela bezezbytku využít. Ba co víc, mám neodbytný pocit, že zůstali trčet někde v půli cesty. Kvůli nesympatickému výrazovému projevu herců jsem si pak nedokázala pořádně užít ani občasné záblesky humoru. (45%)

Dojemné a emocionálně bohaté komorní drama plyne celkem nevzrušeně až do okamžiku, kdy hlavní postava přesvědčivě ztvárněná Joannou Scanlan už nevydrží nápor emocí a prozradí své sokyni v lásce velmi bolestné tajemství... Myslím, že český název Epilog lásky nemohl být zvolen lépe. Jen málokdy se totiž povede dvěma slovy tak dokonale vystihnout podstatu filmu jako v tomto případě. (80%)

Pěkně pozvolna, bez zbytečných slov, svérázně a přitom patřičně dramaticky, tak umějí vyprávět příběhy snad jedině Islanďané. Z velké části je to jistě dáno nehostinným prostředím, ve kterém žijí. Z precizního ztvárnění ústřední role Ingvarem Sigurðssonem, absolutně soustředěným na přiblížení vnitřních pocitů a dilemat, se člověku až tají dech. (70%)

Maďarské drama Második kör vykresluje hodně pochmurnou vizi blízké budoucnosti. Myslím, že není úplně od věci mít obavy z něčeho podobného, co nastiňuje tento krátkometrážní snímek, když si přelidněná planeta už pomalu ale jistě začíná vybírat svou daň. Přitom člověk má bohaté a zároveň i dost neblahé zkušenosti s autoritativními režimy. (75%)

Filmy se sportovní tematikou už mě moc nebaví sledovat, protože popisované příběhy mají víceméně stejnou dějovou kostru. Snímek The Grizzlies ale přece jen trochu vybočuje ze zajetých kolejí, boří zaběhlé stereotypy a v mnoha ohledech překračuje hranice žánru. Je to hodně dáno i tím, kde se děj odehrává. Mrazivé přírodní prostředí inuitského teritoria v arktické oblasti Kanady pomohlo dotvořit emočně silnou atmosféru, přičemž k autenticitě značnou měrou přispěli také samotní Inuité, kteří se dobře zhostili řady hereckých rolí. (80%)

Minimálně první polovina filmu má patřičný spád, dynamiku, švih a velmi slušnou akci. Chvílemi se objeví i vtipné momenty, ale s přibývajícím časem se některé fórky začínají opakovat a děj víceméně stagnuje. Přesto jde asi o nejlepší režijní počin Davida Leitcha, jaký jsem zatím viděla. Nesmím taky zapomenout na soundtrack, jenž tomu všemu dodává patřičné grády. Solidně se vydařil i casting, z nějž mě kromě tradičně skvělého Brada Pitta nejvíce oslovil Brian Tyree Henry, který tady jasně prokázal, že disponuje výrazným komediálním talentem. (65%)